POD HVĚZDNOU OBLOHOU ✔

19.Kapitola- Vteřiny před katastrofou

,,To je absurdní"

Stála jsem naproti Grace a snažila se pochopit, co mi právě říká.

,,Je to tak. Mluvila jsem se Stefanem" založila si paže na hrudi a věnovala mi pálivý pohled.

,,Cože jsi?" vyvalila jsem na ni oči.

,,Je to tak" prohlížela si nezaujatě své nehty na ruce a snažila se tvářit znuděně. ,,Potkala jsem ho nedávno. Povídal samé zajímavé věci. Věděla jsi, že Cassidy už není na léčení? Vede se jí prý moc dobře a těší se, až Ryana zase uvidí"

Zatmělo se mi před očima. To je snad zlý sen.

,,Ne, to nejde!" křikla jsem panicky.

,,Proč?" podivila se.

,,Ryan se přes to konečně dostal. Nechal Cass za sebou. Nemůže se mu opět vecpat do života a dělat, jakoby nic" zaúpěla jsem.

,,No, o tom ale nerozhoduješ ty, zlato" pokrčila rameny.

,,Proč jsi s ním vůbec mluvila?"

,,Potkal nás s Mikem. Bylo to vlastně docela zvláštní" poklepala si ukazováčkem o bradu. ,,Mike byl v jeho přítomnosti hrozně roztržitý"

,,Jo, divné" zamumlala jsem. Snažila jsem se uklidnit svůj tep. Není možné, aby se Cassidy vrátila. Ne teď, když šlo všechno zase dobře.

Grace si frustrovaně prohrábla černé vlasy.

,,Co ji přimělo k návratu?" zajímalo mě.

,,Stefan. Říkal, že poté co odešla úspěšně z léčení, odjela na dlouhou dobu ke své rodině, někam do Ohia. A teď se vrací do svého druhého domova, kde vyrostla. Sem"

,,Ona je zase ze Stefanem? Nepřivedl jí náhodou do toho pekla on?" pozvedla jsem obočí.

,,Co já vím, lidi se mění? Navíc, neklábosili jsme s ním jako největší kámošky" protočila očima a natáhla se pro pití.

,,Fajn.." kývla jsem a vzdychla. Měla bych na tuhle skutečnost Ryana nějak připravit? Že jeho stará láska, která mu vrazila kudlu do zad, se vrací zpátky? Jak na to bude reagovat? A co ten fakt, že je možná stále se Stefanem?

,,Nalož s tím, jak uznáš za vhodné" poznamenala a poté odešla z místnosti. Stála jsem uprostřed Mikeova obývacího pokoje a snažila si dát dohromady konzervaci, která tu právě proběhla.

***

,,Podívej se, jak mi to jde!" vykvikla jsem a snažila se Ryana rozesmát svými chabými pokusy o jízdu na skateu. Od minula mi to přece jen docela šlo, ale stále to nebylo ono.

,,Pěkné" zhodnotil mou křečovitou pozici a ušklíbl se.

,,Ale no tak. Snažím se tě rozveselit!" založila jsem ruce v bok a málem slítla na zem. Raději jsem zastavila a vzala prkno do ruky. Od Ryanova alkoholového kolapsu uběhlo už pár dní. Nemluvili jsme o tom, ani jsme se k tomu zbytečně nevraceli. Dal jasně najevo, že mi nedobrovolně ukázal svou slabou stránku a nehodlá se v tom šťourat. Stále mě zajímalo, co za starosti má, ale už jsem se ponaučila o tom, že nemám bodat do vosího hnízda. Odhalil mi něco, co nechtěl a já to musela respektovat. Jeho rodiče ho měli za něco nenávidět, ale já musela počkat, až mi sám bude chtít povědět, proč by to tak mělo být. Co udělal tak hrozného, aby měli takovou reakci.

,,Ne, vážně. Jsi na tom fakt sladká, ale tohle prostě nejde" vyhrnul si rukávy rozepnuté mikiny a prohrábl si vlasy. ,,Pojď sem" vybídl mě a já neváhala poslechnout. Od té noci, kdy jsem mu dala jasně najevo, jakou oporu ve mně může mít, se jeho postoj k mé maličkosti změnil. Dával mi najevo více přízně, flirtoval s semnou a dělal všechna ta rozkošná gesta, které by kluk, co chce nějakou dívku získat, dělal. Ale i přes to tam byl malý rozdíl. On mě teď nechtěl dobývat. Nechtěl se mnou opravdově chodit, protože by mi údajně jen ublížil. A tak se vrátil k našemu známému předstírání a mě to prostě muselo zatím stačit. A možná, že i stačilo.