POD HVĚZDNOU OBLOHOU ✔

2.Kapitola - Potřebuješ zachránit

Před rokem jsem dokončila střední a zapadla do ruchu práce. Moje máma si myslela, že mé další kroky povedou na vysokou školu, tak se to však nestalo. Ani po delší pauze od školy. A tak jsem se ve svých dvaadvaceti letech zamilovala do práce servírky v kavárně a nehodlala činit jinak. Naštěstí byla mamka velice tolerantní a nenutila mě do ničeho, co jsem sama nechtěla.

,,Ahoj, Lacey. Naložila sis pořádné směny na tento týden. Jsi si jistá, že to je v pohodě?" přivítala mě Aspen, majitelka kavárny Sunflower. Byl to rodinný podnik plný kytek a dřevěného obložení. Prostě dokonalý únikový ráj pro všechny, kdo miloval léto, rostliny a nekonečný příval radosti.

,,Bez pochyb" přikývla jsem na souhlas a pokračovala do šatny, abych se převlékla. Opravdu jsem si na celý nadcházející týden navolila pořádnou dávku směn. Dokonce i dvojitých. Byl to můj způsob jak se aspoň částečně odreagovat od pochmurných myšlenek a uniknout chaosu zvaným Grace. Aspoň chvíle bez jejích všetečných průpovídek.

,,Jak myslíš. Keira se stejně vlastně ptala, zda by si mohla vzít na pár dní volno, takže se to i hodí" houkla ještě Aspen, ale spíše si už hovořila sama pro sebe.

Keira byla o trochu mladší dívka, která sem chodila na brigádu, a často jsme spolu měly směny. Byla milá, i když trochu tichá. To však ničemu nevadilo. Těšilo mě, že potom co mi často Grace vymluvila díru do hlavy, v práci mě nečekalo totéž.

Připravila jsem se na nadcházející směnu a vrátila se na plac. S vřelým úsměv jsem přivítala svého prvního zákazníka dnešního dne a ochotně mu šla připravit černou kávu.

,,Tak, pro dnešek mám hotovo" utřela jsem poslední stolek a zasunula židle. Aspen se na mě usmála zpoza vitríny, ze které sklízela dortíky.

,,Jasně. Dneska to byl docela frmol. Tak se pořádně vyspi na nadcházející dny" mrkla a odešla někam dozadu. Vydala jsem se převléknout, ještě vyhodila odpadky a poté se s Aspen loučila. Venku už zapadalo slunce a já vykročila po známém chodníku mezi známé budovy.

Nadechla jsem se vzduchu, který byl sice plný smogu z všudypřítomných aut, ale to byl prostě Brooklyn. Můj domov.

Pokračovala jsem známou trasou a míjela stejné budovy jako každý jiný den. Avšak, dnešek mi stejně přišel krapet jiný. Možná to bylo tím, že se mi Grace ještě neozvala od našeho výstupu v cukrárně. Povzdychla jsem si, přece jsem věděla, že to kamarádka myslí dobře. Ale musela pochopit, že já to zvládám i sama.

,,Lacey!" křikl kdosi mé jméno a já překvapeně pozvedla zrak, který jsem právě upírala do chodníku míhající se mi pod nohama. Naproti mně stál člověk, kterého jsem rozhodně nechtěla vidět. Cole vypadal skvěle, tak jako vždy. Tmavé vlasy měl čerstvě ostříhané na hodně krátko, hnědé oči vás nutili sednout si na prdel, úsměv jak z filmu. Bílá mikina mu kontrastovala s černými kalhotami a pohled mi padl i na jeho perfektně čisté boty, určitě nějaké nesmírně drahé značky. Na zápěstí mu držely luxusní hodinky.

Zamrzla jsem na místě a nevěděla jak reagovat. Neviděla jsem od té doby, co se naše cesty rozdělily. Hodně jsem brečela a proklínala ho. Pak jsme ho nenáviděly společně s Grace. Nakonec se to přeneslo do fáze, kdy jsem se nad to povznesla a měla tendence na Cola nahlížet z vrchu. Jako na podřadný hmyz, který mi nestojí za jedinou slzu.

Nalila se do mě lítost, ale taky zuřivost. Překvapený a naprosto vykolejený pohled, kterého si on všiml a znatelně si ho užíval, se změnil na naštvaný a opovržený. Cole pozvedl jedno husté obočí a založil ruku v bok. Znovu se usmál a odhalil řádek jiskřivě bílých zubů. Zvedl se mi žaludek.