POD HVĚZDNOU OBLOHOU ✔

20.Kapitola- Všechny naše pocity

Kmitala jsem pohledem z Ryana na onu dívku a zase zpět. Ellie poslepu vyhledala mou ruku a stiskla ji. Stefan se široce usmál se a v očích se mu zablesklo. Byl to jeho plán? Přivést jí zpátky a záměrně Ryana totálně rozhodit? Protože to tak působilo.

,,Cass"vyšlo z Ryanových úst a já mohla jen podle představy hádat, že se zamračil.

,,Ahoj, Ryane" Cassidy se vyprostila ze Stefanova držení a pomalu sestoupila ze schodů. Stála teď jen tři kroky od kluků a vytrvale hleděla do Ryanovy tváře. Usmála se a naklonila hlavu k jednomu rameni. ,,Vypadáš moc dobře. Máš delší vlasy, to ti sluší" snažila se ho okouzlit, ale Ryan stále stál jako přikovaný.

,,Moc jsi mi chyběl"

Slova, která ho konečně probrala z transu. Napřímil se a vypnul hruď. Obrnil se neviditelnou zdí a zíral na blondýnku se směsicí všech pocitů.

,,Vážně? Chyběl jsem ti? To si dovolíš vůbec říct? Po JEHO boku?" zahřměl a já už nevydržela stát v pozadí. Vyškubla jsem se Ellie ze sevření a pospíchala za nimi.

,,Lacey, ne" Jerry mě chytl v pase a zarazil mi přístup k Ryanovi. Všichni jsme stáli za ním a čekali, co se bude dít.

,,Byla jsem mladá a hloupá, zlato. Ale víš, že jsem k tobě nikdy nepřestala nést vřelé city" Cassidy si upravila lem šatu a nervózně stiskla bílé psaníčko v prstech. Popošla směrem k Ryanovi a natáhla k němu svou opálenou paži.

,,Přestaň. Nevíš, co jsem si kvůli tobě zažil. Jsem rád, že už jsi v pořádku, ale to je všechno" odrazil její ruku a pohlédl do země.

,,Se Stefanem už spolu nejsme. Po mém návratu jsme všechno probrali. Jsme jen přátelé.." Cassidy se tentokrát nenechala odbít, došla až těsně k Ryanovi a obemkla jeho předloktí. Hluboce se mu zadívala do očí a poté pečlivě vyslovila větu, která mohla klidně otřást celým klubem.
,,Všechno může být jako kdysi, Ryane"

***

,,Všechno může být jako kdysi? Ta holka si ze mě střílí" Vybuchl Mike. Už jsme nebyli v klubu, ale u Mikea doma, přesněji řečeno, v Ryanově přívěsu. Mačkali jsme se v malém prostoru, ale nikdo to neřešil.

Ryan odevzdaně seděl na posteli a mlčel. Hlavou se mu určitě honily všelijaké myšlenky, každopádně, jeho nemluvnost mě malinko znervózňovala. Snad by o jejích slovech vážně neuvažoval?

,,Ryane? Brácho, vůbec na ní nemysli. Je to mrcha, která se vybodla na nás všechny"

,,Já vím" procedil skrze zaťaté zuby a poté si přejel vyčerpaně dlaní po tváři. Poznala jsem na něm, že by teď ocenil trochu prostoru a samotu. Tiše jsem předvedla sérii všemožných posunků, aby ostatní pochopili, že ho mají nechat být. Empatická Ellie jen kývla na souhlas a vystrkala všechny ven. Sledovala jsem Ryana, jak leží na posteli, horní polovinou těla zapřen o hromadu polštářů a pravou paží má překrytý obličej. Chystala jsem se tedy, také nepozorovaně zmizet a nechat ho být, jeho chraplavý hlas mě zastavil.

,,Mohla bys tady zůstat?"

Otočila jsem se a zaváhala. Ryan stále ležel, nedíval se na mě a vypadal zničeně.

,,Pokud to opravdu chceš?" řekla jsem opatrně a přešlápla z nohy na nohu.

,,Jasně," poplácal na místo vedle sebe, ,,nebylo by trochu divný, abych vyhodil i svou imaginární holku, kvůli své ex?" slabě se zasmál a sundal paži ze svého obličeje. Zula jsem si boty a odložila je na dané místo, pak jsem hupsla na postel vedle něj a starostlivě si ho prohlížela.