POD HVĚZDNOU OBLOHOU ✔

5.Kapitola - Pozvání

,,Ahoj, Lacey. Už jsi doma?"

Potkat Jariuse v chodbě s plnou taškou bylo krapet znepokojující. Vypadal unaveně a smutně. Nebylo pro mě příliš těžké odhadnout, co se děje. Máma si s ním promluvila a očividně to nedopadlo příliš nejlépe. Znepokojeně jsem si zula boty a odložila je na jejich určené místo. Potom jsem se napřímila a zůstala stát, přímo proti Jariusovi. Hleděla jsem mu upřeně do očí a myslím, že se dalo krásně vyčíst, co se mi odehrává v hlavě za myšlenky.

,,Nech to být, Lacey" zakroutil posmutněle hlavou a stáhl z věšáku bundu. Zastoupila jsem mu nekompromisně cestu.

,,Ne" vyslovila jsem nesouhlasně. Byla jsem naštvaná. Proč se chystají zahodit něco tak krásného? Protože toho mají mezi sebou dost. Založila jsem ruce v bok a nepříjemně si ho prohlédla. ,,Polož tu tašku a vysvětli mi, kam chceš jako jít a co se mezi vámi s mámou děje" pronesla jsem s otázkou v očích.

Jarius si povzdychl, položil zavazadlo na podlahu a odkašlal si.

,,Poslední dobou nám to moc neklape. Hádáme se kvůli všemu. Nerozcházíme se, jen jsme si řekli, že by nám prospěl osobní prostor. Jedu na pár dní k sobě domů a nechám Nicole odstup. Uvidíme, jestli to pomůže" vysvětlil.

,,Aha" zamumlala jsem sklesle.

,,Promiň, Lacey. Ale neměj strach, bude to dobré" pousmál se a udělal krok směrem ke mně. V mžiku jsem se ocitla v jeho hřejivé náruči, té, která nahrazovala tátovu a dávala mi všechnu svou lásku. Ano, Jarius Clarkson byl téměř mým otcem. Tak jsem ho brala.

,,Vy to zvládnete" zamumlala jsem mu do hrudě. Mlčky přikývl a poté se odtáhl.

,,Opatruj se, prtě" pohladil mě po hlavě. Normálně bych mu uštědřila kousavou poznámku nebo kopanec, ale teď jsem se jen nad jeho hláškou o mé neveliké výšce jen pousmála.

,,Taky se drž" mávla jsem mu a sledovala, jak sbírá své věci a vychází ze dveří. Z celého srdce jsem doufala, že mezi těma dvěma bude všechno brzo zase v pořádku. Nemohla jsem o Jariuse přijít.

***

SPÍŠ?

Tak zněla hloupá otázka, kterou jsem se rozhodla asi ve dvě hodiny ráno odeslat na telefonní číslo, které mi Ryan napsal. Chvíli jsem si myslela, že si ze mě třeba vystřelil a tenhle kontakt vůbec není na něj. V duchu jsem se modlila, abych právě nevzbudila nějakou nevrlou osobu. Protože, kdo by nespal v tuhle hodinu? Kromě mě, samozřejmě.

TEĎ UŽ NE.

Přišlo mi obratem asi za tři minuty a já se rozzářila nadšením. Kdybych napsala Grace a vzbudilo by jí to, dočkala bych se automaticky velkého návalu nadávek.

DÍKY ZA ZÁCHRANU. JEŠTĚ JEDNOU. ZA DNEŠEK. ALE I PŘED TÍM.

Hryzala jsem svůj spodní ret a čekala, až odepíše. Když jsem se nad tím tak zamyslela, nikdy jsem neměla za kamaráda kluka. Jak jsem řekla, Ryan sice byl sakra pohledný a přitažlivý, já však chtěla trochu prostoru. Nehodlala jsem hned skočit do něčeho nového, i když, Grace by řekla, že více jak šest měsíců už je dlouho až moc. A s Ryanem by to mohlo být fajn. Myslím to přátelství.

RÁDO SE STALO. JAK ŘÍKÁM, KDYKOLIV. PROČ NESPÍŠ?

Odkopla jsem peřinu, neboť mi bylo až moc horko a zadívala se na světélka u stropu, které vrhaly zajímavé stíny.

MÁMA SE POHÁDALA S PŘÍTELEM A ROZHODLI SE, ŽE SI DAJÍ TROCHU ODSTUP. TEĎ BREČÍ DO POLŠTÁŘE A STĚNY V NAŠEM BYTĚ JSOU HOLT PŘÍLIŠ TENKÉ.

Byla to pravda. Máma se vrátila z nákupu asi čtyřicet minut po mém příchodu domů, a když zjistila, že Jarius to myslel opravdu vážně a odjel, sesypala se a musela jsem jí pomoc do postele. Udělala jsem nám večeři a pak jí donutila vlézt do vany. Tam jsem jí hodlala dát trochu soukromí, ale když jsem se na ní šla po dvaceti minutách podívat, ležela bez hnutí v už studené vodě, řasenku rozmazanou po celém obličeji a nenamáhala se cokoliv dělat. Umyla jsem jí a poté uložila. Od té doby tam roní jednu slzu za druhou a odmítala mou společnost. Tak jsem v tuhle nevšední hodinu ležela ve své posteli a nedokázala usnout. Možná nejsem jediná, kdo tak ponocuje.

TO MĚ MOC MRZÍ. POSLYŠ, CO DĚLÁŠ ZÍTRA - TEDA VLASTNĚ DNESKA? JE SOBOTA A JEDEN KÁMOŠ POŘÁDÁ TAKOVOU MALOU AKCI. VÍM, ŽE TO JE MOŽNÁ NÁROČNÉ, Z JEDNÉ PÁRTY DO DRUHÉ, ALE MOHLO BY TO BÝT FAJN A ASPOŇ PŘIJDEŠ NA JINÉ MYŠLENKY, CO ŘÍKÁŠ?

Uculila jsem se na display jako blbeček. Tak by mě nazvala Grace. Srdce mi divoce bušilo a já stěží potlačovala úsměv. Ryan mě pozval ven? Sakra, tohle přátelství bude asi mnohem náročnější.

JASNĚ. ZNÍ TO DOBŘE. RÁDA PŮJDU.

S ním? Jako jeho doprovod? Kámoška? Známost? Ach, bože. Známe se pár dní a už uvažuji jako naprostá zoufalka. Co se stalo s tím tvým odstupem, Lacey? Odolávat pokušení v podobě Ryana Walkera, bude nad mé síly, ale já to přece jen zvládnu. Nebo ne?