Odpoledne vzali krabice a jeli tam. Oblečení David moc nemá tak to bylo rychlé.
D: Notebook musíme vzít
Hledali ho, ale nenašli
David volal Nině
D: No nazdar, kde mám notebook?
Ni: Nevím
D: Hele nedělej se, mám v něm výzkum a je můj
Ni: Nemám ho
D: To ti nežeru kde je?
Ni: Když se ke mně vrátíš tak ti ho dám
D: Seru na tebe, kde je?
Ni: No jak chceš, je v obývací štěně, pod televizi
D: No výborně, nazdar
Típl to a šel si pro něj
D: Co zkouší doprdele
M: Nech to bejt
D: Ještě, že tě mám
Dal jí pusu na tvář
M: Máš všechno?
D: Snad jo
Vzali krabice a šli k autu.
Když přijeli domů, vybalovali spolu
D: Hele Mery?
M: No?
D: Vezmeš si mě někdy znova?
M: Ty by ses chtěl znovu ženit jo?
D: Chtěl, ale jedině s tebou
M: Daví, vrátila jsem se k tobě včera ještě potřebuju čas, potřebuju ti zase začít věřit a vnitřně se ujistit, že jsem udělala dobře, musíš mě pochopit, že jsi mi hodně ublížil
D: Já vím... a...a chápu to a budu čekat
David trochu posmutněl a dál si vybaloval oblečení do skříně.
Mery si toho samozřejmě všimla
M: Daví, ty jsi smutnej
D: Ne, jen....
M: Jsi! Poznám to na tobě
David si sednul na stoličku, co mají v šatně.
D: Ty mě, ale hrozně znáš
M: Když s někým žiješ 20 let, tak ho trošku poznáš... Tak to vybal, jsi tajemnej jak hrad v Karpatech
Mery ho tak mimo nikdy neviděla...
Co jí David řekne?
