David nachvilku odešel a přinesl Mery polívku.
D: Tak dobrou chuť
M: Jeee, dekuju
D: Pořád nevypadáš moc dobře, Mery
M: Jsem v pořádku, miláčku
D: Nejsi, ukaž, podívám se ti do krku aspoň jestli nemáš angínu
Mery otevřela krk
D: To je v pořádku
M: No vidíš, to bude viroza, zítra budu ok
D: Promiň, že se až moc starám, ale mám strach o tebe a malého
M: Ne, neomlouvej se, já to chápu, potom, co se nám to stalo...
Mery se rozbrečela a obejmula ho
D: Lásko, moje, nikdy si to neodpustím
M: Daví...
Brečela mu do ramena
D: Ššš, je mi to hrozně líto a taky je mi líto, že tohle musíš prožívat, nedokázal jsem tě ochránit a to si nikdy neodpustím
Mery nic neříkalaa když už nebrečela, stále měla zabořenou hlavu do jeho ramena. David ji hladil po zádech a měl hlavu v jejích vlasech
D: Malá moje
Po chvilce se Mery odtrhla
D: Dobrý už?
Pousmál se a setřel jí slzu z tváře
Mery kývla a pousmála se. David se o ní tak moc bojí. Ví, že to, co Mery prožívá je postabortivní syndrom, ale myslel si, že když čekají jiný mimi, tak že se to zpraví, ale opak je pravdou. Pořád doufá, že to vymizí až se Hofík narodí, ale bojí se, jak dlouho by to mohlo trvat i potom.
Mery kývla a přejela ho dlaní po tváři. Měla tak zoufalej pohled, kterou David dlouho neviděl. Bylo to jako vnitřní volání o pomoc, ale David nevěděl jak na to, aby ji ještě víc nezlomil. Řekl něco, co v tu chvíli nejvíc pomohlo:
D: Tak moc tě miluju
Mery se mu dlouze zadívala do jeho uhrančivých modrých očí.
M: Já tebe taky hrozně moc miluju
D: Celý těhotenství se od tebe nehnu ani na krok, budu s tebou celý dny ležet v posteli a objímá tě, nenechám tě jít ani s košem a hlavně se pokusím, abys měla na tváři ten bezstarostnej usmívající se výraz, co dřív
Mery Davida vší silou znovu objala a pošeptala mu do ucha:
M: Děkuju
Dala mu pusu na tvář a pustila se ho
D: Co kdybychom si pustili film, udělám k němu popcorn a naliju colu, jako před 22 lety?
M: Tak jo...
Pousmala se, ostatně jako velmi často poslání dobou jen pou.
Jak dlouho bude ta Meryina depka trvat?!
