Dary odcházeli z ordinace šťastni s fotečkou v ruce
M: Skočím se na záchod jo?
D: Dobře
Pohladil jí po ruce a usmáli se na sebe
N: Chodíš s ní jo?
D: Ježíši, co ti je do toho, a jo, chodím s Mery, protože chci vidět jak se má, to naše malý štěstí, a je krásný vidět, že se má skvěle a že je všechno v pořádku
N: Já nevím, ale nepořizovala bych si další dítě s někým duševně nemocným, to malý bude určitě po tobě s BAP a navíc bude trošku zpomalnej po tobě
D: Můžeš mi říct, proč to děláš? Hele mě je to jedno, máme další miminko, protože se milujeme a jestli bude po mě, tak ať je, my ho budeme milovat stejně, jako holky, ale podle všeho je vývojově dost napřed, takže tak a už se nám přestaň srát do života, dík
David vyšel z čekárny a Mery zrovna vycházela ze záchodu. David na něj koukl těma svýma modrýma očima
M: Co je?
Usmála se
D: Miluju tě
Pohladil jí po ruce
M: Nina?
D: Jo, začala nadávat, že malej bude zpomalenej po mně a že bude mít BAP
M: Neboj, bude zdravej vím, to, k BAP nestačí jen genetický základ, může za to i spousta jiných aspektů, jak sám víš, takže bude malej zdravej a šikovnej
D: Ty jsi úžasná, lásko
Obejmuli se
M: Taky tě miluju
Po chvilce se pustili a šli na urgent, samozřejmě za ruce
D: Tak pa, pak se stavím jo?
M: Dobře, miláčku, pa
Dali si pár lehkých polibků a Mery zmizela v kanclu
Hned přišli holky
Mí: Tak jak mamino?
M: Všechno v pořádku, malej je prej větší, ale není to špatně
Ema: Kolik jsi přibrala?
M: Tři kila, už jsi přijdu jako slon
Ema: No jo prosímtě, však jsi 5 kilo vyzvracela v I. trimestru
Mí: A jak je malej velkej?
M: 200g, 20cm, 250 ml vody, placenta je tam kde má, je hlavičkou dole a prej už tak zůstane a cucal si palec, hele
Podala jim fotku
Mí: Jee, ten má dlouhý nohy, je má natažený co?
M: No jo leží tam jak na dovče
Ema: Jsi konečně špatná viď?
M: Jsem, nejšťastnější budu až se malej narodí a bude zdravej a v pořádku, když jsme se k sobě s Davidem vrátili bylo to fajn, ale pořád to mezi námi viselo, to co se stalo, pak jsem rychle potratila a zase otěhotněla, začali se mnou mávat hormony a zase jsem mu to začala zazlívat, ale pak se to uklidnilo, vyřikali si to a konečně jsme si přiznali, že potřebujeme odborníka, Jirka nám moc pomohl
Ema: To je fakt dobře, že jste se dali zase dokupy, i když jste měli ten začátek takovej jako divokej
M: To jo, pořád vidím ty jeho rozzářené modré oči, když jsem mu oznámila, že budeme mít to malý
Naruší ještě něco jejich poklidný život nebo ne?
