Pak pobíhala po urgentu. Pak si sedla na příjem. Přišel David a Mery vstala za ním. Když vstala chytila se za břicho.
M: Jau
D: Mery, co je?
M: Bolí mě v podbřišku a tvrdne mi břicho
Řekla tiše
D: Můžeš jít?
M: Jo teď dobrý
D: Tak jdeme pomalu jo?
M: Pojď do kanclu a zavolej Štěpánka prosím
D: Jo
Mery se opírala o stůl a držela se za břicho.
Št: Ježíši Mery, co se děje?
Oba rychle přiběhli
D: Tvrdne ji břicho a bolí v podbřišku
Št: Tak ukaž, můžeš si lehnout
M: Jo
David jí pomohl
Mery si sundala kalhoty a Štěpánek ji spodem vyšetřil.
Št: No jsi otevřená na 1,5 cm, ale děloha nepracuje, takže to jsou poslíčci
M: Tak silný?
Št: Je to možný, ale když jsi otevřená takhle to bývá tak ve 38 týdnu, tak do termínu ho rozhodně nedonosíš, max 38 týden
M: Aha
Št: Tak aspoň nebude malej tolik velkej
M: Tojo, takže můžu být klidná?
Št: Můžeš, ale opravdu se šetři Mery
M: Bude neboj, dneska už budu jenom sedět, za hodinu jdu domů tak to vydržím
Št: Dobře, ale to platí i doma, žádný velký šůrování, našim cílem je udržet tam malýho aspoň do konce 36. týdne, tedy na hranici donošenosti
D: Já si to pohlídám neboj, Mery bude odpočívat jako nikdy
Št: Tak já se loučím a tebe Mery chci vidět jako pacientku nejdřív za týden jasný?
M: Jasný
Štěpánek odešel
D: Ježíši, to se mi ulevilo, bál jsem se o vás, o malého, protože má ještě čas
M: Já taky, slibuju, že po tomhle už budu jenom sedět a...
D: A?
M: Půjdu na mateřskou v 36.
D: To jsem rád, lásko, moc rád uvidíš uteče to jako voda a budeme mít prcka
M: Mmm
David si ji přitáhl a chvíli se objímali.
M: Už změklo
D: To je dobře, mám případ uvidíme se doma jo?
M: Jasně, pa
D: Pa
Dali si pusu
D: A ty nezlob maminku
Pohladil bříško a odešel. Mery šla domů pěšky a když dorazila domů viděla před barákem cizí auto.
Vyšla schody a slyšela hlasy.
M: Jsem doma
Kdo tam je?
