Tonča přišla ze školy asi ve 3.
Ton: Čau
Nakoukla do obýváku a šla do pokoje
D: Otočka mladá dámo
Ton: No?
Stála mezi dveřmi
David si vzal notebook a najel tam na její známky.
D: No pocem
Tonča přišla k němu
Mery dělala něco v kuchyni a když slyšela, že to už David řeší, stoupla si ke dveřím mezi obyvakem a jidelnou a koukala se na ně
D: Co je ta čtyřka z matiky, 3 z němčiny, 3- z matiky, děláš si srandu, Antonie?
Zvýšil hlas. David málokdy zvyšuje hlas a už vůbec neříká Tonče Antonie. Tyhle věci řešila vždycky Mery, ale David nechce aby se stresovala
Ton: My to ulítlo
Zasmála se
D: Já ti dám ulítlo
Zvýšil hlas ještě víc a Tonča radši poodešla, protože se ho začínala bát, a to poprvé v životě.
D: Co to má znamenat? Máš před přijímačkami, to chceš jít na učňák nebo co? Máš jediný štěstí, že máš po vysvědčení
Ton: Tak už ses uklidnil
D: Já se mám uklidnit!!! To ty se uklidni, jinak nechtěj vědět, co se bude dít... Jestli nebudeš ve škole sekat latinu, tak takovou dostaneš...
Nedořekl to, protože uviděl Mery ve dveřích a taky, že by ho to pak mohlo mrzet, tak totiž dopadali všechny hádky s Mery než se rozvedli.
Ton: Abyste se neposrali, jde vám jenom o moje známky, nezajímá vás jak se cítím, jestli mám nějakej problém třeba, jenom vás zajímá to, jak se se mnou budete moct chlubit, že mě vezmou na lyceum a že ze mě bude doktorka, už mě nechte na pokoji, seru na vás
Rozběhla se do pokoje
D: Antonie!
Zařval na ní, ale on utekla do pokoje a zamkla se. Sedla si do postele a koukala do blba.
Mery pořád stála ve dveřích a držela utěrku, David koukal do blba. Pak se podíval na Mery a viděl, že brečí. Hned k ní přišel a obejmul ji.
M: Davííí, kde jsme udělali chybu?
Plakala
D: Nikde, háže s ní brutální puberta
M: A co když jsem špatná máma a ona má pravdu?
D: Lásko, ne, ne, ty jsi ta nejlepší maminka na světě, skvěle se staráš, holkám ses perfektně věnovala celý dětství na maximum i teď
M: Hrozně mě to mrzí, co řekla
Pořád hrozně moc brečela
D: ššš, malá moje
Jak to dopadne?
