Když Tonča odešla do pokoje sedl si na gauč a koukal na do blba. Totálně to na něj dolehlo. Vina z toho, že je opustil a Mery si vlastně prošla peklem, ho ještě nepustila a najednou do toho tohle. Davidovu už tak narušenou psychiku to totálně sejmulo. Lehl a hned usnul. Vzbudil se asi za hodinu a bylo mu hrozně blbě, jakoby nepatřil svýmu tělu. Pomalu vstal a opřel se o gauč. Lámaným krokem došel do kuchyně k lékárničce a hodil do sebe pár antidepresiv. Došlo mu, že bylo za poslední dobu tolik stresových události, že si přivodil pěknou ataku. Je kolem 8 tak se rozhodl, že půjde spát. Došel za holkama, že jde spát a ať neponocují. Lehnul si za Mery, která stále spala a jemně ji zezadu obejmul. Cítil jak ho pohladila po ruce a usnul. Ráno se vzbudil první, holky už byly ve škole. Bylo mu děsně. Došel dolů a dělal snídani. Udělal Mery ovesnou kaši a čerstvý fresh. Donesl to na postel a pomalu ji budil, takže ji hladil po tváři
D: Lásko
M: Mm
D: Je ráno, pojď se najíst
Mery se mírně posadila
M: Já nechci jíst
Zabořila hlavu do polštáře
D: Aspoň trošku
M: Mm
David si sedl na svoji půlku a krmil Mery. Nakonec to snědla celý.
M: Děkuju
Pousmála se
D: Nemáš za co
Pohladil jí po tváři
M: Budeš tady se mnou?
D: Budu
Pousmál se a Mery si mu lehla na hrudník a obejmula ho
M: Tobě je blbě?
D: Ne jsem v pohodě
M: Daví, já to na tobě poznám, takže to na mě nehraj
D: Já tě tím nechci zatěžovat, máš být v klidu
M: Já vím, ale máš ataku a...
D: Dal jsem si nějaký prášky, je mi snesitelně, teď jde o to, aby ti bylo dobře hlavně psychicky
M: Moc tě miluju Daví
D: Já tebe taky strašně miluju, lásko, dokážeš mi to všechno někdy odpustit?
M: Však já ti nemám, co odpouštět, už jsem ti všechno dávno odpustila
