Takhle mimo ho nikdy neviděla. Bála se, co ho trápí.
D: Víš, jak jsi mi řekla, že potřebuješ čas abysi mi zase začala věřit
M: Daví, přeci to je jasný, že nepůjdeme hned zítra na radnici...
D: Ne, ale to chápu, ty jsi mě to nenechala doříct... Jak jsi řekla, že si to musíš urovnat potom, co jsem ti ublížil... Ta věta jakoby mě probudila že snu, jakobych si konečně naplno uvědomil, jak moc jsem byl bezohlednej debil a jak strašně jsi musela trpět a teď je mi to prostě hrozně líto, že nejlepší ženská na světě , kterou miluju přes 20 let, byla smutná a na dně, kvůli takovýmu pubertálnímu kretenovi jako jsem já, ty si mě vlastně vůbec nezasloužíš a nikdy ti nepřestanu být vděčný, že jsi mě vzala zpět a snažíš se mi odpustit
David byl slušně na měkko a Mery tam jen tak stála, koukala se na něj a tekly ji slzy.
David se koukal do země
D: A už vůbec nechci mluvit o tom, jak to muselo bolet holky, když se jim táta jednoho dne sbalil a odešel
Zvedl hlavu a uviděl Mery jak brečí. Chvilku se na ní díval a jí dál tekla jedna slza za druhou.
Zvedl se obejmul jí
D: Mery, promiň prosím...
Mery se naplno rozbrečela a Davidovi začali po tváři téct první slzy. Mery nevěřila, že někdy něco tak krásnýho řekne a že si tak hrozně moc uvědomuje jakou chybu udělal. A jaký emoce a empatii najednou projevuje, naposledy ho viděla brečet když se narodila Pepina.
Jen tam tak stáli a objímali se. Nic neříkali, netřeba dalších slov, David všechno řekl. Přerušil je až příchod holek ze školy.
Tonča volala z kuchyně
To: Jsme domaaaa
M: Jooo
Zavolala Mery. Odtáhla se z jeho pevného sevření, podívala se mu do očí, viděla, že taky brečel. Utrela mu prstem slzu, kterou měl na kraji oka. Pousmála se, pohladila do po strništi a dali si pusu. Mery vyšla z šatny a utřela si řasenku. David se taky vysmrkal a šli přivítat holky.
Poznají na nich holky něco?
