Little sister which I love

Rakovina? -11

S kluky sedíme na nemocniční chodbě a čekáme, než nám doktor řekne něco o Jess.

„Který z vás je bratr Jessici Horan?“ Vyšel z ordinace postarší doktor.

„Já,“ zvednul se hned Niall a odešel s tím doktorem do ordinace.

Niall:

Doktor přede mě položil nějaké a já na ně jen nechápavě koukal.

„Vaši sestru jsme ještě pro jistotu vzali na celkové sono a tam jsme zjistili tyto malé černé tečky.“ Ukázal na pár těch teček, kterých jsem si až do teď nevšimnul.

„A co to znamená?“ Podíval jsem se na něj a on si sundal tlusté brýle a promnul si kořen nosu.

„Víte, jsou tu dvě možnosti. Buď jí pomalu selhávají ledviny a nebo je to nádor.“ Po jeho slovech jsem zůstal sedět jak opařený.

„A….a kdy zjistí na 100% co to je?“ Vykoktal jsem po chvíli ticha.

„Udělali jsme všechna potřebná vyšetření a výsledky by tu měli být do dvou týdnů. Do té doby musí být slečna v klidu.“ Do očí se mi nahrnuli slzy. Nechtěl jsem uvěřit tomu, že by moje malá sestřička mohla mít nádor.

„Jestli chcete, můžete jít teď za sestrou a zítra by mohla jít domů. Udělali jsme jí celkový výplach žaludku.“ Řekl mi ještě doktor, než jsem vyšel na chodbu, kde jsem se málem zhroutil k zemi, ale Liam s Louisem mě chytli a dovedli mě na židli.

„Tak co? Je v pořádku?“ Začali se mě hned vyptávat a já nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Udělali jí výplach žaludku, takže po téhle stránce je v pořádku, ale….“ V půlce se mi zlomil hlas a já se rozbrečel.

„Ale co?“ Ptal se netrpělivě Zayn.

„Budou to vědět až za dva týdny, ale buď jí selhávají ledviny a nebo má…..nádor.“ Hlesl jsem a kluci ztichli. Nikdo z nás se neodvážil nic říct.

„Ještě za ní na chvíli zajdu a zítra ji odvezeme domů.“ Prolomil jsem to ticho a pomalu jsem se došoural do jejího pokoje. Seděla na posteli a dívala se z okna. Přišel jsem k ní a sednul jsem si na židli vedle postele.

„Ni, já…“ špitla a podívala se na mě.

„Pšt, už to prosím neřešme. Byla to hloupost, co jsi chtěla udělat a slib mi, že už to nikdy neuděláš.“ Umlčel jsem ji a ona kývla. Objal jsem ji a po tvářích mi zase začali téct slzy.

„Ni, děje se něco?“ Podívala se na mě vážně.

„Já….“ zasekl jsem se. Ne, nemůžu jí říct, že buď umírá a nebo bude muset na transplantaci. Prostě jsem nemohl. Je ještě tak mladá. „nic, jen jsem šťastný, že jsi v pořádku.“ Usmál jsem se na ni a ona mě objala.

Jess:

Niall se choval nějak divně. Vlastně všichni se chovali po mém návratu divně. Jako by mi něco nechtěli říct.

„Tak a dost. Můžete mi laskavě říct, co se tady děje?“ Vypěnila jsem po týdnu a půl, co jsem byla doma a všichni se chovali divně. Oni se na mě vyplašeně podívali a pak se všichni otočili na Nialla. Vážně nechápu, co se to s nimi děje. Hlavně s Niallem, nikdy se takhle nechoval. Vždycky jsme si všechno říkali. A když říkám vše, myslím tím opravdu vše. Tedy, vlastně až na to, že jsem se vyspala se Zaynem, to jsem mu ještě jaksi neřekla. Neměla jsem k tomu důvod. Zayn se ke mně totiž od té chvíle, co jsem se pokusila kvůli němu zabít, vyhýbá. Je pořád s Perrie a když si ji přivede sem, zavřu se v pokoji a s nikým nemluvím.

„Tak dobře.“ Začal mluvit Niall a tím upoutal mou pozornost.

„Víš…když jsi byla v té nemocnici, dělali ti ještě celkové sono, na kterém zjistili, že…..“ Zasekl se, jakoby sbíral všechnu odvahu, co v sobě měl.

„Tak už to vyklop.“ Řekla jsem naléhavě.

„V pondělí se dozvíme, jestli ti selhávají ledviny nebo jestli máš nádor.“ Hned po tom, co to dořekl se sesypal na gauč a já tam stála a čuměla na něj jak na debila. Zprvu jsem nechápala, co říkal, ale pak mi to všechno začalo hned docházet.