Little sister which I love

Gratuluji maminko -19

Bylo tam tolik novinářů a fanynek, že jsem měla strach, že se odtud nedostanem. Na řadu přišli bodyguardi, kteří nám razili cestu. Zayn si mě přitiskl blíž k sobě a já schovala hlavu do jeho bundy. Ze všech stran blikali foťáky a všichni na nás něco pořvávali. Občas jsem něco zachytila, ale nebylo to nic moc dobrého. Převážně to bylo o tom, že mám nechat Zayna být a že můžu za to, že se s Perrie rozešel. Když jsme došli k autu, Zayn mě do něj rychle strčil a kluci i holky vlezly dovnitř. Všechny pohledy byly upřené na mě a já zhluboka dýchala. Měla jsem pocit, jakoby se mi plíce sevřeli a žaludek dělal několik otoček za sebou.

"Jess, jsi v pohodě?" zeptal se mě Niall a já zakroutila hlavou.

"Je mi blbě," špitla jsem a už začínala zvracet. Řidič zastavil a já vyběhla z auta jen tak tak. Byly jsme už celkem daleko od haly, ale ten hluk šel slyšet pořád.

"Neboj, to bude v pohodě. Taky to pro nás bylo poprvý těžký," utěšovala mě El, která šla za mnou ven. Když už mi bylo líp, vlezla jsem zpátky do auta a jeli jsme do vily.

"Jdu si dát sprchu," hlesla jsem a rychle zmizela v pokoji. Vzala jsem si čisté oblečení a zalezla si do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe teplou vodu a užívala si ten úžasný pocit. Vylezla jsem ze sprchy jen v ručníku a vrátila se do pokoje. Stoupla jsem si před zrcadlo a dívala se na sebe. Vlasy jsem měla stažené do drdolu a sem tam mi vykukoval nějaký neposedný vlas. Oči jsem měla rudé od pláče, což mě udivilo. Ve sprše jsem si ani neuvědomila, že jsem se rozbrečela. Otočila jsem se, že se obléknu, ale příšerně mě píchlo v břiše. Předklonila jsem se a vyjekla bolestí. Během chvilky se dveře od pokoje rozletěli a v nich stál Niall, Zayn, Harry a El.

"Bože, já jdu radši pryč," řekl hned Harry a zmizel. Ostatní šli ke mně a pomohli mi k posteli.

"Co se stalo?" ptal se vyděšeně Ni. Pokrčila jsem rameny.

"Najednou mě strašně píchlo v břiše," vysvětlila jsem a najednou jsem tu bolest ucítila znovu.

"Jess, měli bychom jet do nemocnice," řekl Zayn, ale já ho zastavila.

"Ne, to bude dobrý, je to jen z toho stresu," pousmála jsem se. Oni chvíli váhali, ale potom nakonec souhlasili.

Všechno uteklo strašně rychle a já nakonec u kluků místo měsíce, zůstala dva měsíce. Harry se rozešel s Clare a nám se Zaynem to výborně klapalo. Tedy, až do teď.

Sedím na vaně a uslzenýma očima zírám do malého kalendáříku, který držím v jedné ruce a v druhé ruce držím malou tyčinku.

"Jess, co děláš tak dlouho v tý koupelně?" zaklepala na dveře El a vešla dovnitř. Neměla jsem sílu na to, to schovat a tak jsem to pořád držela před sebou a zírala na to.

"Jess?" Došla až ke mně a posadila se také na kraj vany. Vzala mi z ruky tu tyčinku a začala ji zkoumat. Potom ji položila na umyvadlo a objala mě. Já jí objetí opětovala a rozbrečela se úplně.

"To bude dobrý, uvidíš. Mám s tebou ještě zajet k doktorovi?" koukla se na mě a já přikývla. Hřbetem ruky jsem si setřela slzy a šla si vzít mikinu.

"Kluci, ještě jedem s Jess do města, ale do hodiny jsme zpátky," houkla na kluky do obýváku a ti jen přikývli a dál se věnovali jejich vášnivé konverzaci, o fotbale. Dojeli jsme před velkou budovu s nápisem NEMOCNICE. Tak jo, nádech, výdech. A jde se. Seděli jsme v čekárně a já netrpělivě poklepávala nohou a ťukala nehty o sebe. Velké kožené dveře se otevřely a v nich se objevila starší sestřička.

"Slečna Horan," zavolala a El se na mě povzbudivě usmála. Vzala jsem si kabelku a vešla jsem do ordinace, kde na židli seděl starší muž, brýle na kraji nosu a prošedivělé vlasy.

"Tak se posaďte a řekněte mi, co vás trápí," vzhlédnul od počítače a usmál se na mě. Kdybych nebyla tak nervózní, tak bych se i zasmála, té jeho otázce, proč bych sem asi chodila?

"No…mám už skoro dva měsíce zpoždění a…," zasekla jsem se a on se na mě podíval.

"A? Z vás to leze, jako z chlupatý deky," uchechtl se. Tak fajn, to zvládnu.

"Dělala jsem si těhotenský test a vyšel mi pozitivní," řekla jsem rovnou. On jen pokývla hlavou a něco naťukal do počítače.

"Tak se na to podíváme," zvednul se a já si šla lehnout na lehátko, které tu měl. Dal mi na břicho nějaký gel, který děsně studil a potom mi po něm začal jezdit nějakým přístrojem. Hned co jsem se podívala na obrazovku nad námi, mi došlo, že je to ultrazvuk.

"Tak gratuluji, slečno. Tady, jak vidíte tu malou fazolku, tak to je vaše miminko. Podle všeho jste v pátém týdnu," usmál se na mě a prstem ukázal na to místo na obrazovce. Na chvíli jsem se zasekla. Už jsem tušila, že jsem těhotná, ale tak trochu jsem i doufala, že to bude jen planý poplach. Vyplnil semnou papíry, které potom pošle mému gynekologovi a pak se mě ještě zeptal, jestli chci fotku. Neváhala jsem a přikývla. Podal mi malý černobílý obrázek, na kterém je moje a Zaynovo dítě a já vyšla do čekárny, kde za mnou hned přiběhla El.

"Tak co?" zeptala se netrpělivě El. Nebyla jsem schopná odpovědi a tak jsem jí jen podala tu fotku a sedla jsem si na židli.

"V kolikátém jsi týdnu?" přisedla si vedle mě a já se na ni podívala.

"V pátém," hlesla jsem a ona se usmála. Když jsem nad tím tak přemýšlela, je to vlastně úžasné. Také jsem se tedy usmála. Vydali jsme se k autu a jeli do vily. Kluci pořád seděli v obýváku.

"No konečně. Můžete nám vysvětlit, proč jste byly v nemocnici?" vychrlil hned bráška a ukázal na televizi. No super, ti novináři jsou vážně všude. Podívala jsem se na El a ta kývla.

"Zayne, můžu s tebou mluvit? O samotě." On se podíval zmateně na kluky, ale potom přikývl. Zamířila jsem na terasu a on šel za mnou.