Little sister which I love

1.polibek a hádka -4.díl

Už jsem byla skoro u auta, když mě někdo hltl za ruku a prudce si mě k sobě otočil.

„Tak poslouchej, nebudeš na mě takhle drzá, to za prví a za druhý, co proti Pezz máš?“ Sykl vytočeně a já se mu vytrhla. Kdyby zamnou nebylo auto, o které jsem se opřela, asi bych spadla na zem.

„Co proti ní mám? Spíš co ona má proti mně. To ona na mě byla ten první den hnusná. A ptej se sám sebe, proč s tebou takhle mluvím.“ Křikla jsem na něj a to už jsem za prosklenými dveřmi nemocnice viděla Nialla. Oddechla jsem si, protože být tam s ním ještě chvíli sama, asi bych mu jednu vrazila. Cesta domů probíhala v tichosti. Jen Niall pořád něco ťukal do telefonu. Když jsme zastavili před vilou, rychle jsem vylezla z auta a co nejrychleji jsem zamířila do svého pokoje.

Zayn:

„Sakra,“ zaklel jsem, když jsem přišel do pokoje a vztekle jsem shodil lampičku ze stolu. Nechtěl jsem na ni takhle vyjet. Já vlastně ani nevím, proč jsem pořád s Perrie. Jo, ze začátku jsem k ní sice něco cítil, ale teď? Já moc dobře vím, že mě podvádí na každém kroku, ale já prostě nemám tu sílu jí říct, že se s ní rozcházím. A když jsem dneska viděl, jak Luke přinesl Jess v náručí, myslel jsem, že puknu žárlivostí.

„Jsi v pohodě, Zayne?“ Přišel do pokoje Louis.

„Jo,“ řekl jsem trochu víc nahlas, než jsem chtěl a on radši odešel. Praštil jsem sebou na postel a dal jsem si obličej do dlaní. Vážně nevím, proč jsem na ni byl tak hnusný.

Jess:

Už jsou to tři dny, co jsme se Zaynem pohádali a já nevyšla z pokoje. Niall mi nosí jídlo a kluci si semnou chodí povídat a taky se ze mě snaží vytáhnout, co se stalo, ale já jim to neřeknu.

„Můžu dál?“ Nakoukla do pokoje hnědovlasá hlava.

„Jasně,“ řekla jsem nadšeně a posadila jsem se na posteli.

„Co tady vůbec děláš?“ Zeptala jsem se ho, když si sedl ke mně na postel.

„Přišel jsem tě vytáhnout ven.“ Usmál se na mě a já cítila to, co jsem kdysi cítila, když jsem viděla Zaynův úsměv.

„A kam chceš jít? Vždyť nemůžu skoro chodit.“ Zeptala jsem se ho a založila si ruce na prsou.

„No tak napadlo mě třeba kino a pak ti chci něco ukázat.“ Usmál se a já dělala, že hluboce přemýšlím. On mě začal lochtat a já se začala děsně smát.

„D-dobře. Pů-půjdu s tebou.“ Vykoktala jsem ze sebe mezi návaly smíchu. On mě hned přestal lochtat.

„Tak se běž oblíct a vyrážíme.“ Vítězně se usmál a odešel. Já si tedy vzala berle a šla jsem do šatníku. (média)

„Tak mi jdeme. Do večera ji přivedu zpět.“ Houkl Luke do domu a vyrazili jsme. Já měla jen jednu botu, takže jsem vypadala fakt komicky. Kino bylo jen kousek, ale i tak jsme jeli autobusem. Luke mi mezitím ukazoval části Londýna, kudy jsme projížděli.

„A jsme tady.“ Pomohl mi vystoupit a šel k pokladně pro lístky.

„A na co vůbec jdeme?“ Vyzvídala jsem, protože mi to ještě neřekl. On se na mě šibalsky usmál a táhl mě do jednoho z promítacích sálů. Seděli jsme v úplně horní řadě na dvousedadle. Film pomalu začal a na plátně se objevil nápis THE LAST SONG. Seděla jsem tam s otevřenou pusou.

„J-jak jsi to věděl?“ Otočila jsem se na něj a jemu úplně zářili oči.

„Niall mi to řekl.“ Usmál se na mě a dál se díval na film. Tohle je totiž můj neoblíbenější film. Když přišla ta část, kdy její tát umíral, zase mi začali téct slzy a já se natiskla víc na Luka. Bylo mi u něj dobře. Film skončil a my se přesunuli do nějakého parku.

„A teď se mě drž.“ Řekl a vzal mě do náruče. Kdyby mě nevaroval, lekla bych se. Vylezl semnou na nějaký kopec a posadil mě na jeden z mnoha obrovských kamenů a sám si vylezl vedle mě.

„Páni, to je úžasné.“ Hlesla jsem užasle. Byl odsud výhled na celý noční Londýn.

„Sem chodím, když chci přemýšlet.“ Řekl a já se na něj podívala. Dívali jsme se jeden druhému do očí a pak se ke mně začal pomalu naklánět. Věděla jsem, co chce udělat a vůbec mi to nevadilo. Když konečně přerušil tu mezeru mezi námi, začali jsme se vášnivě líbat. V břiše mi vypukl ohňostroj a já se cítila jako v nebi.

„Tohle jsem chtěl udělat už dlouho.“ Špitl mezi polibky a já se usmála. Líbali jsme se dlouho, ale potom už mi začala být zima, tak mi dal svojí mikinu a doprovodil mě domů.

„Zítra za tebou zase přijdu.“ Pohladil mě po tváři, když jsme stáli před domem.

„Budu se těšit.“ Naklonila jsem se k němu a znovu jsem ho dlouze políbila. Ještě chvíli by jsme se líbali, kdyby se neotevřeli domovní dveře a v nich nestál Zayn.

„Tak já už půjdu.“ Rozloučil se semnou Luke a odešel. Já jsem okolo Zayna naštvaně prošla a chtěla jsem jít do pokoje, ale on mě zastavil.

„Jess,já….chtěl jsem se ti omluvit za to, co se stalo v té nemocnici.“ Podíval se mi do očí a tvářil se smutně. Jenže já mu na to neskočím.

„Když víš, že jsem šťastná tak to vytáhneš? Chceš mě za každou cenu zničit nebo co?“ Vyjela jsem po něm a odešla jsem do pokoje, kde čekala Soph, El a Clare a chtěli všechno říct.

Tak jak se Vám povídka líbí? Koukám, že pár lidí, to čte, ale nikdo nehodnotí ani nekomentuje :/ prosím hoďte alespoň ten komentřá, i kdyby měl být špatný takhle jsem celkem norvózní....tuhle povídku už jsem jednou publikovala s docela dobrými recenzimi tak doufám, že ani Vás nesklame