Little sister which I love

Niallova sestra

Konečně je to tady. Konečně zase přijedou. Neviděla jsem je už tak dlouho. Moc se těším na svého brášku, Nialla, ale také se těším na něj. Na Zayna. Už totiž dva roky, co kluci existují jako kapela, ho miluju. Neodvážila jsem se mu to, ale ještě říct. Proč taky. Moc dobře vím, jaká by byla jeho reakce. Že jsem Niallova sestra a že mi je jen třináct. Dneska má mít u nás ve škole koncert a já tam samozřejmě nemůžu chybět.

„Už jsi připravená?“ Nakoukla do pokoje mamka.

„Jo, už to bude.“ Usmála jsem se na ni a ona mi pomohla doupravit vlasy, které mám na rozdíl od mého brášky přirozeně blond. Potom mě táta odvezl do školy a já šla rovnou do tělocvičny, kde se měl konat koncert.

„Jessico, konečně.“ Přiběhla ke mně Moly, moje nejlepší kamarádka a objala mě.

„Děje se něco?“ Zeptala jsem se jí a ona jen kývla hlavou k pódiu. Když jsem se tam podívala tak se ve mně začala vařit krev. Stála tam totiž Stella, královna školy a moje úhlavní nepřítelkyně a podle jejích pohledů balila mého brášku.

„Tak to teda ne.“ Řekla jsem naštvaně a zamířila jsem k nim.

„Nialle?“ Postavila jsem se za něj a on se na mě otočil.

„Jess,“ vypískl a objal mě. Stella se jen ušklíbla a odešla.

„Už jsem se bál, že nepřijdeš.“ Řekl, když ě postavil na zem.

„To bych si přeci nemohla nechat ujíst.“ Dala jsem mu pusu na tvář a šla jsem za Moly. Niall už musel za kluky.

„Tak co?“ Zeptala se Moly a já moc dobře věděla, že se ptala na Stellyn naštvaný výraz.

„Kdyby si ho jen viděla. Byla přímo rudá vzteky.“ Zasmála jsem se a kluci už začínali zpívat. Bylo to opravdu úžasné. Nemohla jsem spustit oči ze Zayna a kdyby do mě občas Moly nedloubla, asi bych začala i slintat.

„A teď tu máme něco pro zasmátí.“ Vylezla na pódíum Stella a za ní začalo hrát na obřím plátně video. Když jsem to uviděla, po tvářích mi začali téct slzy. Bylo to video, které neměl nikdy nikdo vidět. Hlavně ne celá škola a určitě ne Zayn. Bylo to moje video, které jsem natočila a tam jsem se přiznala, že miluju Zayna. Celá škola se smála a Zayn na to zíral s otevřenou pusou. Potom se podíval na mě a já už to nevydržela a utekla jsem. Bylo mi jedno, že domu to je pěšky přes půl hodiny. Prostě jsem utíkala. Když jsem doběhla domů, ani jsem naše nepozdravila a zamkla jsem se v pokoji, kde jsem se svalila na postel a rozbrečela se naplno. Asi po deseti minutách se ozvalo klepání.

„Běžte pryč!“ Zakřičela jsem a schovala jsem se pod peřinu.

„Jess,“ uslyšela jsem jeho hlas a pak si někdo sedl na mojí postel.

„Jak jsi se sem dostal?“ Vzlykla jsem, ale pořád jsem se schovávala pod peřinou.

„Nezamkla jsi koupelnu.“ Z jeho hlasu šlo poznat, že se usmál.

„Běž pryč Zayne.“ Řekla jsem rázně, ale on ze mě stáhnul peřinu. Postel mám přiraženou ke stěně, takže jsem neměla kudy utéct.

„Myslela jsi to vážně?“ Zeptal se a já na něj koukala jak na vola. Jak jestli jsem to myslela vážně?

„Bylo to na tom videu pravda?“ Zeptal se znovu a já lehce přikývla.

„Jess….ty víš, že tě mám rád, ale…“ Začal mluvit, ale já ho přerušila.

„Ale jsem Niallova sestra a je mi jen třináct. Vím. Tak si můžeš ušetřit svoje slova a běž.“ Vzlykla jsem a po tvářích mi zase začali téct slzy. On se zvedl, naklonil se ke mně a dal mi pusu do vlasů. Když už byl u dveří, ještě se na mě otočil.

„Já si na tebe počkám.“ Lehce se pousmál a potom zmizel.

*O tři roky později*

Dneska to jsou přesně tři roky, co jsem naposledy viděla Zayna a vlastně i kluky. I Niallovi jsem se doma vyhýbala. Ve škole jsem měla od té doby peklo. Všichni se mi posmívali a dělali si ze mě srandu. Chtěla jsem se i zabít, ale bohužel jsem si vzala málo prášků na spaní. Nikdo to tak nezjistil. Jediný kdo to věděl, byla Moly. Ta jediná mě neopustila a zůstala semnou. Teď spolu chodíme i na střední. Jsme v prváku a já doufala, že se to tu zlepší. To jsem se, ale mýlila. Tady sice nikdo neví o tom videu, ale všichni ví, že jsem sestra slavného Nialla Horana a tak ti, co ho mají rádi mě pořád otravují a ti ostatní mi dělají naschváli.

„Jess, vastávej. Máme pro tebe s tatínkem překvapení.“ Budila mě mamka. Neochotně jsem tedy vstala a šla jsem se obléct a umýt. Vzala jsem si volné tričko s nápisem WHO CARES a volné šedé tepláky. Vlasy jsem si stáhla do culíku a sešla jsem do kuchyně, kde seděli oba u stolu.

„Tak co jste mi chtěli?“ Sedla jsem si ke stolu a vzala si jabko.

„Víš, s tatínkem jsme přemýšleli. Před týdnem jsi měla narozeniny a ve škole máš samé jedničky, no a tak nás napadlo, že by jsi jela na měsíc za Niallem a kluky do Londýna.“ Řekla s úsměvem a já se začala dusit tím jabke.

„T-to myslíte vážně?“ Zeptala jsem se, když jsem se konečně přestala dusit. Oni jen přikývli.

„Tak s tím nepočítejte. Já nikam nepojedu.“ Řekla jsem rázně a praštila jsem do stolu.

„Zlatíčko, nevíme co jste si s Niallem udělali, ale on i kluci se na tebe už moc těší. Všechno je už zařízené.“ Mluvil na mě táta. Byla jsem rozhodnutá. Nikam nejedu.