Little sister which I love

Já rodím! -23

Doktor říkal, že nejdéle do tří týdnů se Jess probere. Stále ale leží v nemocničním pokoji a nejeví žádné známky zlepšení.

"Je to moje vina. Kdybych se nezachoval jako naprostý pitomec, nemusela tady ležet," hlesl jsem ubrečeným hlasem, když jsme seděli s Niallem v autě a jeli jsme do nemocnice. Celé ty čtyři týdny, co Jess ležela v nemocnici, jsem byl pořád s ní. Celý den jsem seděl u její postele a držel ji za ruku. Někdy jsem tam i přespal, když mi to sestřička dovolila. Nemohl jsem ji tam prostě jen tak nechat. Chtěl jsem být za každou cenu u toho, kdyby se něco stalo. Buď dobrého nebo špatného.

"Zayne, už jsem ti říkal, že se z toho nemáš obviňovat. Byla to nehoda a ty za to nemůžeš," zvýšil na mě trochu hlas Niall. Lehce jsem kývnul hlavou, aby byl spokojený a dál jsem sledoval ubíhající krajinu za oknem. Hned jak auto zastavilo před nemocniční budovou, jsem vystartoval ven a zamířil rovnou k jejímu pokoji. Když jsem ale otevřel dveře, čekalo mě i Nialla překvapení.

"Jess," hlesli jsme oba a ona se na nás lehce pousmála. Niall se za ní okamžitě rozeběhnul a já tak zůstal stát a zíral na ni s otevřenou pusou.

"Tak budeš na mě jenom tak čumět, nebo mě taky půjdeš obejmout?" vyjela na mě se smíchem. Rychle jsem zatřásl hlavou, abych se ujistil, že se mi to nezdá a běžel jsem ji obejmout.

"Jess, já…." zašeptal jsem a chtěl se jí omluvit, když jsme se od sebe odtáhli, ale ona mě přerušila.

"Nic neříkej, prosím. Doktor mi říkal, že jsi tu byl každý den, a taky ti chci říct, aby ses nevinil z toho, co se stalo, nemůžeš za to," pousmála se a dala mi lehký polibek na rty, čímž mě totálně ochromila.

Jess:

Když jsem se probudila, u mojí postele stál starší muž v bílém plášti.

"Musím vám říct, že jste si dávala pěkně na čas, slečno Horan," usmál se na mě a já se zmateně rozhlédla po pokoji. Byla jsem zmatená a moc dobře jsem si nepamatovala, co přesně se stalo. On to zřejmě pochopil, posadil se na židli a začal mi vše vysvětlovat.

"Pře čtyřmi týdny Vás srazilo auto. Váš bratr s vašim přítelem přiletěli okamžitě. Váš stav byl velmi vážný, ale miminko bylo v pořádku. Mysleli jsme, že se nejdéle do tří týdnů proberete, ale to byl omyl. Kdyby jste se ještě tak tři dny neprobrala, nemuselo to vaše dítě přežít. Musím říct, že Váš přítel u vás seděl ve dne v noci a někdy tu také přespal. Měl o Vás opravdu velký strach. Samozřejmě i Váš bratr a rodiče," začal mluvit a já si položila ruce na mé bříško. Nechtěla jsem ani myslet na to, že by moje dcerka umřela. Doktor odešel a po půl hodině, kdy jsem jen zírala z okna, se dveře otevřely a v nich se objevila černovlasá a blonďatá hlava. Oba se zasekli v půlce pohybu a zírali na mě s otevřenou pusou.

"Jess," hlesli a Niall se ke mně hned rozeběhnul a objal mě. Zayn tam stále stál a zíral na mě jak na zjevení.

"Tak budeš na mě jenom tak čumět, nebo mě taky půjdeš obejmout?" vyjela jsem na něj se smíchem. On se hned vzpamatoval a také mě běžel obejmout.

"Jess, já…" začal mluvit, ale já ho přerušila. Moc dobře jsem věděla, že se mi bude chtít omlouvat, ale to já nechci. Už dávno jsme mu odpustila. Vím, že to tak nemyslel a to, že tu u mě seděl pořád, mě v tom ještě víc utvrdilo.

"Nic neříkej, prosím. Doktor mi říkal, že jsi tu byl každý den, a taky ti chci říct, aby ses nevinil z toho, co se stalo, nemůžeš za to," pousmála jsem se a lehce se otřela svými rty o ty jeho. Jak moc mi ty jeho dva dokonalé polštářky, kterým se říká rty, chyběly. Chvíli na mě zase zíral, ale potom naše rty opět spojil a tentokrát v dlouhý a vášnivý polibek.

"Ale no tak, já jsem tady taky," odkašlal si Niall a ušklíbnul se. Neodpustila jsem si to, že jsem na něj vyplázla jazyk. Potom už jsme si jen povídali a smáli se. Ni zavolal našim a ti také přišli.

"Jess, jsme tak rádi, že jsi tu zůstala s námi," špitla mamka, když se se mnou loučili.

"Mami, já bych Vás tu nenechala. Co by jsi tady beze mě počal Nialler?" Pohladila jsem ji po ruce a druhou rukou jsme jí setřela slzu, která se jí kutálela po tváři. Rozloučila jsem se s našima a s Niallem. Zayn tu ještě chviličku zůstal, ale potom už také musel.

"Za dva týdny si pro Vás přijdu a obě si Vás odvezu s sebou do Londýna," zašeptal mi do ucha, když jsme s objímali. Nic jsme nenamítala a jen ho dlouze políbila. Ještě chvíli jsme zírala na dveře, kterými před chvíli všichni odešli a potom jsem usnula.

Už uplynulo několik měsíců, co mě popustili z nemocnice a já se přestěhovala za kluky do Londýna, kde také studuji dálkově střední školu. Za pár dní bych měla rodit a tak je pořád někdo semnou. Někdy se musím až zasmát nad tím, jak jsou Zayn a Niall vynervovaní. Už se strašně moc těším, až ta příšerka bude venku. Pěkně mě totiž bolí záda a připadám si jako nafouklý balón, který má každou chvíli prasknout. Ale dobrá zpráva je, že v tom nejsem sama. El je totiž ve třetím měsíci a to si nedovede představit, jak Louis vyváděl, když mu to El řekla.

"Jess, musíme s kluky do studia. Jsi si jistá, že to tu sama zvládneš?" nakouknul do pokoje Zayn a potom se vydal a sednul si vedle mě na postel.

"Naprosto, nemusíš se o nás bát," mrkla jsem na něj a pohladila si bříško. On se na mě usmál a políbil mě.

"Tak dobrá, ale kdyby se cokoliv dělo, zavolej a já hned přijedu." Podíval se na mě vážným pohledem a já přikývla. Kluci odjeli do studia a já se přesunula dolů k televizi. Uvařila jsem si hrnek horkého čaje, přeci jen i v březnu je stále zima a pustila si nějakou komedii, co zrovna běžela v televizi. Byl už skoro konec filmu a já dostala na něco chuť. Zvedla jsem se z gauče, ale to jsem neměla dělat. Ucítila jsem lupnutí a strašně mě začalo bolet břicho. Vyjekla jsem bolestí a spadla zpátky na sedačku. Začala jsem zhluboka dýchat a popadla jsem telefon.

"Volaný účastník není dostupný. Zkuste to prosím později," ozvalo se z druhé strany.

"Do háje, Zayne," zanadávala jsem se a mobil švihla naštvaně na stůl. Zhluboka jsem dýchala a doufala, že to přejde. Bohužel to bylo po pár minutách ještě horší a sedačka už byla skoro celá nacucaná vodou.

"Kurva, já to nezvládnu," vzlykla jsem a chytla se břicho. Přišla další kontrakce, která už začínala být blízko u sebe. Věděla jsem, že bych měla co nejdříve do nemocnice, ale já nebyla schopná jediného pohybu. Ozvalo se zachrastění klíčů a ty se následně otevřely.