Little sister which I love

Co bude dál? -22

Niall:

"Harry, obleč se!" křičel na Hazzu Paul, když pobíhal po domě nahatý a Paul ho nemohl chytit.

"A vy se moc nesmějte a pojďte mi pomoct," houkl na nás Paul, ale my s kluky jsme se smáli ještě víc. Bylo to prostě strašně vtipný, vidět, jak tady Harry pobíhá nahý a za ním úplně vzteky rudý Paul, který vypadá, že každou chvíli Harryho zabije.V kapse u kalhot mi začal zvonit telefon. Vytáhl jsem ho ven a na displeji svítilo MÁMA.

"Ahoj mami," zvedl jsem to s úsměvem. Z druhé strany se ozývaly tlumené vzlyky.

"Mami, děje se něco?" zděsil jsem se a napřímil se do pozoru. Kluci se přestali smát a podívali se na mě. I Harry, který zrovna okolo nás běžel, zastavil, a tak do něj Paul málem narazil.

"Ni-Nialle. M-musíš přijet. J-Jess je v n-n-nemocnici. Srazilo j-jí auto," vzlykala mamka a mně se zastavilo srdce.

"C-co-cože? H-hned jedu," vychrlil jsem a položil to. Vystartoval jsem do stoje a kluci na mě nechápavě zírali a dožadovali se vysvětlení. Všechny jsem přejel uslzeným pohledem a zastavil jsem se u Zayna.

"Jess je v nemocnici, srazilo jí auto," hlesl jsem zlomeným hlasem.

"Cože?" Vyletěl Zayn do stoje a jeho oči se zalily slzami stejně jako ty moje. Všichni jsme si sbalili věci a Paul mezitím zařídil letadlo a potom nás odvezl na letiště. Celou dobu vládlo v letadle hrobové ticho. Nervózně jsem poklepával nohou a koukal jsem na černou obrazovku svého telefonu a doufal jsem, že tohle všechno je jen sen. Po hodině letedlo přistálo, my se poskládali do přistaveného auta a jeli jsme rovnou do nemocnice.

"Mami, jak je na tom?" zeptal jsem jí hned, když jsem ji uviděl na nemocniční chodbě sedět s tátou. Zničeně se na mě podívala a já ji silně objal.

"Ještě pořád je na sále," odpověděl mi za ní táta, protože ona nebyla schopná nic říct. Otočil jsem se na kluky, kteří na nás smutně koukali. Zayn si zajel nervózně prsty do vlasů a sesunul se podél zdi k zemi. A půl hodině, co tu sedíme a nevíme vůbec nic, se otevřou protější dveře a z nich vyjde postarší doktor a všechny si nás prohlédne.

"Jak jsou na tom, doktore?" Stoupnul si táta a já ho hned následoval.

"Utrpěla vážná vnitřní krvácení a silné krvácení do mozku. Vše se nám naštěstí podařilo zastavit. Má zlomenou nohu, ale děvčátko by mělo být v pořádku. Víc se ale dozvíme, až se Jessica probere, což bude až tak za týden možná dva." Podíval jsem se na mámu, která se rozvzlykala ještě víc. Vztekle jsem kopnul do židle a sesunul jsem se na zem vedle Zayna.

Zayn:

Když Niallovi volala jeho mamka, že Jess srazilo auto, myslel jsem, že půjdu skočit z mostu. Neunesl bych, kdyby se jí nebo tomu prckovi cokoliv stalo. Hlavou mi pořád létala myšlenka, že je to všechno moje vina. Kdybych se tehdy nezachoval jako totální debil, mohla teď být Jess se mnou a my se spolu mohli smát a plánovat budoucnost a věci ohledně miminka.

"Jak jsou na tom, doktore?" zeptal se pan Horan doktora, který právě vyšel z protějších dveří. Netrpělivě jsem je sledoval a doufal jsem, že to budou jen dobré zprávy. Bohužel, moc dobré nebyly.

"Utrpěla vážná vnitřní krvácení a silné krvácení do mozku. Vše se nám naštěstí podařilo zastavit. Má zlomenou nohu, ale děvčátko by mělo být v pořádku. Víc se ale dozvíme, až se Jessica probere, což bude až tak za týden možná dva." Po jeho slovech se Niall sesunul vedle mě a jeho mamka začala brečet ještě víc. Týden, možná dva. Tahle věta mi teď zněla také v hlavě. Tuhle větu řekli doktoři mamce, když ležela v nemocnici babička po infarktu a po týdnu a půl zemřela. Ne, sakra Zayne, na tohle ani nemysli. Okřikl jsem se v duchu.

"Můžeme ji vidět?" zeptal jsem se s nadějí v hlase. Doktor chvíli váhal, ale nakonec souhlasil a zavedl nás k pokoji, kde leží. Vešli jsme dovnitř a hned se nám naskytl pohled na její bledou tvář a všechny ty přístroje okolo ní. Do očí se mi znovu nahrnuly slzy, které si hned našly cestu ven a smáčely mé černé triko. Mně to bylo ale úplně jedno. Chytnul jsem ji za ruku, která byla úplně ledová. Celou jsem ji zkoumal pohledem a zastavil jsem se u jejího velkého bříška. Vzpomněl jsem si, když mi Niall oznámil, že to bude holčička. Byl jsem štěstím bez sebe a málem jsem se roztekl štěstím.

"Necháme vás tu chvíli o samotě," pousmál se na mě pan Horan a všichni odešli. Sedl jsem si na židli a nepouštěl jsem její ruku.

"Jess," hlesl jsem a hlas s mi zlomil. Nové slzy si našly cestu z mých očí a padaly na její bledou a chladnou kůži.

"Strašně moc mě mrzí, co se stalo. Nikdy jsem nechtěl říct, abys dala naše miminko pryč, ale….bylo toho na mě moc. Celé ty čtyři měsíce jsem myslel jen na tebe a to malé. Tak moc jsem tě chtěl držet ve své náručí, hladit tě po vlasech, cítit tvou vůni, slyšet tvůj hlas a užívat si pohled na tebe a tvé bříško, ve kterém roste naše dítě. Já….strašně mě to mrzí." I když jsem věděl, že mě neslyší, musel jsem jí to říct. Dveře se otevřely a dovnitř se linulo ostré světlo z chodby.

"Už musíte jít. Slečna Horan si musím odpočinout," oznámila mi sestra a zase odešla.

"Miluju tě a nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo." Políbil jsem si, pohladil si po vlasech a vydal jsem se za ostatními.