Pohled Emily
Vracím se k autu překvapená a s hlavou plnou otázek.
"Všechno v pořádku?" vyruší mě z mé myšlenkové bubliny Harryho hlas.
"Jo všechno v pořádku." usměji se a podám mu tašku s věcmi, aby ji dal do kufru.
Harry přikývne na souhlas a já se odeberu i s Darcy k její sedačce. Připoutám ji a několikrát se ujistím, že je v bezpečí a nemůže se nic stát.
Darcy se na na mě usměje ještě než zavřu dveře tak svým jazykem, jak Harry rád říká, něco poví, ale není ji samozřejmě rozumět.
"Copak by jsi chtěla zlatíčko?" zeptám se jí mile a vložím ji do její ručičky můj prst.
Darcy si zase něco poví a je to opět mířeno mým směrem.
Ucítím za sebou Harryho přítomnost a poznám to i tím, že ucítím jeho ruce na mých bocích.
"Už jste si popovídali holky? Zlato musíme jet." upozorní mě.
"Jo vždyť už jdu." protočím oči.
Pustím Darcy a vydám se do auta. Harry se usměje a zabouchne dveře a sedne si za volant.
Usadím se na sedadlo spolujezdce.
"Vážně je všechno v pořádku? Přijde mi jako kdyby se něco dělo." řekne Harry a položí svoji ruku na mé koleno.
Usměji se a chytnu ho za ruku.
"Všechno je v pohodě. Jen..." skousnu si spodní ret.
"Mám strach z mámy to je všechno. Bojím se, co na to řekne. Jak zareaguje. Už svým těhotenstvím jsem ji zklamala a najednou přijedu s tím, že jsem se svojí dcerou přeletěla oceán. A ještě k tomu bez Tebe. Jak by řekla 'Tohle zavání pěkný průserem, mladá dámo.' " usměji se a zároveň protočím oči.
Tu větu moje milá maminka používala často. Bylo to vždy v těch případech, kdy v mém pokoji našla nějakého kluka. Ok přiznám to našla tam jen dva. Ale kdyby to aspoň byl ten stejný... Dobře, ale teď zpátky ke mě a Harrymu.
"To bude v pohodě, zlato ano? Tvoje máma je chytrá a rozumná žena. Ona to celé pochopí." snaží se mě Harry uklidnit.
To si myslíš... Ale kdo s ní žije už skoro 19 let... Promiň chlapče, ale ty to nejsi...
"Já se ti po těch všech zkušenostech, co s našima máš divím. Já vím, že třeba zrovna s tátou máš dobrý vztah. Moji fotbalový nadšenci." uculím se na Harryho.
*Flashback*
Sedím s celou naši rodinou v obýváku. A když myslím celou tak myslím i Harryho a toho malého nezbedu, co je ještě zatím u mě v bříšku.
"No ták dělej dej ho." slyším každou chvíli buď z levé strany nebo z pravé.
"Já vás oba nechápu stejně vás neslyší." pokrčím rameny a naberu si plnou hrst slaných brambůrků do ruky.
Jen, co dořeknu svoji myšlenku oba páry jejich očí se upřou na mne.
"No co jsem řekla. Řekla jsem jen pravdu nic víc." stojím si za svým.
Táta s Harrym protočí oči a po té se zase dívají na obrazovku. Máma se na mě povzbudivě usměje.
No jo, já vím mami. Nemá to cenu.
Později, když sedíme všichni u večeře se neřeší nic jiného než jen... Fotbal, fotbal a zase fotbal.
"Až se to malé narodí a první slovo, které řekne bude fotbal... Divit se nebudu. Nebo až vyjmenuje celou sestavu týmu Chelsea." neodpustím si.
Už mi to začíná lézt krkem. Jestli to dítě bude po Harrym. No tak to potěš...
*Konec Flashbacku*
"Náhodou ten večer u fotbalu byl super. A slyšela si teď někdy, že by Darcy vyjmenovala celou sestavu? Já zatím ne." uculí se na mě a zastaví na červenou.
Jo konečně jsme v Londýně.
"Prosím tě už jeď. Chci mít rozhovor s našima za sebou." popoženu Harryho, když na semaforu blikne zelená.
Harry se na mě jen usměje a pokračujeme dál v cestě k našim....
