*pohled Harry*
Pondělí aneb muka v Brazílii s Paulem plus bez kluků začínají. Za celý víkend jsem se snažil Emily zkontaktovat, ale vždy to spadlo do hlasovky. Mám pocit, že si to nastavila schválně, protože se mnou nechce mluvit. Mám o ně strach. Okey sice jsem volal mámě a ta mi řekla, že jsou všichni v pohodě, ale Emily se mnou nechce mluvit a ani máma mi neřekla, proč má hlasovku. Sama to neví...
"Bude to zábava." řekne velice nadšeně Paul a já protočím oči.
Už něco přes dvě hodiny jedeme z Ria někam s prominutím do... Paul mi ani neřekl kam přesně jedeme. Neřekne mi to, protože bych to mohl napsat klukům a blabla...
Zabořím hlavu ještě více do sedačky a založím si ruce na hrudi. Tím mu dám najevo, že jsem pořádně vytočený a já popravdě jsem, ale to nikoho nezajímá.
"Harry omlouvám se, nerad tohle dělám, ale nic jiného mi nezbylo. Už tak máš dost průšvihu a vedení tě chce mít pod kontrolou. Kdyby to bylo čistě jen na mě jedeš za nimi hned ten den, co odjeli. Věř mi." řekne najednou, ale neopouští zrak z vozovky, které se tedy už po pár metrech vozovka říkat nedá.
Musím se přichytit úchytky na dveřích jinak bych si pekelně namlátil. Hází to se mnou na všechny strany. To je teda jízda, ale rozhodně lepší než kdybychom šli pěšky.
"Hele Paule v pohodě zavinil jsem si to všechno sám. Kdybych s Beou nemluvil bylo by to v pohodě a my dnes mohli jet domů. Jenže já si to takhle pos*al." řeknu naštvaně a bouchnu pěstí do přední desky auta.
"To byla Bea? Vůbec jsem ji nepoznal, holčička vyrostla." usměje se šibalsky.
Usměji se. Bea je moje kamarádka ze školy. Chodili jsme spolu do třídy. Nechápu Paulovu větu. Viděl ji jednou a to po skončení X Faktoru. Musel jsem naše přátelství tak nějak ukončit. Jo možná tím i částečně přiznávám, že z toho bylo něco víc a já ji svoji slávou nechtěl ublížit. Přes rok mě to mrzelo, ale díky práci jsem na to zapomněl. Pak jsem poznal Emily a ji úplně vytěsnil. Je to sice hnusné říci, ale byla to úleva. Beu jsem měl hodně rád, ale jsme jen kamarádi a to mi stačí.
Můj pohled se dostane na krajinu z okna. Samý prales všude a žádná civilizace, a když vytáhnu telefon tak ani žádný signál. Výborně tohle si Paul suprově promyslel.
"Hlavně nebreč Harry. Jsem domluvený s Annie, že nám bude podávat zprávy a taky jak by nám jinak management posílal práci. Teta ještě internet má." ušklíbne se.
Teta? Aha...
Je to určitě nějaká stará babka s dvaceti kočkami a nudným životem. Doufám, že má nějaké veselé historky z mládí, jinak tam umřu.
"Má doma kočky?" vypadne najednou ze mě otázka.
Paul se na mě za celou dobu neotočil, ale i tak mohu vidět jeho výrazy v obličeji. Teď vykulil oči a na tváři má úsměv. Co je na tom proboha vtipnýho? Jsem se jen zeptal.
"Jo má a má i hospodyni a hodně mladou hospodyni, takže ti radím na ni nekoukat." řekne.
Je vtipnej, když vyhrožuje, ale může si být jistý... Ani se tý holky nedotknu jen, když to bude hodně nutné.
"Neodpověděl jsi mi na moji otázku Paulie. Kolik jich má?" zazubím se, když vyslovím Paulie, nemá totiž toto oslovení rád.
Paul vzdychne a na tváři se mu objeví přemýšlivý výraz. Podle toho jak ho pozoruji má teta těch koček asi vážně dost.
"Napočítal jsem jich 7, ale mohu se mýlit. Dlouho jsem se tam neukázal."
Zabořím hlavu zpátky do sedačku, takže je to pravda...
Mami já chci domů!!
*pohled Emily*
Z mého už polovičního spánku mě probudí klepání na dveře. Pomali se posadím a rozhlídnu se po pokoji. Když se klepání ozve znovu dostane mě to zpět do reality.
"Dále." řeknu směrem ke dveřím a dveře se otevřou.
Do pokoje vejde Annie a Darcy v náručí a usmívá se.
"Dobré ráno maminko."
"Dobré ráno." řeknu a zašklebím se a tím donutím Darcy k úsměvu.
Annie mi Darcy podá a já mám naší princeznu v náručí. Opře se o mě celou svoji váhou. Kdybych nebyla dostatečně opřená spadnu i s ní na záda.
Annie se posadí k nám a já se jí podívám do tváře. Zdobí ji ustaraný výraz. Určitě volal Harry.
"Volal. Zase. Emily aspoň mu na Twitter pošli nějaké fotky. Má o vás strach a ještě mu nebereš mobil je z toho zničený."
Mobil mu neberu z jednoho prostého důvodu. Emily koupala Darcy a najednou žbluňk, spadl do vany a já ho nedokázala vysušit. Sušila jsem ho celý víkend a stejně... Mohu ho odepsat.
Asi jsem přemýšlela dlouho, protože mi Annie před obličejem začne luskat prsty.
"Emily aspoň ty fotky. Psát si nemusíte. Stačí jen fotka. Harry bude šťastnější, když vás uvidí aspoň takto." usměje se, pohladí Darcy po hlavičce.
nic neřeknu jen sleduji její záda odcházející z pokoje.
Má pravdu...
Fotky ještě nikoho nezabily.
_____
Ahooj tak nový díl je na světě!!
To mi to trvalo, co? No nic.. :D
Pěkné čtení. ;)
Leuš
