*pohled Harry*
"Je to tvůj život. Měj se pěkně." řekla máma naštvaně do telefonu a zavěsila.
"Je to tvůj život." opakovalo se mi stále v hlavě.
Ovšem sám vím, že už to není pravda. Teď mi do života mluví vedení a bůh ví co ještě.
Na tu party, kde jsem se seznámil s Emily jsem utekl a tím si zavařil další problémy. Emily jsem o tom nikdy neřekl a možná ani neplánuji. Možná v budoucnu, až budu z tohohle ""pekla"" venku.
A to volno kvůli malé a přesunutí Tour? Zase jsem zdrhnul a museli to celé překopat.
Ale konec fňukání. Za ty tři roky jsem si musel zvyknout.
Otřu si hřbetem ruky slzy z tváře a zvednu se z postele. Je na čase začít jednat...
Vezmu svůj kufr, který jsem hodil pod postel a rychle začal balilt. V kufru mám ještě nějaké věci, co tu holky zapomněli. Usměji se a během balení vezmu do ruky telefon a volám letiště.
"Dobrý den, letiště? Tady je Harry Styles. Chtěl bych si rezervovat letenky na nejbližší spoj do Londýna. Za dvě hodiny? Výborně, děkuji. Nashledanou."
To hlavní vyřešeno. A teď se nepozorovaně vytratit z hotelu, potřebuji komplice. Promnu si ruce. Jedno jméno mi v hlavě svítí jako varovná kontrolka.
Louis Tomlinson.
V telefonu si najdu jeho číslo a v hlavě si promýšlím, co mu říct aby přišel. Zvedne mi to asi po třetím zazvonění, protočí se mi žaludek při představě při čem ho mohl s Eleanor vyrušit, tedy pokud dělali to, co si myslím.
"Hey Boo. Přijď ke mě na pokoj a sám prosím je to velmi důležitý."
"Ooo sám? Stylesi ty draku. Máš ženu pokud jsi zapomněl a dítě. Hele radši se z toho vyspi. Ani nevíš, co meleš za nesmysly." usměje se.
Protočím oči to je celý Louis.
"Nemelu nesmysly a jestli chceš ještě někdy vidět moje holky, tak makej!" zakřičím na něj.
"Okey hned jsem tam. Čau."
Uf... Děkuji Louisi.
Přesunu se i s kufrem do chodby a čekám až Louis zaklepe.
"Toto trvalo. Dělej pojď dovnitř." řeknu mu rychle jen, co zaklepe.
Louis projde okolo mě do chodby a já za ním hned zabouchnu dveře. Louis se na mě s úsměvem na tváři dívá.
"Co se děje chlape? A co mám s tím zrovna JÁ společného?" začne a mácha rukama všude kolem.
Chytnu mu ruce, aby přestal, protože chodba už je i tak malá a kdybych neuhl dostanu ránu do obličeje.
"Potřebuji se zdejchnout." řeknu a ukážu na kufr, co mám u nohy.
Louis se zarazí a na jeho tváři se objeví úšklebek. Už mu došlo kam a proč.
"To si děláš legraci, ne?" zakřičí na mě a je dost rozčílený.
"Pochopil, bych kdyby byly holky doma a ty jsi za nimi jel, protože jsi je dlouho neviděl. Ok to bych pochopil, ale abych si to u Paula kvůli tvý blbosti rozházel i já. Promiň, ale říkám NE. Nepomůžu ti Harry."
Koukám na něj s otevřenou pusou. To si dělá legraci? Můj nejlepší kámoš a on mě takhle potopí. No pěkný...
"Děkuji a jestli dovolíš mám už zarezervované letenky." snažím se ho odstrčit, ale pořád mi stojí v cestě.
"Nikam nepůjdeš Harry. Nedovolím, aby jsi zase ohrozil skupinu. Už kvůli tobě máme dost problémů." řekne vážně.
Ano a tím mi můj kamarád opět vyčítá všechny chyby, tedy chyby do konce minulého roku, ale fajn. Od té doby, co jsem poznal Emily jsem byl v klidu. Ovšem problém OTCOVSTVÍ visel ve vzduchu a je tam doteď. Nikdo to nepřekousnul, kluci možná, ale vedení určitě ne.
"Tak, co mám podle tebe dělat, hm?"
Louis se na mě podívá a dá mi ruku na rameno.
"Nech to být aspoň do konce Tour." řekne a odejde z pokoje.
Zmateně koukám na zavřené dveře...
To neudělal, že ne?
____
Ahoj :)
Už nevím, co mám psát a určitě mé povídání o tom, jak se nudím o prázdninách vás nezajímá. :D :D
Chudák Hazz... :( Ale co, aspoň si pořádně uvědomí svoje chyby a bude si holek v budoucnu víc vážit. Tedy pokud mu dá Em šanci...
No nic. :D
Pěkné čtení ;))
Leuš
