43) Promluvme si

3K 186 11
                                    

Harry celý ztuhl a nevydá ani hlásku. Nejprve jsem se na něho dívala a přemýšlela,  pak mě napadlo se podívat ke dveřím...

Aha Anne.

Harry mi podá Darcy a rozjede se za ní.  Otočíme se s Darcy čelem k nim. Vložím ji do vaku a jdu blíže.

"Ahoj mami." pozdraví ji.

Anne má založené ruce v bok a mračí se...  Já jsem říkala,  že to nebude dobrý.

"Ahoj Harry." opětuje mu pozdrav,  ale hned zmizí do domu a nezapomene bouchnout dveřmi.

Skvělý.

"Tak to bychom měli." otočí se k nám a podrbe se pod bradou.

Pokrčím rameny, co jiného čekal. Přece ho nebudu podporaovat v tom, co udělal..

Vejdu s Darcy do domu a Harry nás následuje. Chudák si ani nezuje boty a jeho sestra na něj začne slovně útočit.

"ÁÁ kdo se tady ukázal. Ten, co podvedl svoji přítelkyni... Hm jak se vůbec opovažuješ ukázat. Klesl jsi u mě hodně hluboko.. Ani nevím jestli tě mám nazývat mým bratrem.." celou dobu na něj upřeně zírala a Harry jen stál naproti ní a nevzmohl se na nic.

Přijdu k ní blíže a položím ji ruku na rameno.

"Gemm myslím, že stačí vytrpěl si toho už dost." bráním Harryho.

Gemma sestřese moji ruku z jejího ramene a hnusně se na mě podívá.

"To jsem si mohla myslet. Jako kdybych to neříkala." odfrkne a s dupotem zmizí do obýváku.

Podívám se na Harryho a jeho výraz je o hodně smutnější než když nás spatřil z auta. Jeho oči ztratili jiskru a nejraději by teď do něčeho praštil. Pohladím ho po ruce a to ho uklidní, ale ne na dlouho.

"Půjdeš s námi do pokoje?" zeptám se.

Jen přikývne a následuje nás nahoru. Otevřu dveře do jeho pokoje a rozsvítím velké světlo. Než jsem odcházela měla jsme zapnutou jen lampičku na nočním stolku.

Harry ke mě přijde a bez jakéhokoliv slova si vezme Darcy.

"Dneska ji uložím já." usměje se na mě.

Úsměv mu oplatím a nic nenamítám. Aspoň si lehnu dřív do postele. Dneska byl náročný den.

Darcy se hned usmívá od ucha k uchu. No jo, je u svého miláčka.

Posadím se na postel do tureckého sedu a sleduji je. Harry chová Darcy díl než je potřeba.

Když ji uloží přijde k posteli a posadí se kousek ode mne. Ani jeden nic neřekneme, jsem toho názoru, že Harry by měl mluvit první.

Uslyším jak se z hluboká nadechne. Je taky nervózní,  ale dává to na sobě znát. Já ne...

"Omlouvám se za všechno." zašeptá po chvíli ticha.

Teď jsem to já, nadechnu se stejně, ale nemám odvahu mluvit. Zklamal mě,  miluji ho pořád a nevím jestli mu to dokážu odpustit...

Harry uvězní mé ruce v těch svých. Vycítím,  že se na mě dívá,  nemám se k tomu zvednout pohled od našich spojených rukou.

"Mluv se mnou, prosím." zašeptá a prstem mi nadzvedne bradu,  abych se mu podívala do očí.

Do očí se mi nahrnuly slzy jen,  co se mé oči spojili s těmi jeho. Byli úplně stejné. Sklopím pohled zpátky na naše spojené ruce.

"Nevím jestli ti dokážu odpustit." zašeptám.

Harry si prohrábne vlasy, poznám to,  protože uvolnil ruku z těch mých.

"Miluješ mě vůbec?" vypadne z něho po chvíli ticha otázka.

Zvednu hlavou a podívám se na něj...

Vážně se na tohle zeptal???

_____

Ahoj tak nový díl je tady! :)

Pěkné čtení a ráda si přečtu vaše názory! :)

Vaše Leuš :)

We Are Family (Harry Styles / 1D) 2/3Kde žijí příběhy. Začni objevovat