Harry
Do studia dojedu jen tak tak. Zaparkuji před studiem. Venku začalo pršet. No super a já chytrej si nevzal deštník. Zabalím se do bundy a rychle vyběhnu z auta ke vchodu. Obálky mám v pravé kapse u bundy. Nezapomněl jsem!
Celý promoklý doběhnu za klukama do studia, které je pro moji smůlu až ve třetím patře budovy. Neobtěžuji se zaklepat, i když nad vchodem svítí červený nápis o zákazu vstupu.
"No to je dost." je dnes první věta, kterou slyším od Nialla.
Jen se na něj usměji pověsím si kabát na věšák, který je na pravé straně ode dveří. A vytáhnu to nejdůležitější... Obálky s oznámením.
"Co to máš?" zeptá se mě hned Louis a první obálku si bere do ruky než stačím něco říct.
Čekám na jeho reakci.
Jeho oči putují po malém papíře, který byl vložen v obálce. Když dočte, zvedne s vykulenýma očima zrak od obálky.
"No to si děláš... Gratuluji." usměje se a než se naději velikou silou mě obejme a na nějakou dobu mě nepouští.
"Prosím Vás pánové. Klid. Musíme nahrávat. Tohle miliskování si nechte po práci." vyřídí se od někud Paul.
Louis mě okamžitě pustí a běží s oznámením ihned za ním. Já zatím než přesunu zrak zpátky k Louisovi přijímám další gratulace od kluků a od lidí z našeho týmu.
"Dívej, dívej!" poskakuje Louis okolo Paula a vypadá jako nějaká fanynka, která nás spatřila a prosí o fotku... Ale nejsou takové všechny.
Paul na něj vykulí oči a po té opatrně vezme obálku do svých rukou. Dělá to samé, co Louis. Než Paul dočte rozdám obálky i klukům.
Paul zvedne zrak od obálky a překvapeně se na mě dívá. Sakra! Proč mám pocit, že to bude největší průser století??
Paul ke mě dojde a poplácá mě po zádech. Samozřejmě to nečekám a div ne popádám dech.
"Gratuluji Harry, trvalo vám to dlouho. Takže na celý víkend, kdy se svatba koná bude volno, pánové." usměje se a čeká na naše reakce.
Naše reakce jsou více než pozitivní. Všichni začneme jásat a hlavně plánovat moji rozlučku se svobodou, která by se měla odehrát týden před svatbou.
