„Tak jak se mají kluci?“ zeptám se a snažím se rozproudit rozhovor.
„Moc, moc gratulují a přijdeme se asi všichni zítra podívat, ale uvidíme podle práce.“ usměje se a dostanu pusu do vlasů.
Propletu svoje prsty s těmi jeho.
„To je dobře. Doufám, že my se uvidíme, i když budeš mít hodně práce.“ podívám se na něj.
„Uvidíme. Na Vás si čas udělám.“ zářivě se usměje.
„Co říkala Annie na vnučku?“
Harry nahodí zasněný výraz a roztomile se usmívá.
„Je nádherná, celá já a doufá, že nebude tolik zlobit jako já.“ usměje se.
„Myslím si, že bude hodná po mě.“ zauvažuji a své oči obrátím na Harryho.
Celou dobu jsem koukala na bílou zeď na proti posteli.
„Hele, Emily. Víš, že si koleduješ?“ pohrozí mi Harry a já svůj úsměv ještě více rozšířím.
„Ale prosím Tebe. Tak musí mít taky něco po mě.“ protočím oči s úsměvem.
„Podle toho co říkáš, tak po tobě má tu lepší část, že?“
Přikývnu, ale zároveň zakroutím hlavou.
„Kdepak. Má od každého něco a tím je výjimečná.“
Dostanu malou pusu na rty a malé objetí.
Povídáme se takhle spolu v objetí nějakou chvíli, než na mě padne celodenní únava a já padnu do říše snů.
Po pár dnech nás obě už pouští domů. Darcy je zdravá a i u mě je všechno jak má být. Jsem ráda. Už to tady nějak nemůžu vydržet. Na pokoji mi nedělal nikdo společnost a to, protože by nějaká maminka mohla něco vyzradit do světa. I když to ví, ale nějakou pikantnost by nějaký deník zjistit mohl!!
Přijede pro nás babička.
„Emily, když nepohneš tím svým zadkem tak nebudeš doma do večera!“ mluví na mě máma, ale já ji nevnímám.
Koukám na malinký uzlíček v mém náručí.
Kouká na mě svýma zelenýma očima.
„Tak jdete?“ dojde si pro mě máma do nemocničního pokoje.
„Jo jen nechápu, proč pro nás nepřijel Harry!“ naštvu se.
Sice jsem s ním o tom nemluvila. Nevěděla jsem, že mě dnes pustí. Ale máma mu mohla zavolat.
„Zkoušela jsem mu volat. Nebral mi to. Jen napsal SMS, že máte přijet domů. Moc se na Vás těší.“ řekne máma a pohladí mě i miminko po tváři.
Rozejdu se za mámou směrem k východu, ale náhle se zarazím.
Pohoupu Darcy v náručí. Rozbrečela se, protože před nemocnicí je dav fanynek.
Tak tohle mi chybělo…
Snažím se společně s Darcy a mámou před námi procpat. S pár holkama se vyfotím. Na dotazy jim neodpovídám, jen je odbudu tím, že hrozně spěcháme.
Společnými silami připoutáme Darcy i se sedačkou a můžeme v klidu vyrazit. Ještě ji naposledy zkontroluji a mohu si sednout na sedadlo spolujezdce.
„Tak to bylo něco“ první věta, která z mamy po tomto zážitku vypadne.
Jen pokrčím rameny. Zvykla jsem si na to. Vadí mi to občas ano, ale už ne tak moc jako na začátku.
Natočím se, abych viděla na Dracy.
„Miláčku. Za chvíli budeme doma!“ řeknu a usměji se.
Na mámě uvidím malinký úsměv.
Otočím se zpět a pohodlně se usadím do sedačky a koukám na cestu před sebou.
Máma zaparkuje u Harryho domu.
Hned běžím za Darcy, stačila se rozbrečet už na křižovatce kousek od domu.
Odpoutám ji ze sedačky a vezmu ji do náručí.
Přiložím si ji k tělu a houpu s ní, aby se uklidnila. Hlad mít nemůže, krmila jsem ji, než jsme odjížděli z nemocnice.
Máma vytahá všechny tašky z kufru a společně překročíme práh domu.
Na chodbě je úplné mrtvo. Nervózně se rozhlédnu po chodbě. Tak tohle jsme si nedomluvily!
Naštvaně a pořád s Darcy v náručí zamířím do obýváku.
Otevřu naštvaně dveře, ale najednou…
