Emily
Celou dobu, co jsme se oba ze sebe snažili dostat to nejlepší (aspoň doufám, že to tak je) jsme mlčeli. Jen jsem občas slyšela jak Harry vzdychl a znovu se zakousl do tužky. Poznala jsem to, protože Harry komentoval a nebylo mu vůbec rozumět. Strašně huhlal jako, když si babička zapomene protézu. Tento zlozvyk nesnáším, ale nikdy jsem mu o tom neřekla.
"Už to mám napsané. Ty taky?" přeruším ticho.
Harry se zavrtí na místě a posune se, aby mohl lépe sedět, protože díky psaní se posouval dolů.
"Eště chvlu." zahuhlá a já propuknu v záchvat smíchu.
Sesunu se na postel a podle toho, že ve tvářích cítím horko, poznám, že jsem rudá až za ušima. Slzy mi tečou po tváři a nedokáži se nadechnout.
Bože to mi nedělej!
Ucítím dloubnutí do žeber a to mě donutí otevřít mé uslzené oči. Nade mnou se tyčí Harryho tělo s velikým úsměvem na rtech. Rukama se podepřel nad moji hlavou, aby mě nezalehl.
"Slečno Evans nevím, čemu se směješ, ale není to vůbec vtipné. Každý má nějaký zlozvyk a já se ti také nesměji, když si nervozitou koušeš nehty." usměje se a naše nosy se dotknou.
Usměji se a své ruce mu obmotám okolo jeho krku a tím ho přitáhnu k sobě. Naše rty se konečně dotknou a já ochutnám po dlouhé pauze jeho měkké rty.
Harry se po chvíli odtáhne a obdaří mě úsměvem, který mu na tváři vytvoří ďolíčky, které mám na něm tolik ráda.
"Nepřečteme si už ty dopisy?" ohrne spodní ret a jeho ďolíčky zmizí.
"Dobře." vzdychnu a podám mu můj dopis přeložený na půlku.
Harry se usměje a pomůže mi do sedu. Jeho dopis mi vloží do ruky a já se hned začtu do prvních řádků dopisu.
Má nejdražší Emily,
co to je za blbost? Dopisy, ty víš jak mi to nejde už teď mám problém vymyslet jak ho skončím. (Miláček :*)
Možná bych měl začít velikánskou omluvou. (Omluva? Že ti to trvalo Stylesi)
Emily já omlouvám se moc. Kdyby to byl vážně úlet, tak jak se psalo... Teď bych tady neseděl. Byl bych doma a možná i s tou holkou si užíval... (Grrr mám chuť si vytrhat vlasy jen z té hnusné představy)
Jenže Emily já nejsem hajzl. Jsem chlap, který nadevše miluje svoji rodinu a vymýšlí tady dopis, i když mu to vůbec nejde.
Miluji vás holky moje z celého svého srdce.
(Aww to se tak krásně čte)
Už od chvíle kdy jsme se seznámili mi bylo jasné, že tě nesmím nechat jít. Tím, ale nechci říct, že Darcy byla schválně. (Ano a tady se odráží to co jsem mu psala, novináři nazývají našeho miláčka chybou)
V žádném případě!
Stalo se to, protože jsem se do tebe zamiloval. Připadal jsem si jako totální puberťák a jsem jim pořád. :D (Puberťák Harry ano a jeho zamilovanost vidím každý den)
Moc se k tomu večeru vracet nechci. Byli to divné shody náhod a já jim teď děkuji. (Divné shody náhod... Alkohol kamaráde...)
Posunu se dal... Ale jen o kousek.
Víš jak jsem se cítil, když jsi mi zavolala a řekla jsi, že potřebuješ se mnou mluvit? (A to nemáš tucha jaký jsem z toho měla já vítr - protočím oči)
