In love with a coffee girl

2

Utřu další skleničku a vzápětí se vydám k zákaznici. Nahodím nacvičený falešný úsměv, připravím neskutečně dlouhou objednávku a až poté zase svobodně vydechnu. Mou pozornost upoutá skupina kluků. Vykulím oči a doufám, že se nebude opakovat scénář z včerejší noci. Co mě však zaujme ještě více, je malá holčička pobíhající okolo nic. Tři z nich vypadají, jakoby jim měla prasknout hlava. Ani se nedivím. Do školy samozřejmě nepřišel ani jeden. Málo který pátek se tam zjevili. Věděli to všichni.

,,Gigy? Co tam tak stojíš? Máš hosty." vytrhne mě z transu Andrew, můj kolega a docela blízký kamarád. 

,,Co? Jo." vzpamatuji se, prohrábnu si vlasy a chci se vydat za nimi.

,,Jsi v pohodě? Mám to vzít za tebe?" pousmál se. Jen jsem zakývala hlavou a s tvrdým pohledem se vydala k onu stolu. 

,,Já už jsem vám včera řekla, ať sem nechodíte." procedila jsem skrz zuby možná až moc hnusně. Větu jsem směřovala hlavně k Harrymu, protože mi bylo jasné, že ti tři si nebudou nic pamatovat. 

,,V klidu ježiši, dneska nejdeme pít." pronesl s úšklebkem. 

,,My jsme tu včera byli?" nechápavě se po všech otáčel Martinus. 

,,Jo, zrovna ty ses tu válel po zemi." uchechtl se Harry. 

,,Dáme si kávu." pokračoval. 

,,Jo, protože bez ní mi asi praskne hlava." protřel si oči Sebastian, přičemž mi věnoval zvláštní pohled. Možná si přeci jen naše dětství pamatoval, jen to nedával najevo. Od páté třídy na základce jsem s ním nemluvila. Teď jsem ve čtvrťáku na střední. Pár let už to bude no...

,,Jakou kávu?" povytáhla jsem obočí. 

,,Normální." odvětil. Aha, díky za specifikaci. Zakroutila jsem hlavou a do sešitku si poznamenala čtyřikrát obyčejné espresso. Ať se jim to líbí, nebo ne. 

,,Harry? Můžu jahodový dort?" zatřepala ona holčička s jeho rukou. Jenom na mě kývl, hlavně aby měl to dítě z krku. Takhle mi to připadalo. 

,,Ještě něco?" vydechla jsem. Chystali se odpovědět, ale v tom ke mě přiběhl Andrew. 

,,Gigy? Můžeš na chvilku?" vypadal vystresovaně. 

,,Stalo se něco?" nechápala jsem. Ústy naznačil, že mi to řekne pak, jenom ať zrychlím a zase odkráčel. 

,,Ještě něco teda?" zopakovala jsem svou otázku. 

,,Gigy? Nejmenuješ se náhodou Gina?" nakrčil nechápavě obočí Dominic. Snažila jsme se zakrýt překvapení, že právě on ví, jak se jmenuji. 

,,Gigy je pro kamarády, ještě něco?" ptala jsem se už po třetí a začínala mi docházet trpělivost. To mám po tátovi. Celkově hodně věcí mám po něm. Vzhled, teda až na výšku ta je po mamce, hodně prvků z chování i nějaké povahové rysy. Za to brácha je celá mamka. Blond, modré oči, nervák. A pro změnu, je vysoký stejně jako táta. Vytáhl se už když byl malý, teď je mu patnáct. 

,,Všechno." zabručeli jednohlasně. Na znamení souhlasu jsem kývla a šla za tím Andrewem. 

,,Co je?" zajímala jsem se. 

,,Pokazil se kávovar. A jestli tu bude nával jako každé páteční odpoledne, tak to na jednom nezvládneme." objasnil situaci. 

,,Fuha. No budeme muset. Anebo doufat, že si pro dnešek lidi vyberou jinou kavárnu. Volal jsi šéfovi?" zapřemýšlela jsem. 

,,Ne, jdu na to." pousmál se a odešel do skladu, kde bude mít klid. Já v rychlosti připravila čtyři kávy, na talířek z ledničky dala jeden kousek jahodového dortu a s celou objednávkou jsem se vydala zase k nim. O něčem diskutovali, jakmile mě však zpozorovali, hovor utichl. Až na tu malou holčičku nikdo nepoděkoval. Level vychování nula, fakt.

,,Někoho sem pošle, nejdřív tak za hodinu ale." informoval mě Andrew. Jen jsem mu to odkývala a zase se dala do práce. Lidem končili směny v práci, a tak začali chodit. Objevovali se tu babičky s vnoučaty, sem tam tu proběhla i nějaká pracovní schůzka a dokonce mě návštěvou poctil i strýc Justin s tetou Amy a šestiletým Kylem. Je to nejrozkošnější klučina, kterého jsem viděla. Krom Kyla mají ještě Cassidy. Ta je stejně stará jako já, narodila se jen pár měsíců po mě. Jelikož naše mamky spolu trávili většinu času, jsme si hodně blízké. Prostě sestřenky jak se patří a nejlepší kamarádky k tomu. Teď je ale na dva měsíce na výměnném pobytu v New Yorku, zatímco já trčím v Londýně. Sem jsme se přistěhovali, když mi byly tři. Ani nevím proč, máma s tátou si na Ameriku nikdy nestěžovali, ale komentovali to tím, že většina naší rodiny chtěla žít v Anglii. Tak jsme zvedli kotvy. 

,,Ahoj." ozval se mi slabý hlásek za zády. Vyjukaně jsem se otočila a spatřila onu holčičku od Harryho. Úplně jsem při práci zapomněla na čas.

,,Ahoj. Co tady pořád děláš? Já myslela, že už jste odešli." mile jsem se usmála, když jsem se vzpamatovala. 

,,Kluci jo, ale nechali mě tady, že se za chvíli vrátí. Jenže to už je strašně dlouho." postěžovala si a ze všech sil se vyškrábala na barovou stoličku u pultíku s kasou. Jestli mi oči z důlků nevypadli předtím, tak teď už stoprocentně. 

,,Aha. Máš telefon? Zavoláme jim." navrhla jsem. 

,,Nemám. Je mi teprve pět a Harry říkal, že na telefon mám ještě čas." lehce se zazubila. Musela jsem se zasmát, moc neuměla r, a tak to v jejím podání znělo docela komicky. 

,,Ty jsi Harryho-" větu jsem ani nedokončila, vlezla mi do ní. 

,,Ségra." zašišlala. 

,,A jak se jmenuješ?" vyzvídala jsem. 

,,Tessa. A ty jsi Gina. Ale můžu ti říkat Gigy? To se mi líbí víc." zahuhlala. 

,,Jasně že můžeš." pohladila jsem ji po vláscích. 

,,Mám strach." zatřepala se. 

,,Pročpak?" zarazila jsem se. 

,,Protože mě tu Harry nechal, určitě jsem zlobila. Říkal, že se vrátí, hlavně ať pořád sedím u toho stolu, ale mě už to tam nebavilo." vyprávěla mi. 

,,Určitě se vrátí. Nebo víš co? V pět mi končí práce, tak tě zavedu k vám domů. Víš kde bydlíš?" protřela jsem si spánky. Jak sakra může nechat dítě uprostřed kavárny ve městě, jako je Londýn?

,,Jo. Ale maminka s tatínkem říkali, že jedou na víkend pryč. Má mě hlídat Harry." špitla. 

,,Tak na něj počkáme tady, spolu. Dáš si ještě dort? Nebo horkou čokoládu?" cvrnkla jsem ji do nosu. Jo, miluji děti...

,,A máš ještě ten jahodový? A čokoládu taky, dlouho jsem ji neměla." hned byla veselejší. No vida.

,,Mám. Chutnal ti?" nachystala jsem si talířek. 

,,Moc.  Ten jsi dělala ty?" 

,,Nene, já ne." uchechtla jsem se. Já totiž neumím uvařit ani vodu na čaj...

Prosím o zpětnou vazbu.♥