In love with a coffee girl

19

Sedím na nepohodlné židli těsně vedle Harryho a oči upírám na obrazovku před sebou. Směsice čísel soutěžících se zde mihají, pletou do sebe a všichni si přejí zahlédnout právě to své. Já, ač přiznávám, že ze začátku jsem tuhle soutěž měla v místech, kde slunce nesvítí, se klepu nervozitou a pozoruji u sebe stejné chovní, jako u ostatních. Bezmezně moc to naše číslo tam chci vidět taky. 

,,Hej! Gigy! Vidíš to?" začal do mne žduchat Harry a následně se rozesmál. Byla jsem absolutně zmatená, ale jakmile jeho prst začal směřovat právě na onu obrazovku, pochopila jsem. Jsme tam! 

,,Ty vole," šeptla jsem. 

,,My jsme to dali!" radoval se Harry, takové štěstí jsem u něj ještě nevěděla. 

,,Jsme tam!" zakřičela jsem i já. Okamžitě jsem se Harrymu vrhla kolem krku. Radovali jsme se, výskali jsme, a pak se to pokazilo. V té euforii mi Harry vtiskl polibek těsně vedle rtů. Což se stát nemělo. Neskutečně mě to rozhodilo. A nejspíše si toho všiml i on sám. 

,,Promiň," špitl. Někomu se to mohlo zdát jako praobyčejná věc, ale mně to přišlo jiné. I když to byla setina sekundy, denně to prožívalo miliony lidí a Harry podle všech zpráv nebyl výjimkou, já v tom cítila něco zvláštního. Něco, co pro mě bylo dosud nepoznané, jistým způsobem zakázané. A to se mi samozřejmě nelíbilo. Už jenom tím, že jsem si s Harrym začala kamarádský vztah porušovalo slib, který jsem kdysi složila. A nyní se to řítilo úplně, alespoň z mojí strany. Sklopila jsem hlavu ke špičkám svých bot a okolí vypustila. Do doby, než přišli naše mamky. 

,,Tak co?" zajímali se. 

,,Jsme tam," pousmál se Hazz a snažil se vykouzlit aspoň nějakou známku nadšení. 

,,Tak to je super, vůbec jsem o vás nepochybovala!" přitakala moje mamka. 

,,Půjdete někam slavit?" zněla další otázka. Už už jsem měla na jazyku zápornou odpověď, když v tom mě předběhl Harry. 

,,Jo, zavolám klukům. Co ty na to, Gigy?" koukl na mou maličkost. Nechtělo se mi tam, ale nemůžu na sobě nechat nic zdát. Tak Harrymu ukážu, že nejsem jedna z těch blbých holek, co jsou z něj mimo. A navíc, nemůžu se mu začít vyhýbat. Ne teď, když s ním budu trávit tolik času. 

,,Jojo, brnknu i Cass," potvrdila jsem.

,,Fajn, sejdeme se v osm. Před tím klubem, jak minule."

****

,,Děje se s tebou něco?" starostlivě si mě prohlíží Cassidy v odrazu zrcadla. 

,,Ne, mělo by?" povzdechla jsem si. 

,,Nedělej. Měla bys být šťastná, postoupili jste. A ne tady sedět jako hromádka neštěstí," promlouvala mi do duše. 

,,Ne, já jenom... mám prostě takové pochybnosti o Harrym," přiznala jsem šeptem. 

,,Zlato... Co se stalo?" přisedla si vedle mě na postel a pohladila mne po rameni. 

,,Dal mi pusu," vydechla jsem zadržovaný vzduch. 

,,Cože? Počkej, počkej, počkej. Pusu jako pusu nebo pusu jako pusu?" nechápala a byla z téhle noviny dosti zaskočená. 

,,Prostě normální pusu. Ne polibek. Udělal to, když jsme se dozvěděli, že postupujeme. Ale mám pocit, že kdybych sebou neškubla, tak mi ji dá normálně na rty," protřela jsem si oči. 

,,Gigy, nedělej z toho takovou vědu, byl rád, že jste se dostali do dalšího kola. Třeba se nechal jenom unést," snažila se mě povzbudit. 

,,No právě! On jo, ale já..." nedokázala jsem najít ty správná slova. 

,,Ne ne. Neříkej mi, že ses do něho zabouchla?!" vyletěla jak čertík z krabičky. 

,,Ne proboha!"  asi... 

,,Ale prostě nevím. Dolehlo na mě to všechno, co bylo spojené se Simone a je mi z toho na nic," pokračovala jsem. 

,,Už zase začínáš?" zabručela. 

,,Nemůžu za to. Simone byla kamarádka a prostě... Nejde to jen tak vyhnat z hlavy," bránila jsem se. 

,,Jistěže ne. Moje kamarádka to byla taky! Ale měla prostě smůlu a nezvládla to. A vím, že si teď říkáš, jak něco takového můžu vůbec vypustit z pusy, ale Giny, prober se. Dala jsi jí jakýsi slib před bůhví jakou dobou! Vzpamatuj se a začni konečně žít!" naštvala se. 

,,Nechci se hádat, jsem ze všeho strašně zmatená. A chápu jak to myslíš, jen mám z toho takové výčitky," uklidňovala jsem jak ji, tak sebe. 

,,Dobře holka, tak jinak," zavelela. 

,,Cítíš k Harrymu něco?" ptala se. 

,,Asi ne, nejspíš ne. Možná ho mám ráda jako kamaráda, ale... já nevím," složila jsem hlavu do dlaní. Moje odpověď byla nerozhodná a zdlouhavá. Rozhodně mě nijak nepřesvědčila.

,,No... Hele Giny. V tomhle s tebou nesouhlasím. Harry je prostě jaký je a i když říkáš, že ne, stejně si všichni okolo myslí něco trošku jiného. Třeba se pletu a ráda bych se pletla, protože zrovna jemu v těchto věcech nevěřím. Jasný, kamarád dobrý, ale..." vysvětlovala. Pochopila jsem, o co jí šlo. Nechtěla, abych se do Harryho zakoukala, protože by mi pak mohl ublížit. Má to v povaze a já to moc dobře vím. A několik desítek holek je tomu svědkem. 

,,Já vím," bylo jediné, na co jsem se zmohla. Jediná hlasitá odpověď, na kterou jsem se zmohla. Myšlenky totiž pracovali naplno. 

,,Tak jo holka. Jdeme na to. Myslíš, že tam bude Sebastian?" vyskočila z postele a pelášila ke skříni. 

,,Proč by tam zase měl být Sebastian?" nechápala jsem. Vždyť i ona věděla, že tohle pro mě taky uzavřená kapitola.

,,Netvař se tak. Všechno se netočí jenom kolem tebe," uchechtla se. No a já vyvalila oči. 

,,Co prosím? Jako ty a Sebastian?" zalapala jsem po dechu. 

,,Proboha. Neříkej mi, že jsi do něho pořád zamilovaná," zhrozila se. 

,,Co? Ne! Je jen dětská láska a vzpomínka. Ani si mě nepamatuje," zašklebila jsem se. 

,,Ale pamatuje. Jenom se bojí začít s tebou mluvit. Jste oba stejně stydlivý. A mohla by jsi laskavě zvednout ten svůj zadek a jít mi pomoct," zabručela. 

,,Nevěděla jsem, že seš na takové tipy. A krom toho, nemyslím, že bude jiný, než Harry. Však víš, stejná parta," uvažovala jsem nahlas. 

,,Kušuj. Já si ho zkrotím," smála se. 

,,Když myslíš."

,,Nemyslím. Vím."

Vyrazili jsme. A to jsem ještě nevěděla, co všechno se tam stane.

Prosím o zpětnou vazbu.♥ Ahojda, tak jo, mám tu pár věcí, co vám chci napsat. Jako první se moc omlouvám, že mám zase zpoždění s vydáváním, ale za celý víkend jsem naspala asi dvě hodiny. No jo, ty oslavy. Neděste se, respektuji všechna opatření vlády( a myslím, že dělám i víc), oslava proběhla u mne doma a navštívily mne pouze moje tři velmi dobré kamarádky. Žádná velká párty nebyla, na to ani nejsem, hehe.☺ A další věc... V dnešní kapitole se opět objevilo jméno Simone. To už bylo zmíněno i v prvních částech příběhu a bude docela důležité. Nechte se překvapit, jenom jsem chtěla, aby jste trošku více pochopili souvislosti, takže tak. Mějte se hezky..♥