In love with a coffee girl

11

Kapitola navazuje na minulou.

,,Takže?" s úsměvem jsem povytáhla obočí a předala mu pracně nalezený notebook. Jakoby se nechumelilo hupsl do mojí postele, uvelebil se a poplácal na místo vedle něj. Možná bych se naštvala, kdyby ta postel byla ustlaná, ale nebyla, tudíž...

,,Takže, znáš „You Are The Reason"? Calum Scott, Leona Lewis?" ptal se. Přiznávám, zaskočil mě. Čekala jsem, že bude chtít trochu jiný styl písničky.

,,Jasně že znám, ale..." zasekla jsme se uprostřed věty.

,,Co zase ale? Ty máš pořád nějaké ale!" zamračil se. Jenže tím jeho typickým výrazem, kdy holky padají do kolen. Na mě to však neplatí, spíš vypadal děsně vtipně, neubránila jsem se smíchu.

,,Ne promiň, ale... Nepřijde ti to trochu moc, já nevím, romantické? Zamilované?" uchechtla jsem se. V hlavě mu šrotovaly kolečka, s odpovědí si dával na čas.

,,Musíme zaujmout, tohle na porotu bude platit." argumentoval.

,,Nechci ti kazit představy, ale neříkal jsi, že je to soutěž, kde se hlásí dvojice holka a kluk? Myslím si, že tohle bude mít každý. Šťastně zamilovaný páreček, zpívající přeslazenou písničku." pokrčila jsem rameny.

,,Ty všechno musíš zkazit. Fakt. Jestli chceš něco, co bude mít každý, dej si tam Shallow a bude to." prohrábl si vlasy.

,,Jasně a ty si najdi někoho, kdo ti vyzpívá ty výšky. Rovnou můžeš požádat Lady Gagu." pronesla jsem kousavě.

,,Fakt jsem netušil, že bude tak těžké vybrat jenom písničku. Četla jsi vůbec ty papíry, co jsem ti dával? Jsou tam pravidla a podmínky." rozhodil rukama, což způsobilo, že můj malinký kaktus, který byl na poličce za postelí, spadl. Stejně už byl uschlý.

,,Žádné si mi nedával." naklonila jsem hlavu na stranu.

,,No to teda dával. Akorát ty jsi je někde ztratila tady v tom tvojem systemizovaném nepořádku a ještě si to nepamatuješ." zabručel.

,,Nic jsi mi nedával. Kdy asi tak? Nevíš ty chytráku?" obořila jsem se na něj.

,,Dával jsem ti je v... v.." koktal. Hah, chlapečkovi došly slova.

,,No, vidíš. Nedával. Nedělej ze mě blbce." rýpla jsem si.

,,Fajn, tak možná nedával! Ale i tak! Na castingu se zpívají tři písničky. Jedna pomalejší, takže něco romantického, pak něco rychlejšího a třetí je libovolná, můžeš si vybrat cokoliv." vysvětloval.

,,A ty sis vybral zrovna tohle?" povytáhla jsem obočí.

,,Máš tam něco lepšího?" odsekl.

,,Ani jsem nevěděla, že se tam něco takového musí zpívat! Možná ale...-"

,,Co možná?" skočil mi do řeči.

,,Nic, je to nesmysl, zapomeň na to." odmávala jsem to.

,,Tak když jsi to nakousla, to laskavě dopověz, ne?" pobízel mě.

,,Je to blbost, jenom mě napadlo... že bychom tam mohli dát něco svého?" zamumlala jsem.

,,Hm. A ty něco máš?" zahuhlal mi odpověď.

,,Ne." špitla jsem s mírným uchechtnutím.

,,Tak vidíš. Můžeme se pokusit něco vymyslet, jako tu třetí, ale moc to nevidím. Tahle písnička se mi zdá dobrá, když ji zazpíváme dobře, máme šanci." neustále obhajoval jeho volbu.