In love with a coffee girl

29

POHLED HARRYHO:

Dobrou půl hodinu se z koupelny ozývala pouze voda. Vzlyky téměř ustaly, ale byl jsem si jistý, že to není tím, že by se z toho už oklepala. Chtě nechtě jsem zašel zkontrolovat toho kreténa u výtahu, no už tam nebyl, takže nejspíš žije. Také přišla zpráva od Camilly, na kterou jsem byl více než naštvaný i přes to, že jsem věděl, že ona za nic nemůže. Prý se za něj omlouvá, nechápe, co to do něj vjelo a nikdy nic podobného neudělal. Prý se vždy choval slušně a po tomhle se s ním rozejde. Věřit se mi tomu nechtělo, ale každá holka, která by zůstala s takovým debilem, by musela být extrémně blbá. Jenom jsem doufal, že podobnou zprávu od ní neobdržela i Gin. Potřebuje si od toho odpočinout, ne si vše znovu připomínat. S hlavou v dlaních jsem netrpělivě seděl na posteli a nehnutě pozoroval dveře koupelny. Trhlo ve mě, když zvuk proudu vody ustal. 

Po chvilce otevřela dveře, rozkoukávala se, snad jakoby se snažila zjistit, zda tu stále někdo je. Vyšla ven v jejím obvyklém pyžamu, vlasy měla vlhké a já si nemohl pomoct, i v téhle prokleté situaci jí to nehorázně slušelo. Postavil jsem se. Chtěl jsem jít za ní, ale jakmile jsem se začal přibližovat, o krok ustoupila. Zmatený jsem se zasekl v pohybu. 

,,Giny, ty se mě bojíš?" nevěřícně jsem zašeptal. Trápilo mě to. Nechtěl jsem si připustit, že je nejspíš v šoku, že její reakce je oprávněná. Koukala se na mě, hlasitě polkla, ale odpověď z ní nevyšla. Dvěma velkými kroky jsem byl u ní, nehybně stála na místě a já ji vtáhl do objetí. Prostě jsem musel. Cítil jsem, jak byla ztuhlá, ale tenhle její šok za chvíli vymizel. Obmotala mi ruce kolem pasu a nanovo se rozplakala. 

,,Pšt Giny, už je to dobré. Už se nic nestane a já ti nikdy neublížím, dobře? Nemusíš se mě bát," šeptal jsem jí do vlasů. Nepoznával jsem se. Nikdy jsem takovýhle nebyl. Poslední dobou ani nemám chuť spát s jinýma holkama, prostě se radši objímám s Gin, vtipkuji s ní, společně se snažíme něco uvařit v té miniaturní kuchyňce, nebo jen tak kritizujeme podle nás špatně natočené filmy. Ničí mě, když vidím, že se trápí. 

,,Bála jsem se," fňukla. 

,,Já vím, ale už je to fajn. Omlouvám se Gin," namáčkl jsem si její drobné tělo ještě blíž k tomu mému. 

,,Za co?" nechápala. 

,,Neměl jsem být v tom obchodě tak dlouho, neměl jsem tě tady nechávat samotnou, vůbec jsem se s ním neměl začít bavit!" vyčítal jsem si jednu věc za druhou. Svým způsobem to moje vina je. 

,,Přestaň, nemůžeš za to," zamračila se. 

,,Ale jo."

,,Ne! A už se o tom nebudeme bavit! Co si mu vlastně udělal?" změnila téma. 

,,Dal jsem mu co pro to. A ještě mu přidám," procedil jsem skrz zuby. Na to Gin jen odmítavě zakroutila hlavou. 

,,Co?" uchechtl jsem se. Přesně vím, že je mi ještě teď schopná říct, že jsem to neměl dělat. 

,,Nechci aby ses pral. Už jsi ho zmlátil, to stačí," poprvé se pousmála. Povzdechl jsem si. 

,,Měli bychom to nahlásit Gin, za tohle ho vyhodí," nadhodil jsem opatrně. 

,,A co Camilla? Ona chtěla do soutěže. Nepřipravím ji o tu možnost jen kvůli němu," oponovala. Obdivoval jsem ji. Vždy jí více záleželo na ostatních než na sobě. 

,,Můj názor znáš. Nemyslím si, že Camilla s ním bude chtít mít ještě něco společného, takže je to stejně jedno, ale dobře, jak chceš," rezignoval jsem. 

,,Děkuju. Za všechno." 

,,Neděkuj. Chtěl bych ti něco říct, dáš si víno?" usmál jsem se. 

,,Promiň, ale já na to nemám nějak náladu. Bez vína prosím. Co se stalo?" zajímala se hned. 

,,Já jsem přemýšlel a... a nevím jestli teď zrovna vhodná doba, ale... Znamenáš pro mě strašně moc Gin, udělal bych pro tebe všechno, dokonce si troufám říct, že mě máš omotaného kolem prstu, cítím se s tebou neskutečně dobře a chci být s tebou," nervózně jsem se od ní odtáhl. Docela nechápavě pořád stála na místě a všechny má slova vstřebávala. 

,,Harry, jsme však jsme spolu. Trávíme spolu každý den a nějak nechápu, co mi tímhle vším chceš naznačit, ale... Mám tě ráda," usmála se na konci. Musel jsem se zasmát nad její roztomilostí. 

,,To je sice pravda Gin, ale já bych s tebou chtěl být jinak. Chtěl bych, abys byla moje přítelkyně," konečně jsem tu větu vyslovil. V očích se jí zablesklo. 

,,Harry, co to povídáš. Ty přece s holkama nechodíš, ne?" posmutněla. Vypadalo to, jako by to chápala tak, že si z ní dělám srandu. Ještě k tomu byla dokonale zmatená z toho předešlého incidentu. Bomba kombinace. 

,,Tak buď první. Myslím to vážně Gin. Budeš se mnou chodit?" chytl jsem ji za ruku. Dlouhá odmlka z její strany mi moc jistoty nedodávala, ale v hloubi duše jsem doufal, že by mě snad přeci po tom všem neodmítla. 

,,Jo," zamumlala sotva slyšitelně, slzičky se jí vtlačily do očí a za minutku jsem ji měl přitisknutou na hrudníku. 

,,Děkuju, děkuju, děkuju! A počkej, mám pro tebe dárek," smál jsem se. Byl jsem tak moc šťastný. 

,,Nechci žádné dárky Harry," odporovala. Nebral jsem na její námitky ohled, do rukou jsem jí vrazil kytici a do druhé jsem jí vtiskl stříbrný prstýnek. Nežádám jí o ruku, ale malý dáreček neuškodí, ne? 

,,Je nádherný Harry, ale to si nemusel. Řekla bych ti ano i bez toho," kroutila hlavou. 

,,Kecko," sklonil jsem se. A pak jí políbil....

,,Mám tě ráda, moc," mumlala. 

,,Já tebe taky, moc. Zlato."

Prosím o zpětnou vazbu.♥ No přátelé, jedeme do finále! A kdyby někdo chtěl po večerech pomoci mému nerozhodnému já s výběrem obálky na nový příběh, zlobit se nebudu. Hehe☺