In love with a coffee girl

12

,,Sakra už ale!" vydechnu naštvaně, přičemž lehce praštím do klavíru. Pitomý Harry, pitomá soutěž, pitomá písnička. Trénuji ji už hodiny a pořád to nejde. Nehledě na to, že mi za chvíli začíná směna v kavárně. Jenže moje povaha mi od tohohle nedovoluje odejít.

,,Tady se někdo vzteká." zašvitoří mamka a usadí se na gauč. Klavír v obýváku byl její sen a dříve na něj často hrávala. Pak to začala učit mě, a teď jsem tu její roli přebrala úplně. Kvůli práci nemá tolik času.

,,Hm, nějak mi to dneska nejde." postěžuji si.

,,Ono by ti to šlo, kdyby jsi si dala na chvilku pauzu a neseděla u toho už tři hodiny v kuse. Ale nezní to špatně, co zkoušíš?" zajímá se s úsměvem. Nemám náladu jí vysvětlovat, proč se snažím zahrát zrovna tuhle písničku, ale přemůžu se. Přeci jen, ona si ode mě hnusné chování nezaslouží. Udělala toho pro mě až moc.

,,Je to ta písnička do soutěže. Harry chce, abych nás doprovázela na klavír." vysvětlím nakonec.

,,Aha aha. A ty chceš?" culí se.

,,Co je to za otázku? Slíbila jsem mu, že do toho půjdu, tak teď se to prostě musím naučit." pokrčím rameny, ale na tváři mám sto procentně divný výraz. Nechápu totiž smysl té její otázky.

,,Jo, já jen-"

,,Neboj mami. Zvládnu to. Základ už umím, jenom to doladím. Navíc je to celkem hezká písnička." skočím jí do řeči. Kývna na souhlas a její oči přeběhnou k hodinám na zdi. Automaticky se tam také podívám a zhrozím se. Nestíhám.

,,Promiň mami, spěchám do práce." v rychlosti se vymotám od klavíru, líbnu ji na tvář a peláším ven. To by mě ale nesměla zastavit, že jo.

,,Gin! Všechno nejlepší! Večer to oslavíme pořádně. S tatínkem jsme ti chtěli popřát už ráno, než jsme šli do práce, ale ještě si spala a měla dost času, než budeš vstávat do školy, tak-"

,,V pohodě mami, o nic nejde. Nemusíme to slavit." usměju se, naposled jí zamávám a už definitivně mizím za hlavními dveřmi. Popravdě, kdyby mi ráno nechodili smsky od strejdů a tet, ani si nevzpomenu, že něco slavím. Pro mě je to totiž tabu.

Už zdálky vidím díky prosklenému oknu známou partičku kluků. Nechápu, co tady pořád dělají... Andrew poskakuje za pultem, probodává je pohledem a mně celá tahle situace přijde naprosto komická. Houknu na něj pozdrav a omluvu v jednom, načež zmizím ve skladu, kde si obléknu zástěrku a pádím zpět. Jenže Andrew se rozhodl jinak a srazili jsme se ve dveřích.

,,Ahoj." zazubím se a opět ho pozdravím.

,,Jdeš pozdě." konstatuje.

,,Nepovídej. Promiň, mamka mě zdržela."

,,V pohodě. Už budu muset jít, tak ti chci jenom popřát." předá mi malinkou taštičku.

,,Co blbneš? Víš, že tohle neslavím." zmateně jej pozoruji.

,,Ale já jo. Dárky se nevrací, takže si to pěkně vezmi." trvá si na svém.

,,Děkuju." obejmu ho.

,,Není zač, už budu muset jít, jenom... jsou tam zase tam ti." prohrábne si vlasy.

,,Jo, všimla jsem si." zakřením se.

,,Nechápu, co tu pořád dělají. Ty s nimi něco máš?" ptá se.

,,Co? Ne. Jen jsem jednomu z nich něco slíbila, tak možná proto." vysoukám ze sebe. Neberte mě špatně, nerada lžu, ale mozek mi říká, že když se tohle Andrew dozví až o něco později, bude to lepší.

,,Tak fajn, měj se." zabručí a zmizí. Já tedy vejdu na plac a zjišťuji, že už nesedí u stolu, ale přesunuli se na barové stoličky ke kase.

,,Konečně jseš tady ty. Ten kluk se už nedal vydržet." odfrkne si Dominic. Taky tě zdravím.

,,To víš, na magory má čuch." rýpnu si s úsměvem a pozoruji, jak se jejich tvářičky změnili ve vražedný pohled.

,,Dáte si něco?" nevinně se culím, abych si to u nich nějak vyžehlila. Všichni však jen zakroutí hlavou.

,,Tak proč tu vlastně jste? Mám takový pocit, že jste si všichni dali odvykací léčbu, nebo co?" uchechtnu se.

,,Jen rejpej. Ale neboj, všechny lepší bary otvírají až zhruba za hodinu. Hned se tam pak přesuneme." šklebí se Martinus.

,,O tom nepochybuji."

,,Ale můžeš se přidat. Třeba vám tam tady s Harrym uvolní kapela místo. Můžete si zazpívat." popichuje dál.

,,Ty vole! Musíš se v tom pořád rýpat?!" vyjede na něj Harry.

,,Sorry brácho, jenom to pořád nemůžu pobrat. A že zrovna vy dva." rozchechtal se. Harry nad ním zakroutil hlavou a dál se nevyjadřoval. Pozornost upoutal až zvoneček oznamující nového zákazníka. Zasměji se, když spatřím bráchu s Willem a kyticí růží. Nepotřebuji, aby ti čtyři z toho tady měli divadýlko, a tak se jim radši vydám na proti.

,,Co to tady nacvičujete?" směju se.

,,Co by. Moje milovaná sestřička má svátek, tak jí jdu popřát." odvětí mi Mark.

,,Ne asi, na sestřenky se nezapomíná." přidá se k němu i Will.

,,Ó, tak děkuji. Dáte si něco?" ptám se a přebírám si tu kytku.

,,Ne, máme ještě něco na práci, tak čau." mávnou. Jak tak rychle přišli i rychle odešli. Kytku jsem dala do vázy a zrak opět přemístila na ty čtyři.

,,Mohli byste na mě přestat tak čučet? Docela mě to znervózňuje." ušklíbla jsem se.

,,Znervózňuje tě náš spalující šarm?" mrkl Harry. A já myslela, že dneska už bude potichu...

,,Strčte si ten spalující šarm někam a radši běžte do toho klubu." ušklíbla jsem se.

,,Šak taky jdeme. Fakt se nepřidáš?" dotazoval se Martinus.

,,Ne, mám lepší plány." obdařila jsem ho úsměvem a v duchu doufala, že už dá pokoj.

,,Máš zítra čas?" vylezlo z Harryho. Neobešlo se to bez posměšků jeho kamarádů, samozřejmě.

,,Jo, asi. Proč?"

,,Můžeme zkoušet. Už jsi to zkoušela na ten klavír?" zajímal se dál.

,,Jojo, už to skoro umím." přikývla jsem.

,,Tak fajn, uvidíme se zítra ve škole." souhlasil. Pochybuji, že tam po noční návštěvě baru přijdete... Všichni se rozloučili, až na Sebastiana, ten tu chvíli zůstal stát.

,,Všechno nejlepší ke svátku, Gigy." usmál se a následně taky odešel. Trklo ve mně. Pamatuje si? Kdyby jo, tak... Ani nevím co. Jen mě to zahřálo u srdíčka.

Další díl a opět o ničem. No jo. Možná večer(spíš pozdě v noci) přidám ještě jeden, uvidím, jak se mi bude chtít.♥