In love with a coffee girl

24

,,Řekni mi ty tvoje důvody, chci je vědět. A taky chci vědět, na čem jsem," špitl...

,,Ne," pronesla jsem rozhodně a nezapomněla jej přitom probodnout pohledem. 

,,Proč ne? Gigy, já si myslím, nebo ne... Já vím, že si o mně myslíš všechny ty kraviny a všechno o tom, jaký jsem děvkař, ale takhle to není. Jo, mám ráda holky, ale-"

,,Harry, stačí! Já se o tom prostě nechci bavit. Můj názor znáš a tím to končí. A teď pohni, nebudeme tu celý den sedět. Zajdeme si na oběd," pobídla jsem ho. Doufala jsem, že si v klidu vybalím věci a budu odpočívat, jenže jak to tak vidím, Harryho zase chytla ta jeho nálada. Něco mi říkalo, že by ho to venku mohlo přejít. 

,,Právě že nevím," zabručel. 

,,Hhh, zajdu si do koupelny, ty se mezitím nachystej, dělej. Nehodlám ty tři měsíce tady prosedět,"  nařídila jsem mu. S radostí jsem běžela omrknout zajisté luxusní koupelnu. Panečku, nemýlila jsem se. Obrovská vana, ve které by se dalo s přehledem plavat, sprchový kout s masážními tryskami a bezpochyby i záchod za pár desítek tisíc. Neskutečné. Ne že by moje rodina neměla peníze, ale nikdy jsme si na tohle nepotrpěli. Zato Harry je na tohle všechno zvyklí až až. Nadšení mě přešlo ve chvíli, kdy jsem se zaměřila na strop. Hlasitě jsem polkla a zase rychle couvala ke dveřím. Přesně jak jsem si myslela, Harry se nepohnul ani o píď. 

,,Harry?" začala jsem. 

,,Jop?" broukl. 

,,Je tam pavouk, fakt velkej," špitla jsem, stále k němu byla otočená zády a pozorovala koupelnu, jakoby odtud měl každou sekundu vylézt. 

,,Tak že ho pozdravuju," prohodil naprosto vážně, přičemž se i nadále věnoval svému mobilu. Šokovaně jsem se na něj otočila, doufajíc, že si dělá legraci. Marně, jeho tvář se nezkroutila ani do sebemenšího úsměvu. 

,,Děláš si prdel?!" vyjekla jsem. Jenom se na mě nevině pousmál a tím skončil. 

,,Harry!" křikla jsem po něm. 

,,Co je?" povzdechl si. 

,,Tak snad ho půjdeš uklidit ne?!" vřískla jsem. Podíval se na mě ve stylu "to jako vážně" a pokusil se mě ignorovat. Jakmile zjistil, že si nedělá srandu, ba naopak, pořád tam stojím, konečně odhodil mobil a rozešel se do té koupelny. Díky bohu. No jak se později ukázalo, Harry nebyl žádná výhra... Přišel tam, koukal na pavouka a nakonec se jen přerývaně nadechl. 

,,Tak? Uděláš s tím něco?" netrpělivě jsem poklepávala nohou. 

,,Eh-, no já... To snad můžeš i ty ne?" vylezlo z něj nakonec. Vytřeštila jsem oči. 

,,To myslíš vážně?" ujišťovala jsem se. 

,,A co jako? Vem si nějakou židli, vylez tam a vyhoď ho," rozhodil rukama. 

,,Tak to udělej ty, když seš tak chytrej," založila jsem si ruce na prsou. 

,,To víš že jo, já-" zasekl se v půlce věty. Následoval neskutečný křik nás obou. Harry začal poskakovat na místě, drkal do mě a popostrkoval mě ke dveřím. S ječákem jsem vyběhli zpět k posteli. Pro upřesnění-pavouk se spustil na pavučině. 

,,To snad ne," nevěřícně jsem si prohlížela Harryho, který byl stále vyklepaný, div se neschoval pod peřinu. 

,,Co zase?" vyštěkl nepříjemně. 

,,Ty se ho bojíš taky!" 

,,Co? Ne! Nesmysl," blekotal. 

,,Jasně. Hlavně že ze mě si budeš dělat prdel," nakrabatila jsem čelo. 

,,No jo, bože a co?!" stoupl si naproti mě. 

,,Co s tím budeme dělat?" optala jsem se. 

,,Nevím."

,,Tak půjdeme ven, on už tam pak nebude," navrhla jsem. 

,,No to víš že jo, přeleze nám někam jinam," ohradil se. 

,,Tak tam otevřeme okno a on vyleze," plácla jsem. 

,,Tak tam běž," poukázal na dveře. 

,,Ne ne ne, ty tam běž," napodobila jsem jeho postoj. 

,,Nikdy."

,,Jsi horší jak ženská," rýpla jsem si. Na to si pouze odfrkl.

,,Tak co teda?" dožadovala jsem se odpovědi. Zamyslel se a následně vytáhl z kapsy mobil. Po všech hádkách pavouka odnesla odchytovka, kterou Harry zavolal z hotelu a zajisté se nám za zády vysmála. 

****

,,Giny, mluv se mnou o tvých pocitech, prosím," upoutal na sebe mou pozornost. Už byl večer, leželi jsme každý na své části postele. Stihli jsme procházku, nakoupit si nějaké základní věci, což byl boj, jelikož každý jsme chtěli úplně jiné věci, ale lednička je tady bohužel jen jedna. A malinká. Podívali jsme se k Eifelovce a slíbili si, že se zavítáme ještě několikrát, protože nás to oba okouzlilo. Od doby, co jsme odchytli pavouka, probíhalo vše naprosto v pohodě, ale teď to Harry prostě musel zkazit. Tou otázkou. 

,,Ty prostě nedokážeš pochopit, že se o tom s tebou nehodlám bavit, že ne?" šklebila jsem se.

,,Už jsem ti řekli, že chci vědět, na čem jsem. A jsme kamarádi, ti se navzájem sami sobě svěřují," vysvětloval jeho teorii. 

,,Hah, jo, ale tohle je osobní," zamračila jsem se. 

,,Fajn, jak chceš. Myslel jsem, že bychom se mohli někam posunout, ale asi nemáš zájem," řekla bych, že se urazil. 

,,Jejda Harry, prostě mám špatné zkušenosti, dobře?!" vyjekla jsem. 

,,Svoje? Myslel jsem, že jsi nikdy nikoho neměla, tak jak můžeš mít zkušenosti?" divil se. 

,,Mám zkušenosti z okolí. Od mamky, lidí co znám," vyjmenovávala jsem. 

,,Ale tím se přeci nemůžeš řídit! Je to tvůj život," rozhazoval ruky všude kolem sebe. 

,,Právě, tak ho neřeš ty. Jsme tady kvůli soutěži, do mě ti vůbec nic není," oponovala jsem. 

,,A ty se divíš, že se hádáme. Nemůžeme se posunout dál, když si odmítáš připustit, že tady už dávno nejde o soutěž. Já to udělal. Jde mi o tebe, ne o blbé zpívání," mobil, který držel, zahodil někam pryč.

,,Vždyť já taky netvrdím, že tě nemám ráda. Mám, od září jsi se mnou prakticky každý den, ale prostě jsou věci, které si chci nechat pro sebe," zamumlala jsem. 

,,A to je ten problém." 

,,Fajn, měla jsem kamarádku," rozkřikla jsem se. 

,,Téměř všichni ji mají," uchechtl se. 

,,Je mrtvá," probodla jsem ho pohledem. Zbledl. Tohle nečekal. A já nečekala, že bych mu to někdy vůbec mohla říct.

Prosím o zpětnou vazbu.♥ Přijde mi to celé takové zmatené, no, už moc dílů nezbývá, tak snad to dočtete...