In love with a coffee girl

7

Budu ráda za zpětnou vazbu a přečtení mého vyjádření k vydávání kapitol na konci.♥

Školu mám celkem ráda, nevadí mi učit se novým věcem, ale to, co nesnáším ze všeho nejvíc, je tělocvik. Posměšky, nadávky, obrovské ztrapnění. A to i bez ohledu na to, že díky gymnastice a tanci, který jsem dělala jako malá, se můžu řadit mezi jednu z nejlepších. Jenže neustálé jízlivé slova snášející se na mou osobu se nedají jen tak lehce ignorovat. Řekla bych, že už jsem si zvykla, ale vždy se to na mě sesype znovu. Navíc pohledy Harryho, jež mi dnes věnoval neobvyklou pozornost, tomu moc nepřidávali. A já tak nějak tušila, co chce.  Modlila jsem se, aby už byl konec a když  opravdu nastal, nečekala jsem jako mnohé dívky u hřiště, až i kluci skončí fotbal a vyblbnou se. Co nejsvižnějším krokem jsem se odebrala do šaten, převlékla se a pelášila domů. Dnes naštěstí mám volno, stejně jako včera v neděli. 

Sluchátka v uších, pobrukovala jsem si neznámou, ale chytlavou melodii a úspěšně ignorovala hlas, který na mě volal. Věděla jsem, že je to ode mě sobecké, hnusné, neférové a všelijaké další věci, ale já prostě neměla v povaze říkat ne. Harry se ale nevzdával, jeho kroky se přibližovaly, takže nejspíš přidal na tempu. Ve škole se po mě jenom díval, nemluvil na mě, stejně jako ostatní. Nikdo se mnou nemluvil. Krom Cass. Ale ta teď byla na to stupidním výměnném pobytu. Volali jsme si každý večer, avšak neměla ani tušení, co se tu za tu dobu změnilo. Přišlo mi to divné, svěřovat se po telefonu, ještě když měla za necelá dva týdny přiletět zase domů. 

,,Sakra, zastav se už!" zahřměl mi hluboký hlas těsně za zády. Mě jaksi dohnal, ups. Teď už by bylo hodně blbé, dělat že neslyším, tak jsem se poslušně otočila, sluchátka si vyndala z uší a vyčkávala. 

,,Konečně. To jsi jako nemohla zastavit dřív?" pokáral mě. 

,,Promiň, neslyšela jsem. Měla jsem sluchátka." zalhala jsem. 

,,Jasně." uchechtl se a vzápětí pokračoval. 

,,Tak co?" vyzvídal. 

,,Co co?" jo, teď jsem ze sebe udělala dokonale blbého člověka. Každému by došlo, co chce. 

,,Co asi?" ušklíbl se. 

,,Nevím co chceš Harry, ale spěchám." pronesla jsem skoro šeptem, protože hlas mě zradil. Neumím  lhát. Nikdy a nikomu. 

,,Panebože, co bych asi mohl chtít?!" rozhodil rukama. 

,,Pusu?" vyletělo ze mě bezmyšlenkovitě. Takový menší pokus o vtip. Další věc, nejsem vtipná a neumím být vtipná. V jednu chvíli jsem sledovala Harryho stále víc naštvaný obličej, který se ale vzápětí změnil v pobavený úšklebek. 

,,Když mi ji tak dobrovolně nabízíš, proč ne. Víš že tímhle nepohrdnu, zlato." a bylo to zpět. Už tu byl zase ten sebevědomí Harry. 

,,Zapomeň." špitla jsem. Zakroutil nade mnou hlavou a zvážněl. 

,,Tak co, rozhodla ses? Včera jsem tě hledal v kavárně, ale nebyla jsi tam." 

,,Jo, měla jsem volno." přitakala jsem. 

,,A?" pozvedl jedno obočí. 

,,A?" napodobila jsem ho. 

,,Ta odpověď?" naléhal. 

,,Ta je ne. Ne, ještě jsem se nerozhodla." kroutila jsem hlavou. Rozhodla, ale neumím ti to říct. 

,,Tak kdy už se rozhodneš?" zasypal mě další otázkou. Já spíše doufala, že když uvidí, jak moc neschopná jsem a nedokážu se vymáčknout, vzdá to se mnou sám. 

,,Nevím. Ještě jsem se neporadila ani s rodiči a navíc-"

,,Navíc co?" skočil mi do řeči. Povzdechla jsem si. 

,,Navíc... Ty si dovedeš představit, jak by to fungovalo? Že ty a já jsme prostě najednou... já nevím, přátelé a zpíváme spolu? To je trochu nesmysl ne?" založila jsem si jednu ruku v bok. 

,,Nevidím v tom problém, na okolí nehledím. Zajímá mě názor jen mých nejbližších." odpověděl hned, bez přemýšlení. 

,,To určitě, Harry. Celý den mě dneska sleduješ, chtěl ses mě na to zeptat už dřív, ale nepřišel jsi za mnou. A  to jenom pro to, že ty jsi ty a bavit se někým jako jsem já, by bylo pod tvou úroveň." vyčetla jsem mu svou teorii. 

,,Páni, máš docela bujnou fantazii. Ale asi tě budu muset zklamat. Nepřišel jsem za tebou jenom pro to, že jsem věděl, že ty bys nechtěla. Nechtěla bys, aby si o tobě ostatní mysleli, že mezi sebou něco máme." odvětil mi. Musela jsem se v duchu zasmát nad tím, jak to okecal. Rovnou mohl říct, že by si všichni mysleli, že jsem jeho děvka. 

,,Do kdy musíš poslat tu přihlášku?" zeptala jsem se úplně mimo. 

,,Na tohle ti neskočím. Jsem si jistý, že ta tvoje hlavička plánuje, jak se mě zbavit." zazubil se. Jak mě mohl prokouknout? Mým cílem bylo aspoň zjistit, jak dlouho mu budu muset ještě odolávat. Samozřejmě jsem mu tu šanci nechtěla úplně zkazit čekáním na mé rozhodnutí, ale jedna z možností to byla také. 

,,Hele Harry,-"

,,Ne, ty hele zlato. Poprosil jsem tě, řekl jsem, že tě potřebuji, tak bys to mohla udělat. Není to zase nic extra." opět mě přerušil v půlce věty. 

,,Neříkej mi zlato pořád. A já jsem si jistá, že kdyby to bylo naopak, tak by ses na mě akorát tak vysral. Nic ti nedlužím, nemusím to dělat." vylítla jsem. 

,,Tak to se pleteš. Prd víš. Nejsem zase takový hajzl, abych někoho nechal v problémech. Vůbec mě neznáš, tak netvrď tyhle kraviny." obořil se. 

,,A ty zase neznáš mě. Kdyby jsi mi dal jeden rozumný důvod, rozhodla bych se hned. To by jsi zase věděl, kdybys mě znal. Vidíš? Jsme si kvit, nazdar." mávla jsem rukou a otočila se na odchod. Naštvaná s pokaženým zbytkem den. I když, on už byl zničený ze školy...

,,Tak fajn." ozval se po chvíli, na což mě hned zatáhl za ruku a obrátil čelem k němu. 

,,Potřebuji to, protože můj táta si myslí, že jsem na hovno. Pracuje v hudebním průmyslu, zajímá se o to a já několikrát přiznal, že mě to baví taky. Jenže už nesnesu jeho neustálé ponižování, že nejsem dost dobrý. Chci mu dokázat opak a jiné řešení než ta soutěž mě nenapadla. Taky se mi do toho nechce, ale kdyby se to povedlo, já bych mohl být v balíku, dělal bych to, co mě baví a ke všemu bych mu dokázal, že se pletl. Že nejsem k ničemu a dokážu si poradit i bez jeho protekce. Všude mě cpe pod svým jménem a to mě sere." skoro křičel. Kdybych neznala jeho pověst, řekla bych, že je na pokraji zhroucení. Nadechla jsem se. Tenhle důvod už byl rozhodně lepší, já si však trvala na svém. Možná se ve mě něco malého hnulo, ale i tak.

,,Promiň Harry, já..." chtělo to odmlku, několikrát jsem se zhluboka nadechla a pokračovala...

Budu moc ráda za zpětnou vazbu, žene mě dál.♥ Ahojda, tak vás zase zdravím. Možná mě budete nesnášet, ale aspoň můžete popřemýšlet, jakou odpověď Gigy Harrymu dá a zda se její názor opravdu nezmění. Pokračování čekejte buď zítra, nebo v neděli. Musím teď psaní odsunout na druhou kolej(hlavně kvůli škole), ale kapitoly stále budou vycházet pravidelně. A to minimálně ob den. Někdy třeba i každý den, podle času. Snad chápete. Jinak vám přeji krásný víkend. Máte už nějaké plány? Já jedu zítra opět do stájí, tak se nemůžu dočkat, až to své přerostlé miminko zase uvidím. A kdyby měl někdo otázky, pište. Ráda odpovím. ♥