Dva kamarádi, oba s vášnivou láskou k bruslení, se přestěhovali do nového města - jeden z nich, aby utekl před minulostí a druhý, aby začal novou školu. Oba dělají nečekané změny v životě a potkávají lidi, na které nikdy nebudou moct zapomenout, jak...
Bylo to, jako by někdo kopal do předních dveří. Izuku ztišil hudbu a zamířil ke vchodovým dveřím. Trochu se bál, že to jsou sousedi; že mu řeknou, že je jeho hudba moc nahlas. Ale bouchání bylo tak důsledné a hlasité, že mu po chvíli došlo, o koho jde.
"Kacchan," řekl, když otevíral dveře. Blonďák se rychle protlačil dovnitř. Izuku za ním zavřel dveře.
"Zapomněl jsem si vzít klíče," řekl když mířil do kuchyně, zkopával si boty z nohou a odhodil svou tašku s hokejku na zem. Otevřel ledničku a přimhouřenýma očima skenoval obsah.
"Taky tě rád vidím," povzdechl si Izuku. "Spoň si ukliď tu tašku do skříně." řekl a vrátil se ke svému notebooku, který ležel na stole v jídelně. Kacchan popadl flašku Coly z ledničky a sedl si na gauč.
"Joo." odseknul Kacchan. "Proč tu nemáme pivo?" Izuku neměl náladu na se s ním hádat. Byli tu už týden a půl a čím blíž se přibližoval začátek školy tím víc se Kacchan stával nesnesitelným. Izuku ještě ani neotevřel šuplík, ve které má svojí tašku na bruslení. Jsem v pohodě. Zvládnu to i bez bruslení. Kromě toho, když budu bruslit, stejně nebudu dobrý. Bude to spíš frustrující než uklidňující.
"Kacchan," řekl klidně Izuku a při tom zíral na obrazovku počítače. "Ani jeden z nás není dost starý na to, aby mohl koupit pivo."
"Jen o pár měsíců," odfrkl si Kacchan a Izuku ho prostě ignoroval. Kacchanovi bude za chvíli dvacet jedna let* pokusil se ignorovat, jak neklidně se díky tomu cítil. Ačkoli musel připustit, Kacchan neudělá žádnou hloupost. Dodržoval pravidla. - V devět šel do postele. Dělal si domácí úkoly. Kontroloval Izuka, aby se ujistil, že jí tak jak by měl.
Kacchan zaklonil hlavu, díval se přes opěradlo gauče přímo na Izukua. "Byl jsi se už podívat na kluzišti?"
Izuku neodpověděl. Stejně na jeho odpovědi nezáleželo, Kacchan i tak moc dobře věděl, že tam nebyl. Zaťal zuby. "Právě na něčem pracovuju"
"Sklapni, oba víme, že takhle tvoje práce nefunguje. Proč jsi tam ještě nezašel? Proč tu celý dny jen tak prosedíš jako zbytečný pitomec? "
Izuku zíral na svůj notebook. Chtělo se mu plakat. Chtěl to všechno říct, vzlykat, jak to tady není stejné, bez jeho trenéra nebo některého ze známých lidí, bez jeho známé lavičky, bez jeho dovedností. Přestal s bruslením. Dokáže se přes to přenést sám, že?
Ale nic neřekl. Řekne mu to jindy, ale teď ne. Kacchan byl stejnak naštvaný jen kvůli, že se sem museli přestěhovat. Na nic z toho nebude radši reagovat.
"Já jen.. potřebuju pauzu," řekl tiše.
"Dáváš si pauzu už několik měsíců. Je čas."
"Později."
"Jsi lhář."
"A co chceš, abych ti řekl!" Odsekl Izuku a vztekle zavřel notebook. Vzpomněl si na dobu, kdy se na Kacchana nedokázal ani podívat, ale od střední školy to už byly skoro tři roky. Po střední škole se toho hodně změnilo a Katsuki z toho jeho chování vyrostl. "Přestaň dělat jako, že ti na tom záleží, a nech mě na pokoji."
Kacchan ho sice propaloval pohledem a jeho prsty mírně promáčkly flašku Coly, ale Izuku i tak neviděl v jeho očích žádný vztek. Opravdu vyrostl. Nebyl dokonalý, stále to byl kretén, ale je lepší než byl na střední škole. "Nebuď srab, Deku." Vypil zbytek Coly a položil prázdnou flašku na stůl. "Škola začíná pozítří, takže do té doby nebudu mít čas, ale v pátek udělám večeři. Ještě před tím půjdeš na to zatracené kluziště. Nebo třeba na to demetní jezero na okraji města. Zjevně to potřebuješ. Nehodlám trávit svůj čas s někým kdo není ani schopný zajít na demetní kluziště."
Potom se otočil a odešel do svého pokoje, zabouchl za sebou dveře, tak hlasitě, že sebou Izuku cuknul, složil hlavu do náruče a začal vzlykat.
xxx
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kon'nichiwa! *netuším proč si nemůžou koupit pivo, když už jim je 20.. asi je to v japonsku jiné 😅
Tento příběh NENÍ můj. Překládám ho z angličtiny, tvůrce je Trenchcoatkitten, originální příběh můžete najít na Archive of Our Own, jméno je stejné. S autorkou jsem se spojila přes její Twittpivo dostala povolenío překladu. Tvůrce fanartu na začátku stránky je kkzz_k, můžete ji/ho najít natdgall.com. (to je něco jako Pinterest, ale z Japonska)
