Dva kamarádi, oba s vášnivou láskou k bruslení, se přestěhovali do nového města - jeden z nich, aby utekl před minulostí a druhý, aby začal novou školu. Oba dělají nečekané změny v životě a potkávají lidi, na které nikdy nebudou moct zapomenout, jak...
Nejen, že blonďák chodí na stejnou školu jako Eiji, ale oni jsou dokonce i ve stejné třídě. Eijirou nemohl uvěřit jakou smůlu měl. Když se posadil do své lavice se jeho pohled okamžitě setkal s rudým párem očí na druhé straně třídy.
To si ze mě snad děláš srandu, pomyslel si Eijirou a odvrátil pohled. Co jsem ti udělal, osude? Co jsem udělal, abych si tohle zasloužil? Bože, co jsem udělal, abys mě takto nenáviděl?
Tohle chování pro Eijiho nebylo přirozené - obyčejně byl úplný opak ku tomuhle. K lidem byl vždy milý, dával jim druhé šance. Byl hodný a laskavý. To bylo to, co znamená být mužem. Vždycky. Ale něco na tomhle klukovi ho šíleně štvalo, prostě ho chtěl udeřit do jeho namyšleného ksichtu. Možná to bylo kvůli nedostatku úcty, kterou jim projevil poprvé, když se setkali - nebo možná v tom bylo i něco jiného. Připadalo mu to divné, nechtěl ho nenávidět, ale nemohl si pomoci.
Ráno tedy strávil, když měl poslouchat přednášku osnov, tím že měl nějakou osobní krizi, a když je učitelka propustila, neměl nejmenší tušení, o čem celou hodinu mluvila. Přemýšlel, jestli by nemohl přestoupit do jiné třídy. Bylo to hloupé a hrozně dětinské, ale on tohle prostě nechtěl.
"Eiji," zavolal někdo, když vešel do další učebny. Samotný hlas ho trochu uvolnil. Usmál se a otočil se, aby ho našel mezi lidmi přicházejícími ke dveřím, které Eijirou držel otevřené.
"Čau, Hitoshi! Připraven na matiku? "
Hitoshi si jen povzdechl, proklouzl kolem Eijiho. Chlapec měl svázané tmavě fialové vlasy, držení těla skloněné, tmavé kruhy pod očima a mrtvý pohled, prostě tak jako vždycky. Eijirou ho viděl oživnout jedině, když byli venku na ledě. Nebo když vyhrával v Mario Kart. "Moc vtipné. Jaké byly tvoje hodiny?"
Hrozné, chtěl říct, ale jen pokrčil rameny, usadil se na židli a nabídl místo vedle sebe Hitoshimu. "Fajn, kámo. Docela standardní věci. Jak se ti s -"
A co na boží zelené věčně milující Zemi dělal blonďák také v této třídě? Eijirou zaťal zuby, když ho blonďák úmyslně ignoroval, prošel kolem a sesunul se na židli o pár stolů dál, druhý blonďák, která s ním byl první den venku na ledě, si sedl hned za něj. Eijirou nevěřícně, frustrovaně a zděšeně zíral, když blonďák otočil hlavu přes rameno na Eijiho s nepříjemným pohledem a pak se otočil zpět a opřel se na svém sedadle.
"Eijirou?"
"Jsem v pořádku," řekl automaticky, otočil se zpět ke svému příteli a snažil se ovládnout jeho výraz. Už se chystal položit Hitoshimu otázku, že? Co to bylo? Oh ano. "Uh, spalo se ti špatně?"
"Ne hůř než obvykle. Co je s tebou?"
"Co se mnou je? Nic se mnou není. Co je s tebou?"
Hitoshi ho na okamžik klidně pozoroval, pak pokrčil rameny a otočil se na svém místě. "Je v pořádku, pokud o tom nechceš mluvit. Jenom mi přijde, že nejsi sám sebou. Jsi takový... nevrlý."
Eijirou si povzdechl. "Máš pravdu, promiň kámo. Asi prostě jen špatný den. "
Hitoshi jemně přikývl. „Dnes večer budeme hrát hry. Pokud chceš můžeš přijít. "
Eiji zvedl obočí. Hitoshi a Tenya plus jejich dva spolubydlící. Vždycky s nimi byla sranda. "Tak jo. Bude sranda, v kolik?"
"Technicky v osm, ale pravděpodobně půjdou ještě před tím něco uvařit. Ale pokud přijdeš dřív tak, bych ti mohl mezitím nakopat prdel v Mario Kartu."
"Když hraju proti tobě tak to není sranda."
"Tak ti nechám náskok"
"Nepotřebuju žádnej náskok."
"To je lež a ty to víš."
Učitel začal mluvit, takže Eijirou nemohl pokračovat ve výmluvách. Hitoshi mu věnoval vítězný úsměv a Eijirou na něj vystrčil jazyk. Právě teď by si místo matiky moc rád šel zahrát hokej. Chyběli mu jeho spoluhráči. Alespoň, že dnes v noci se může vidět se dvěma z nich.
xxx
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kon'nichiwa!
Chci vám jen připomenout, že tento příběh NENÍ můj. Překládám ho z angličtiny, tvůrce je Trenchcoatkitten, originální příběh můžete najít na Archive of Our Own, jméno je stejné. S autorkou jsem se spojila přes její Twitter a dostala povolení o překladu. Tvůrce fanartu na začátku stránky je benjflakes, můžete ho najít na twitteru.
