Dva kamarádi, oba s vášnivou láskou k bruslení, se přestěhovali do nového města - jeden z nich, aby utekl před minulostí a druhý, aby začal novou školu. Oba dělají nečekané změny v životě a potkávají lidi, na které nikdy nebudou moct zapomenout, jak...
Cestou domů si ani neuvědomil, že nehraje hudba. Jeho svaly byly příjemně bolavé, a i když to nebylo neuvěřitelně uspokojivý výkon byl to skvělý pocit, že mohl být zase na ledě. Ale když byl na odchodu, byl tak rozptýlen a panikařil, tak si tam musel nechat telefon na lavičce, kde si obouval boty.
Uvědomil si to, až když dorazil domů, otevřel dveře a automaticky chytil polštář hozený jeho směrem.
"Kde jsi sakra byl?" Zeptal se Kacchan. "Volal jsem ti asi pětkrát."
"Hah?" zamumlal Izuku, položil polštář na opěradlo gauče a poklepal si po kapsách. Nebyl tam. Prohrabal se v tašce. "Oh. Musel jsem... Myslím, že jsem si tam zapomněl telefon."
"Kde jsi kurva byl?" Zeptal se Kacchan znovu, šel do kuchyně a něco popadl. Hodil to na stůl a pár kousků rýže vypadlo ze stran talíře. "Udělal jsem večeři, ale teď je to studený. Nebylo by to tak, kdybys tu byl včas. "
"Je mi líto, Kacchan," zamumlal Izuku, otevřel skříň v hale a odložil si tašku. "Byl jsem na kluzišti, jsem... zapomněl jsem na čas."
Kacchan na chvíli ztichl a Izuku se na něj neodvážil podívat, rozepnul si boty a opatrně svlékl kabát. Nakonec se ozvalo: „Ty jsi šel na kluziště?"
"Jo."
Izuku se konečně odvážil vzhlédnout k blonďakovi a všiml si jeho přimhouřených očí. Zíral na Izukua jako by dokázal poznat, jestli měl zeleno-vlasý chlapec v blízké době panický záchvat nebo něco takového. Izuku nenáviděl to ticho. Přesunul se mezitím ke dveřím od svého pokoje. „Dokázal si to?"
Izuku se odmlčel a v ruce stiskl kliku do svého pokoje. "Ne."
"Zkoušej to dál."
To byla vždy Kacchanova filozofie, už od té doby, co ho Izuku poznal. Pokud nemůžete něco udělat, zkuste to znovu. Pokud to nemůžete udělat ani na podruhé, zkuste to znovu. Když se budete pořádně snažit, tak to dokážete. Na to jen tiše odpověděl: „Dobře."
"Dobrý. Teď se přestaň chovat divně. Tvoje pitomá kamarádka z přízemí tady byla a chtěla tě na něco pozvat. Sněz svoji hloupou studenou večeři a jdi se zeptat, co chce. "
Izuku se otočil se širokýma očima. Ochako přišla? Poslala mu SMS? Nevěděl by - ne nevěděl, určitě ne se svým telefonem stále na kluzišti. "Řekla ti něco?"
"Ne. Chtěla něco říct, ale zavřel jsem dveře. "
Izuku si povzdechl, když se posadil k jídlu. Musí se za to Ochako omluvit. Stále jim zbyli nějaké sušenky, které jí mohl dát, až se jí na to půjde zeptat. "Tohle je skvělý," zamumlal s plnou pusou a všiml si, že za ním stojí Kacchan.
"Bylo by to lepší, kdyby to bylo teplý." A jako kdyby to bylo to na co čekal se otočil a odešel. "Jdu do pokoje."
"Díky za večeři, Kacchan."
"Hm."
Izuku rychle dojedl a sbalil nějaké sušenky, aby je mohl vzít dolů. Měl tak dobrou náladu. Chtěl se toho držet, protože si byl jistý, že to nevydrží. Moc se mu to tady nelíbí a jeden den bruslení to nevyřeší. Možná kdyby to byli týdny bruslení - ale pouze pokud by začal skákat.
Přestaň na to myslet, řekl si. Prostě buď šťastný.
A tak udělal. Popadl kabát a utíkal dolů po schodech, aby zjistil, co jeho nová kamarádka chce.
xxx
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kon'nichiwa!
Chci vám jen připomenout, že tento příběh NENÍ můj. Překládám ho z angličtiny, tvůrce je Trenchcoatkitten, originální příběh můžete najít na Archive of Our Own, jméno je stejné. S autorkou jsem se spojila přes její Twitter a dostala povolení o překladu. Tvůrce fanartu na začátku stránky je rentann, můžete ji najít na twitteru.
