Zazvonil zvonek.
Eijirou vzhlédl od karet a zamžoural na Tsuyu, "Nechápu, jak můžeš být i v Go Fish lepší než já," zamumlal a ona se zasmála.
"Jdu tam!" vykřikla Ochako a vyběhla z kuchyně k předním dveřím. Prudce otevřela dveře, za nimi stál zjevně nervózní chlapech se zelenými vlasy.
"Ahoj" řekl. "Slyšel jsem, že jsi mě hledala? Omlouvám se, jsem byl venku – a omlouvám se za svého spolubydlícího. Je to tak trochu ... "
"Kretén?" Navrhla Ochako. Zelenovlasý chlapec se nervózně zasmál.
"Ne, jen to neumí s novými lidmi. Nebo s lidmi celkově. No, myslím, že se asi někdy chová jako kretén hah. Každopádně jsem nechal telefon na – ehm, místě, kde jsem dnes byl, takže nevím, jestli jsi mi psala nebo tak něco – A přinesl jsem víc sušenek - "
"Izuku!" Přerušila ho brunetka se smíchem. "To je v pořádku! Jen jsem tě chtěl pozvat na náš hrací večer!"
"Ach," ten chlapec – Izuku – se podíval za ní do bytu. Eiji zvedl ruku na pozdrav a Tsuyu se na něj usmála. Tenya byl ve svém pokoji a Hitoshi se ještě nedostavil domů. "O-oh? Ty myslíš– jakože hned teď? "
"Čus kámo," řekl Eijirou, "Přinesl jsi sušenky. Takže tu s námi musíš zůstat. Za chvíli si zahrajeme Riskuj."
"Ne, tuhle hru určitě hrát nebudeme," řekl Tenya a vynořil se ze zadní části bytu s ručníkem přehozeným přes rameno. "Ne po tom, co se stalo minule."
"Radši o tamtom nemluvme. Jsi na řadě, Eiji. "řekla Tsuyu.
"Oh. Máš nějaké šestky? "
"Go fish."
Izuku udělal půl kroku vpřed, do tepla bytu. "No, a je v pořádku, abych tu zůstal? Nechci se vnucovat, ale zní to jako legrace a mám spoustu sušenek a já jsem stejně nemel na dnešek nic v plánu, ale stěží vás znám, pokud vám budu překážet tak klidně odejdu. Nechci nikomu z vás znepříjemňovat váš več- "
"Whoa, zpomal," Řekl Tenya. "Je v pořádku, pokud nechceš zůstat. Ale pozvali jsme tě a myslím si, že si můžeš být jistý, že jsme všichni svým způsobem divní. Určitě mezi nás zapadneš. "
"A ještě k tomu, my nejsme žádní idioti," poukázala Ochako.
Tenya přikývl a zvedla k ní ruku. "To samozřejmě."
"A jsi ty idiot?" Zeptal se Eijirou
"Ne!"
"Pak se rozhodně," řekla Ochako a mávla paží do bytu a věnoval mu široký úsměv. "Přidej k nám!"
xxx
Kanbanwa!
Chci vám jen připomenout, že tento příběh NENÍ můj. Překládám ho z angličtiny, tvůrce je Trenchcoatkitten, originální příběh můžete najít na Archive of Our Own, jméno je stejné. S autorkou jsem se spojila přes její Twitter a dostala povolení o překladu. Tvůrce fanartu na začátku stránky je tddddn111, můžete ho najít na Twitteru.
[445 slov]
ČTEŠ
Temperature of the Heart
FanfictionDva kamarádi, oba s vášnivou láskou k bruslení, se přestěhovali do nového města - jeden z nich, aby utekl před minulostí a druhý, aby začal novou školu. Oba dělají nečekané změny v životě a potkávají lidi, na které nikdy nebudou moct zapomenout, jak...