Temperature of the Heart

28. ledna

Izukův dech se vznesl do vzduchu, jednou rukou si přes sebe pevněji přetáhl bundu. Ve druhé nesl všech osm tašek s potravinami a blbůstkami, které nakoupil, aby proměnil byt v něco podobného jako je domov. Jeho prsty byly zmrzlé a bolela je tíha, kterou drželi. Tohle bylo určitě zimní město, o tom není pochyb.

Dollar Store* byl rozhodně dobrým místem na nakupování malých věcí. Dávkovače mýdla, prášeky na praní, ručníky a obyčejná mýdla. Také mražená zelenina a pytle rýže. A svíčky. Izuku měl hodně rád svíčky.

V bytě mrzlo, Izuku odhodil tašky a šel k topení.

"Kacchan," zavolal do chodby. "Proč jsi nezapnul topení?"

"Nechtělo se mi vstávat," zakřičel nazpátek přes jeho zavřené dveře. "Snažím se kurva spát, nech mě být."

Izuku se na telefonu podíval na čas a obrátil oči v sloup. Bylo teprve osm. Kacchan byl pravděpodobně unavený z nošení věcí do bytu, ale i tak bylo ještě brzy na to jít do postele. Izuku rádi popadl sluchátka, místo toho aby ji přehrával přes reproduktory a naštval tím svého spolubydlícího.

Pustil si do sluchátek pěkný, uklidňující playlist a přál si, aby místo podlahy byl led. Jeho brusle ležely v tašce, opuštěné v předsíni. Když uklízel, čistil a ukládal věci tam, kde je chtěl mít, dovolil si myslet na nepraktičnost proměny všech koberců za led. To by ho rozhodně donutilo znovu bruslit. Kacchanovi by to asi nevadilo. Ale zaprvé - v bytě by neustále mrzlo. Izuku byl zvyklý na chlad, ale to by mohlo být trochu přes čáru. Zadruhé, musel by si nandavat brusle, aby mohl jít uprostřed noci na záchod.

Obě to byli věci, se kterými by mohl fungovat. Avšak peněžní náklady a skutečnost, že se nacházely ve druhém patře, což by mohlo způsobit problémy s vytopením bytu pod nimi, Izuka donutil úplně zamítnout tento nápad. Už viděl tu dívku, která tam žila, zalévala rostliny na verandě. Mávala ns něj. Nechtěl by jí vyplavit byt. A hlavně to byl celkově dost pitomý nápad.

Zajímalo by mě, jestli by to byla dobrá kamarádka, pomyslel si a naskládal další šampony do skříně v hale. Mohl bych něco upéct a dát jí to. Potřebuji zde nové přátele. Přátelé, kteří nemají nic společného s bruslením. Přátelé, kteří nejsou Kacchan.

Záměrně se nepodíval kde kluziště je. Cestou sem projel kolem zamrzlého jezera, viděl tam pár lidí hrát hokej. Určitě tady měli kluziště. Univerzita ve městě byla známá svým hokejovým týmem.

Vyrovnal se s tím, že už nikdy nebude moci bruslit. Už dříve se s tím smířil - pravděpodobně když ležel v nemocnici. To, ale neznamenalo, že se mu to líbilo. A nelíbilo se mu to obzvláště teď, tady, na tomto cizím místě, kde byla zmrzlá jezera a vzduch tu byla takový ve kterým byl zvyknutý lapat po dechu, bolest nohy, nic než zvuk škrábání jeho bruslí o led.

Přepnul hudbu ve sluchátkách, chtěl slyšet cokoliv jiného než hlas hlasatele v uších a pokřikování jeho jména.

Umyl nové nádobí a odložil je do skříněk. Přepnul hudbu ve sluchátkách, chtěl slyšet cokoli jiného než hlas hlasatele a dunivé jméno. Dav křičí. Píseň, kterou už nikdy nebude moci poslouchat začala hrát. A následovalo strašné, ohlušující ticho a temnota.

Silně zavrtěl hlavou a zvýšil hlasitost zvuku. Stěhování bude těžké, to věděl sám moc dobře. Bylo to jednodušší, protože tu měl Kacchana, ale měli i své vlastní problémy. Stále se musel s těmito okamžiky vypořádat sám.

Potom co všechno dodělal se šel osprchovala a poté strávila dvě hodiny v kuchyni pečením sušenek. Kacchan už rozhodně spal, protože pokaždé, když Izuku prošel kolem dveří do jeho pokoje, slyšel jak chrápe. Zrovna teď nechtěl být sám, ale domníval se, že probuzení Kacchana by vedlo k větší bolesti. Tudíž nejlepším krokem bylo utápět se v samotě. To byla skvěle přečkaná první noc v novém bytě, že?