The Protector [SasuSaku] CZ

17. Kapitola

,,Uklidni se. Co se ti zdálo?"

Sasukeho hlas ke mně doléhal z moc velké dálky a v uších i hlavě mi obrovsky hučelo. Lapala jsem po dechu a zběsile mrkala, snažíc se uklidnit. Přesně podle jeho slov. Avšak, bylo to těžké. Slova, které mi sdělil On, můj otec, byla příliš děsivá a já si nebyla jistá, jak s nimi naložit. Proč by mě Sasuke měl ochraňovat přede mnou? Co znamená to, že jsem jako on? Budu taky páchat zlo a šířit temnotu?

Sledovala jsem Sasukeho výraz, když jsem popisovala ten nevšední zážitek. Netvářil se vůbec spokojeně.

,,Takže tě našel" řekl polohlasem a zkrabatil čelo, až se mu utvořily ustarané vrásky.

,,Ano" kývla jsem rozklepaně a objala se pažemi kolem těla.

,,Neboj se, něco vymyslíme" konejšil mě, jelikož viděl mé zoufalství v očích.

,,Budu ti chtít ublížit?" pípla jsem vyděšeně. 

,,Mně se nic nestane, Třešničko. I kdyby, nezapomeň, že umím vycítit nebezpečí. Každopádně, nevěřím, že by k něčemu takovému došlo" pousmál se a položil svou příjemně hřejivou dlaň na vršek mé hlavy. Sevřela jsem lem deky mezi bělavými prsty a snažila se jeho slovům věřit.

,,To nemůžeš přece vědět. On mi říkal něco o tom, že se to začíná probouzet. A už víme, že jejich cílem bylo vždy zničit vaši linii a poslání chránit. Ty chráníš, ale já mám ničit. Zabíjet nevinné lidi. Mařit dobré skutky. Jak s tímhle mám žít?!" 

,,Hlavně nepropadej panice, Sak" zamračil se a odvrátil hlavu. Poznala jsem, že horlivě přemýšlí. Došlo mi, že moc dobře ví, jak zlé tohle je, ale snažil se mě ještě více neděsit. Což jsem perfektně zvládala sama.

,,Opravdu se bojím, Sasuke"

Zůstal na mě hledět a svíral rty pevně k sobě. 

,,Přijdeme na způsob, jak potlačit tvé chtíče" řekl rozhodně a postavil se. Natáhl ke mně svou paži a já ji po zaváhání sevřela. Vytáhl mě na nohy a vedl ven z pokoje. V kuchyni jsme se maličko občerstvili a následně vyšli ven na zanedbanou zahradu.

Sekla jsem pohledem po kůlně a přejel mi mráz po zádech. Sasuke mi však zaclonil výhled na ono sémě pekla a podal mi jednu ze svých zbraní.

,,Pokročíme s tvým tréninkem. Prozatím se budeš muset umět perfektně bránit, dobře? Na potlačení tvých emocí budeme muset zapracovat poté. Pokud tě to ovládne, budeš nebezpečná. Ale, to nedopustíme" pousmál se a bez sebemenšího varování provedl výpad vpřed. Jen tak tak jsem se jeho útoku vyhnula a vykryla ho.

Následující hodinu mě opravdu nešetřil. Sotva jsem lapala po dechu, vlasy se mi lepily na čelo a krk a svaly mi ochably únavou. Ale Sasuke nepolevoval. Trápil mě dalších třicet minut, než usoudil, že mám dost. Klesla jsem na rozklepaná kolena a hlasitě oddychovala. 

,,Démoni ti nedají prostor k odpočinku" řekl nekompromisně, ale díky bohu, složil zbraň a poklekl přede mnou. ,,Každopádně, lepšíš se, Sak" usmál se a odhrnul mi zvlhlé prameny vlasů pryč z obličeje. 

,,To ráda slyším" ušklíbla jsem se a vděčně přijala láhev s vodou. Svlažila jsem vyprahlé hrdlo a pohlédla na slunečnou oblohu. Teplé paprsky mě pohladily po tváři a na malou chvíli dokonale oslepily.

Sevřela jsem pevně rukojeť svého nože. K čemu bude má schopnost ubránit se před nepřáteli, když jsem stejně jako oni? Až se mé geny dostatečně probudí, půjdu po Sasukem tak, jako oni démoni po nás? Budu schopná tomu zabránit? Přemohu svou vůli a neublížím mu? Bude schopen bránit se přede mnou?

Milion otázek a samé zamlžené odpovědi. 

,,Nepřemýšlej nad tím, Třešničko" zvedl mě do stoje a opatrně mi vzal zbraň. ,,Vím, že jsi teď ještě více zmatená, ale já ti slibuji, že nedovolím, aby tě temnota pohltila. Jsi má vyvolená, rozumíš? Jsi dívka, kterou musím ochránit za každou cenu. I přes to, že jsi dcerou někoho, kdo mě chce srovnat se zemí" 

Jak absurdně to znělo. Co když ho s tou zemí srovnám já? Budeme spolu muset bojovat? Na život a na smrt? Dokázala bych něco takového udělat? Možná mě požene ta temná část mého já. Ale jak tomu proboha zabráním?

,,Moje máma. Ona byla ta hodná, že?" vyhrkla jsem zběsile.

,,Ano.." kývl pomalu. ,,A ty máš v sobě také její dobro. Jen podle mě, více převládá to zlo tvého otce."

,,Zjistil jsem pár dalších věcí.  Ten strom na hřbitově mé rodiny.. ten vysadili lidé z tvého klanu. Předci ze strany tvé matky. A když pak spadla pod ochranu mé rodiny, spojila tak náš osud. Proto jsi pro naši rodinu důležitá. Proto se pokusí ovládnout tě a skrze tebe zničit mě. Nás. Musíme udělat všechno proto, abychom tvé zlé pudy udržely zamčené. Jakmile se otevřou a vyjdou na povrh, tak jak říkám.. může to být zlé. Jelikož se dokázal s tebou spojit přes tvé sny, dokáže ti vlézt do hlavy, zlato. A mohl by tě začít také ovládat. Nedopustíme, abys byla jeho loutkou. Nemusela bys poté být schopná, ovládat svoje vlastní tělo. Pokud se zase  objeví, nebo ho jen uslyšíš, pokus se ho vytěsnit, dobře? Nesmíš mu dát prostor k tomu, aby ti motal hlavu"

Sasukeho slova byla tak vážná, ale mě se nechtělo něčemu takovému věřit. Kdy přesně, se můj život tak obrátil?

,,Mohl by tě zabít, skrze mě? Aniž bych mohla cokoliv udělat, jakkoliv tomu zabránit?" hlesla jsem nešťastně.

,,Bojím se, že ano" hlesl a vzal mé ruce do svých. ,,Ale neboj, já se jen tak nedám. Spíše mám starost o tebe, Sak. Protože jsi stále slabá a nemuselo by být pro tebe lehké, čelit mu. Proto musíme vypilovat tvou sebeobranu a následně se zaměřit na tvou duševní stránku. Musíme posílit schopnosti tvých myšlenek, musíš dokázat vypnout, musíš zvládnou vytlačit špatné věci ze svého podvědomí. Jedině tak ho můžeš držet mimo. Protože až ti začne lézt do hlavy a ty ho nebudeš dokázat zase pěkně vykopnout, nemusí to dopadnout dobře. Chápeš?" pohladil mě po paži konejšivě.

Přikývla jsem a poté mu vklouzla do náručí. Teď jsem jen potřebovala vědět, že nejsem sama. Neboť můj život začínal být velmi v ohrožení.

***

,,Soustřeď se na můj hlas"

Seděli jsme uprostřed obývacího pokoje, hezky na zemi. Zavřené oči, turecký sed, klidný dech a čisté myšlenky. Vlastně jsme meditovali. 

Pokoušela jsem se vnímat jen Sasukeho hlas a všechno ostatní vytlačit pryč. Jenže jsem se nedokázala plně soustředit a stále jsem vnímala i ostatní věci, rušivé elementy, které jen ztěžovaly mou novou výuku. 

,,Je to o koncentraci. Musíš být soustředěná a nemyslet na několik různých věcí. Prostě se uvolni a vypni se. Nemysli na nic. Jen na můj hlas. Ať vše ostatní ustoupí do pozadí. Věřím, že to dokážeš."

Jestliže mi dělalo takový problém, vypustit z podvědomí ostatní zvuky, jak pak dokážu vyhnat něčí hlas, co ke mně bude promlouvat? 

Ale Sasuke mi věřil a to mě nutilo myslet optimisticky. Pokud mi důvěřuje on, já musím taky.