The Protector [SasuSaku] CZ

10.Kapitola

SASUKE

Vážně jsem jí zasvětil do svých úvah. Téměř jsem jí neznal, ale přesto jsem jí vyklopil ten, podle některých, mnou vymyšlený nesmysl, za kterým si stojím. Jednou jsem to nastínil mámě. To bylo asi na začátku, co jsem začal Sakuru vnímat trochu jinak. Ta myšlenka tam byla už v tu dobu. Vyprávěl jsem jí o dívce, která nese stejné jméno jako strom u rodinných hrobů, o dívce co má růžové vlasy, které taky nemá jen tak nějaká. Trval jsem na tom, že to musí mít nějakou spojitost.

Mamka mě jen něžně pohladila po hlavě a vlídnými slovy pravila, že spíše jen moc teskním nad osudem naší rodiny a tohle co říkám, přece nemá žádný smysl.

Od té doby jsem se o tom neodvážil s nikým mluvit, neboť jsem byl přesvědčen, že to bude znovu považováno za pitomost. Ale v mé hlavě to bylo stále. A teď jsem to řekl Sakuře. Ani sám nevím, co mě to popadlo. Ale ona to přijala. Chápala to a nesnažila se mě přesvědčit o tom, že to je jen výplod mé bujné fantazie.

Pravda však byla, že ani já sám moc netušil, co tyhle mé myšlenky znamenaly. Věděl jsem, že se pravděpodobně děje něco, co není úplně přirozené, ale stále jsem tápal v tom, o co jde. Co jsem byl já zač? Proč mám tyhle pocity, které úplně nechápu. Je chránit Sakuru opravdu mé poselství, nebo blázním?

Potřeboval jsem zjistit víc. O sobě. Něco to znamenalo, to jsem si byl jist. Ale co? Můj vnitřní instinkt mi našeptával radu, kterou bych měl uskutečnit.

Měl bych se co nejdříve sejít s Itachim. Tušil jsem, nebo spíše začínal tušit, že za jeho odchodem stojí něco mnohem více, než to, co mi tvrdil otec.

SAKURA

Dalších pár dní jsem Sasukeho ve škole neviděla. Ptala jsem se holek jestli ho neviděly, ale jedna nedokázaly říct, kdy naposledy ano. Došla jsem i za Narutem a ostatními, ale ani nikdo z nich nic nevěděl.

,,Hele Sak, z toho si nic nedělej" chlácholil mě Naruto. ,,Občas má dny, kdy prostě zmizí a nikomu nic neřekne. Myslím, že má sám v sobě pár nevyřešených věcí. Ale brzy zase přijde" sedl na lavičku vedle mě a poplácal mě po rameni.

,,Dobře" hlesla jsem krapet sklesle a kamarád mě zkoumavě pozoroval.

,,Hele, vy dva jste se nějak sblížili, mám pravdu?" povytáhl obočí a zakřenil se.

Zůstala jsem na něj tiše hledět. Takže si toho všiml.

,,Začínalo mi být podezřelé, jak se kolem tebe motá, víš? Nikdy předtím to nedělal. A teď jsem plný obav" vzdychl.

,,Proč?"

,,Saky, ty ho neznáš tak, jako já. Sasuke je skvělý, ale co se týče vztahů a holek.." sklopil hlavu a vydral ze sebe zoufalý smích, ,,je jako já. Oba jsme pařmeni a holky jsou pro nás.." odmlčel se očividně hledal správná slova.

,,Trofej? Doplněk? Jenom zábava na jednu noc?" hádala jsem se skeptickým výrazem ve tváři.

,,Jo.. tak nějak" podrbal se ve vlasech a věnoval mi omluvný úsměv. ,,Přiznám se, že já s tím vždy trochu bojoval a moc mi to nešlo, nejsem holt takový dravec a většinou jsem si to u každé holky podělal," přiznal zahanbeně, ,,ale Sasuke je jiný. On vždy skóruje. A fakt si to užívá.."

,,Díky za varování. Ale myslím, že v tomhle se dokážu rozhodovat sama. A nemusíš mít strach, nehodlám být jeho další zářez"

,,Sak, myslím to dobře. Nechci, aby ti ublížil. Je to sice můj nejlepší kamarád, ale v tomhle ho dobře znám. A nechce se mi věřit, že by se ze dne na den změnil. Už jen to, že byl dobrovolným doprovodem Karin mi říká, že to je pořád ten Sasuke, jakého znám"