The Protector [SasuSaku] CZ

9.Kapitola

,,Takže.. stále očividně nebereš má slova vážně" pronesla Karin nevraživým tónem a upravila si brýle. Seděla na židli kousek přede mnou a poklepávala nohou o zem.

Pondělí ubíhalo od rána poněkud moc podezřele v klidu a nikdo mi nijak neznepříjemňoval den. Začínala jsem si myslet, že ten pátek Karin přejde a nechá mě na pokoji. To však byla opravdu troufalá a naivní myšlenka. Jen co skončila má poslední hodina a štěstí hrálo do jejích karet, většina tříd končilo stejně, nechala mě svými poskoky odchytnout a zatáhnout do jedné z mnoha prázdných tříd. Teď jsem seděla na židli, přímo naproti ní a ona si viditelně vychutnávala mou bezmoc. Její zlý pohled na mě shlížel skrze její sklíčka brýlí a ona se tvářila opravdu zlověstně.

,,Překazila jsi mi speciální chvilku" pokračovala ledovým tónem. Ach ano, tu speciální chvilku myslela jistě tu, kdy se plazila po Sasukem, který nevypadal příliš nadšeně z jejího počínání. A absolutně vůbec jí nevracel nic, čeho se ona na jeho těle dopouštěla.

,,Myslím, že Sasukemu to příliš nevadilo" namítla jsem s lehkým úšklebkem na tváři, což jsem si dovolila dost. Karin přivřela oční víčka a naklonila se směrem ke mně.

,,Neustále se mi pleteš do cesty. A mě to vážně přestává bavit. Jak ti mám vysvětlit, abys ho nechala být? Prostě mi jdi z cesty, ty růžovlasá náno" prskla.

,,Měla by jsi pochopit, že nemůžeš ovládat jiné lidi" snažila jsem mluvit s klidem, ale hlas se mi i přes to třásl. Proč tohle říkám?  Proč se jí pokouším vzdorovat? Jen mě budou následně čekat kruté tresty, kterými na mně nebude šetřit.

,,Ale prosím tě.. máš asi velice špatný zrak, pokud sis nevšimla, že přesně tohle můžu a už mi to tak docela dlouho prochází" rozhodila pobaveně ruce. ,,Ano, Sasuke a pár dalších jsou sice zatím mimo moji moc, ale to se brzy změní. A i ty by jsi se měla konečně podvolit, Sakuro.. nebo dopadneš špatně. To ti to pořád nedochází? Tolik na sebe spoléháš, že si myslíš, že to všechno ustojíš? To je celkem obdivuhodné, ale vážně. Přestaň se tak moc snažit. K ničemu ti to nebude"

Opřela se zpět do opěradla židle a prohlédla si nehty na jedné své ruce. Já zatínala dlaně v pěst a snažila se zůstat v klidu. Neměla jsem proti ní šanci. Měla pravdu, manipulovala s téměř celou školou a moje vzdory neměly žádné účinky. Ale nemohla jsem jí přece dělat tu radost a poslechnout její výhružky. Nemohla jsem jí nechat vyhrávat.

,,Doufám, že už začneš konečně poslouchat" povzdychla si a vstala. ,,Nebaví mě, neustále se muset  tebou zaobírat. Ale ty mi vážně nedáváš na vybranou" šlehla po mě pohledem a poté se  vydala ke dveřím. ,,Doufám, že si to vezmeš k srdci, Haruno"

***

Přitáhla jsem si svetr těsněji k bradě. Bylo brzké úterní ráno a teplota byla nečekaně nízká. Doufala jsem, že bude pěkný sluneční den, ale zatím to vypadalo na pochmurnou oblohu. První auta přijížděla na školní parkoviště. Konečně. Pohledem jsem vyhledala tmavě modré chavreolet camaro.

Ano. Vozidlo zastavilo a řidič vypl motor. Zhluboka jsem se nadechla a poohlídla se po okolních studentech. Tohle byl dobrý plán, moc lidí tu nebylo, takže nehrozilo,  že by se Karin cokoliv dozvěděla. Vlastně tu nebyl nikdo. Těch pár lidí zmizelo uvnitř budovy a já si oddychla.

,,Teda, neřekl bych do tebe, že jsi takové ranní ptáče. Většinou chodíš téměř na poslední chvíli"

Stočila jsem pohled zpět k jedinému autu, které tu zatím stálo a lehce se pousmála.

,,Chtěla jsem tě zachytit co nejdříve a už vím, že ty mezi ranní ptáčata rozhodně patříš"

,,Hm, jo. Už to taky asi bude" Sasuke pokrčil rameny a zastavil kousek přede mnou.