The Protector [SasuSaku] CZ

14.Kapitola

Jeli jsme celou noc, dál a dál od domova. Mísily se mnou různé pocity - lítost, smutek, obavy, strach, ten pocit neznáma, který nás čekal.
Sasuke soustředěně řídil a já tak mohla hloubavě přemýšlet o celém čase, který jsme zažívali. Naši přátele se budou jistě dost divit, až zjistí, že jsme pryč. Kdybych jen někomu mohla napsat a aspoň trochu nastínit, co se v našich životech právě děje. Jenže jsem nemohla. Hleděla jsem ven a sledovala temné stíny všech stromů, domů nebo lamp, co jsme míjeli.

,,Kam vůbec jedeme?" prolomila jsem tíživé ticho. Sasuke mi věnoval kradmý pohled.

,,Naše rodina má i jiná obydlí, než to v Konoze. Na jednom místě v lese máme chatu. Tam se prozatím schováme, než vymyslíme co dál" sdělil a oblízl si vyprahlé rty. Tiše jsem přikývla a na Sasukeho radu se pokusila aspoň na chvíli usnout. Nebylo to vůbec snadné, ale nakonec se mi to podařilo. 
Nevím kolik času uběhlo, ale znenadání mě probudilo hlazení po tváři. Rozlepila jsem oči a dívala se přímo do těch Sasukeho. Skláněl se nade mnou a prohlížel si mou tvář. Pochopila jsem, že jsme dorazili na místo. Napřímila jsem se a po vystoupení ven, se pořádně protáhla. Ztuhlé svaly to oceněly.

Zadívala jsem na chatu před sebou. Mylně jsem si myslela, že to bude nějaká malá, možná i lehce polorozpadlá chatička. To co bylo před námi, vypadalo stejně honosně jako Sasukeho dům. Takový dvougenerační domek. Velmi podobné tomu, ve kterém jsem bydlela já. 

Sasuke vyndal tašky a truhlu. Postupně to všechno nanosil dovnitř, zatímco já stále stála na tom samém místě a pociťoval příval různorodých emocí. Cítila jsem se najednou hrozně slabá a zranitelná. Hrozně neužitečná a k ničemu. Málem jsem se na místě rozbrečela. Sasuke ke mě s otázkou v očích přistoupil.

,,Jsi v pořádku?" zajímal se.

Přikývla jsem, ale můj výraz tvrdil něco jiného. Celá jsem se třásla a propadala jsem se do panické úzkosti. Svezla jsem se na kolena a padla do vlhké hlíny. Sasuke polekaně trhl tělem a rychle mě zvedal.¨

,,Sak? Co se děje?" znejistěl a vzal mě za ramena. 

,,Já..-" zajíkla jsem se a nedokázala zadržet slzy. Zároveň jsem nebyla schopná, roztáhnout plíce a pořádně se nadechnout.

,,Saky, uklidni se" naléhal se strachem v očích a sedl na zem přede mě. ,,Klid, pomalu se pokus dýchat" přiložil mi rozechvělou dlaň na studenou tvář a díval se mi do očí. Snažil se být v klidu, i když ho má reakce jistě vyděsila. 

Srdce mi bušilo jako o závod. Sasuke mě k sobě jemně přitiskl, hladil mě po vlasech a sjížděl až na záda. Zároveň mi šeptal konejšivá slova a lehce se pohupoval. Po chvíli jsem se opravdu zklidnila, tep se vrátil do normálu a mohla jsem i dýchat. Slzy mi však tekly stále. Otřela jsem si zarudlé oči. Sasuke uchopil můj obličej do dlaní.

,,Nic se neděje, Třešničko" šeptal. ,,Jsme v bezpečí a nic se nám nestane. Důvěřuj mi, dobře? Teď půjdeme dovnitř, uděláme horkou čokoládu a pořádně se prospíme, ano?" řekl klidným hlasem a pomalu společně s se mnou vstal. Chytla jsem ho kolem pasu, neboť jsem se obávala, že nebudu schopna sama stát. Vzal mě kolem ramen a pomalu vyrazil dovnitř chaty. 

Jen co jsme stanuli vevnitř, odstoupila jsem od něj a prohlídla si vnitřek. Bylo to moc hezké a útulné. Ano, byla velká, ale moc příjemná. Sasuke mě zavedl do malé kuchyně a odtáhl mi židli, abych se mohla posadit. Poté z tašky vyhrabal něco malého k snědku a naléhal, abych se aspoň něčeho najedla. Poté se  pustil do přípravy sladké a horké pochoutky. O něco později jsme seděli naproti sobě u stolu a svírali hrnečky s teplou tekutinou. Mé rozklepané ruce zapříčinily, že se mi trocha čokolády vylila. Odložila jsem hrnek a nešťastně hleděla na loužičku před sebou. Chtělo se mi znova plakat.