Something Just Like This (Dramione)

9. Miluji tě

O měsíc později...
Setkání s jeho matkou bylo děsivé. Ale jsem ráda, že od toho už uběhl měsíc. Nejdřív sice trvala, abychom se tam nastěhovali, ale oba jsme byli proti tomu. Draco argumentoval tak, že polorozpadlého domu nepřijede těhotnou snoubenku a nebude tam vychovávat dítě. Následovala dlouhá hádka, kterou jsem neposlouchala.

A dnes. Dnes začal víkend. Už jsem se tak těšila. Hlavně na nákupy k Vánocům a tak dále. Draco poslední týden naléhá, abychom se stěhovali, ale mně se z mého bytu nechce a jemu z jeho také ne. Za normální situace bychom se asi pohádali, ale vzhledem k tomu, že dbá na to, abych se nerozčilovala, tak to spíš vždycky skončí dohadováním o něčem jiném. Třeba o tom, co bude k večeři.

S povzdechem jsem se rozvalila na své pohovce s Draco šel dělat kávu a čaj. Mně čaj. Protože jsem těhotná, tak bych neměla pít kávu. Taková nespravedlnost. "Zlato," zakňučela jsem z pohovky. "Já chci taky kávu."

"Zítra koupím bezkofeinové," odpověděl na zpět a já jsem si povzdechla.

"Jednou za čas mu to neuškodí," prohlásila jsem přesvědčivě.

"Dej si čokoládu," odpověděl na zpět.

"Tam je taky kofein," odvětila jsem a přesunula se na barovou stoličku u kuchyně.

"Jedno slabé kafe ti udělám," odpověděl nešťastně a podíval se na mě tím pohledem - tentokrát jsi vyhrála, ale nezvykej si.

"Děkujiiii," usmála jsem se na něj zářivě. Ne, ani trochu nejsem závislá na kofeinu.

...

"Zajdeme na večeři?" zeptal se z ničeho nic Draco v sobotu večer. Byla jsem jen v jeho tričku a kalhotkách a válela se v posteli.

"Teď?" zeptala jsem se. "Já bych radši byla doma a četla si. Miluji tvoje kuchařské umění."

"A já zase miluji tebe," odpověděl a já jsem se zhluboka nadechla. Nebyli jsme spolu tak dlouho. Ano, sice jsme byli zasnoubení a čekala jsem jeho dítě, ale i tak přišlo mi, že je na to brzo. A už mi vlastně řekl, že je do mě zamilovaný, ale i tak. "Takže s tebou chci jít na večeři do jedné krásné restaurace. Chci, aby všichni viděli, jak krásná žena mi patří," pokračoval a políbil mě na rty. S trhavým nádechem jsem se od něj odtáhla a přemýšlela, co mám na tak krásná slova říct.

"Taky tě miluji," odpověděla jsem nakonec. Nezáleží na tom, jestli je brzy nebo pozdě. Kašlu na to, co si ostatní myslí. Musím vyjadřovat svoje pocity normálně. A pro tento krásný okamžik mu odpustím to majetnictví.