Something Just Like This (Dramione)

2. Spolupracovníci?

"Můžeme?" zeptal se Draco, který už netrpělivě čekal před mnou kanceláří, kde jsem ještě musela vyplnit nějaké formuláře a přidat poznatky z dnešního dne. Nejradši bych napsala, že to nebylo o ničem tam dnes být, ale takové pondělky prostě byly. Jako vždy nudné.

"Jasně, už mám všechno hotové," usmála se na něj mile a rozpustila si vlasy z drdolu, který měla celou pracovní dobu. "Mám hlad jako vlk, kam půjdeme?" zeptala se a on k ní natáhl ruku, aby se za ni mohla chytit. Bylo to zvláštní. Nikdy nečekala, že by si držela za ruku s Dracem Malfoyem a on nebyl ironický či přehnaně zlý.

"Znát jednu úžasnou restauraci, kam skoro nikdo nechodí a vzhledem k tomu, že jsem pořád v hledáčku fotografů, stejně jako ty, tak to bude ideální," zasmál se a dal jí polibek na tvář. "Navíc, je mudlovská, koho bychom tam tak mohli potkat."

Tomu jsem se musela také zasmát, pravděpodobnost, že někoho potkáme byla tak malá, že se ani nevešla za nehet malíčku.

Ministerstvo jsme prošli, aby nás nikdo neviděl se držet za ruce nebo neviděl pospolu a když jsme konečně zasedli ke stolu v malé mudlovské italské restauraci, mohli jsme si oddychnout a nic nepředstírat. Nechtěla jsem, aby mě někdo viděl s Dracem, protože by mi Ginny vyčítala, že jsem jí nic neřekla, plus jsem ani sama nevěděla, kam to vede.

Když jsme si objednali a číšnice nám malila objednané víno, tak jsem šla na záchod, kde jsem měla v plánu se aspoň trochu zkontrolovat v zrcadle, jestli nevypadám tak příšerně, jak si myslím.

Všechno bylo v pořádku, plus jsem zjistila, že nevypadám úplně špatně. Jenže, když jsem vešla zpět do restaurace, tak jsem spatřila Ginny, jak se tam vybavuje s Malfoyem. Nechápala jsem.

"Ahoj Ginny," pozdravil jsem ji s nervozním úsměvem.

"Ahoj Hermi, ale to nic, jen jsem sem skočila pro večeři, protože je Harry ještě v práci a rozhodně by neměl trpělivost čekat až uvaříme," zasmála se. "Ale co ty tady? Malfoy říkal, mě tu čeká na spolupracovnici a ty?"

"No, já jsem ta spolupracovnice," odpověděla jsem a trochu se zasmála. "Musíme vyřešit něco do práce, on dneska nastoupil a v nějakých věcech se ještě nevyzná."

"A proto máte před sebou nalitou skleničku vína," poznamenala Ginny, ale já tu její narážku ignorovala.

"A od kdy se ty vlastně bavíš s Malfoyem? Já myslela, že ho nenávidíš a ty tu mezitím nezávazně konverzuješ."

"Víš, my jsme se docela bavili, jak jsem byla na té přednášce o magických tvorech," poznamenala a ušklíbla se.

"Ahaaa, ale vždyť jsem tam byla s tebou," zamračila jsem se na ni.

"To byla jiná," odpověděla mi s pokrčením ramen. "Stejně nevidím nic špatného, proč se s ním bavit. Vždyť se celkem změnil."

"Když myslíš," prohlásila jsem potichu a když jsem se chtěla napít vína, tak jsem na Draca, který mě celou dobu pozoroval, mrkla.

"Byl bych rád, kdybyste o mne neomluvili, jako bych tady nebyl," poznamenal Draco a stočil pohled na Ginny, která nás s úšklebkem pozorovala.

Jenže v ti chvíli přišla číšnice s našimi pokrmy a Ginny si od ní převzala tašku plnou jídla, které si objednala pro ni a Harryho.

"Budu dělat, že jsem vás tady neviděla, čaó," mrkla na nás, když odcházela než se za ní zavřely dveře, ještě nám zamávala.

"Tak spolupracovnice, jo?" zeptala jsem se s pozvednutým obočím.

"Teoreticky jsi a navíc jsem nevěděl, co jí mám říct, když ani pravdu sám neznám," pokročil jednoduše rameny a naklonil se ke mně, aby mi vtiskl krátký polibek na ústa. Bylo to milé. Po té jsme si přiťukli sklenkami a dali se do jídla. Plus jsme pořad mluvili a mluvili a mluvili až jsme nakonec byli před mým domem a on mě na dobrou noc políbil. Bylo to jiné, než ten týden, kdy jsme byli v jeho domě a divoce se líbali. Tohle bylo jemné a dlouhé, jako každý polibek po dokonalém večeru.

"Tak zítra, Grangerová," mávnul na mě a já se ušklíbla.

"Možná, Malfoyi," mrkla jsem na něj a hned, jak jsem otevrěla dveře od bytu, jsem se zasněně zasmála. Všechno to bylo jako sen. Jako jeden krásný sen. A já doufala, že zatím nehodlá končit.