Something Just Like This (Dramione)

5. Ty a Malfoy?

Draco mě nepustil, ani když jsem si zouvala boty... no prostě do doby než jsem zapnula varnou konvici a otočila se k němu čelem, což jsem neměla dělat. Jeho polibek totiž umlčel můj návrh, aby si sedl k pultíku na židli a počkal, až mu přinesu kávu. Ve chvíli, kdy se jeho rty setkaly s mými jsme úplně zapomněla na to, co jsem mu chtěla říct. Ruce jsem mu zabořila do vlasů a prohloubila náš polibek.

Odtrhly jsme se od sebe až když dovařila voda a já jsem mu rychle začala připravovat kávu a sobě čaj. S úsměvem jsem to položila na pultík s vysokými židlemi, který sloužil také jako jídelní stůl, protože můj byt byl maličký. Měla jsem v něm ložnici, šatnu, koupelnu, chodbu a kuchyň, která byla spojená s obývákem. Kde jsem stejně měla jen knihovničku, konferenční stolek a sedačku.

"Tak o čem jsi to chtěla mluvit?" zeptal se a já jsem se nervózně posadila naproti jemu. Bylo snadné na všechno zapomenout, když jsem byla v jeho náručí, a čelit realitě, když naproti mě seděl a díval se  mi přímo do očí bylo těžší než jsem si dovolila na chodbě představit.

Ani jeden jsme nevěděli o čem naše poflakování vlastně bylo a moje city k němu byli nejisté. Je to láska? Možná začínající. Byla abych naštvaná, kdybych ho viděla s jinou? Určitě. Chci si ho přivlastnit? Ano.

Třeba jediné, co chci je Draca vlastnit a když ho budu mít, budu chtít někoho jiného... ale já taková přece nejsem a určitě bych neunesla další zlomené srdce po Ronaldovi. S hlasitým nádechem jsem chtěla začít mluvit, ale nevěděla jsem jak a do očí se mi vehnali slzy.

Draco se okamžitě zvedl, když uviděl moje slzy, a zvedl mě do náručí. Zrovna v tuhle chvíli bych to přirovnala hormonům, protože bych za normální situace nebrečela.

A v tu chvíli se mi stala další šílená věc, zvedl se mi žaludek a já jsem se z Dracova náručí musela vytrhnout a utíkat na záchod. Díky bohu, že jsem měla vlasy v culíku, a že jsem za sebou zabouchla dveře.

Dávivé zvuky byly určitě slyšet až za dveře a když jsem přestala zvracet, tak s ozvalo zaklepání na dveře. "Můžu dál?" zeptal se Draco následně na zaklepání.

"Radši ne," odpověděla jsem a znovu jsem vyprázdnila svůj žaludek. Jenže on mě neposlechl. Vešel dovnitř, posadil se vedle mě a pohladil po zádech. Znovu jsem přestala zvracet, okamžitě jsem tedy spláchla a s pokleku si vypláchla pusu v umyvadle. Už mi bylo zase dobře, ale stejně jsem si sedla vedle Draca na zem a nervózně si hrála s páskem na kalhotách.

"Řekneš už něco nebo si mám domýšlet závěry, které by nemuseli být pravdivé?" zeptal se a zastavil moje ruce.

"Jsem těhotná," ušklíbla jsem se a do očí se mi nahrnuly slzy.

"S Ronaldem," ušklíbl se krutě a já jsem zalapala po dechu a dala mu facku.

"Ty nehorázný idiote, za koho mě sakra máš? Že budu mít dítě s Weasley, i když jsem se s ním rozešla? A jak dlouho si myslíš, že je ženská těhotná, přes rok než to zjistí?" křičela jsem a on si jen držel dlaň. Naštvaně jsem se zvedla a s třísknutím dveří jsem opustila koupelnu.

"Hermi, počkej," okamžitě za mnou šel, ale já ho neposlouchala a když vyšel z koupelny hodila jsem na něj jeho boty a kabát.

"Vypadni," zavrčela jsem naštvaně a otevřela dveře. On s klidem věci zahodil na zem a políbil mě. Snažila jsem se ho odstrčit, ale on se nedal. Ve chvíli, kdy jsem se mu oddala a polibek mu opětovala, tak mi bylo jedno, že máme otevřené dveře.

"Měl jsem jenom strach, že by nebylo moje," usmál se na mě. "Jsem tak rád, že je moje. Konečně jsem se dočkal potomka," usmál se na mě spokojeně a znovu mě políbil. Nechápala jsem jeho nadšení, ale věřila jsem mu. V jeho očích se totiž láskyplně lesklo, když to říkal.

"Hermiono?" ozval se vedle nás hlas člověka, kterého bych v tu chvíli čekala nejméně. Ronald Weasley tam stál v celé své Weasleyovasti. S Dracem jsme se od sebe odtrhli, když jsme uslyšeli jeho hlas. A do prdele.

"Co tu chceš, Weaslíku?" zeptal se Malfoy ledabyle a přivinul si mě na hruď. "Jestli chceš mluvit s Hermionou," pokračoval. "Tak je teď zaneprázdněná."

A už mě vtahoval dovnitř a zavíral dveře. Ale já ho zarazila. "Draco, alespoň si poslechnu, co chce," usmála jsem se na něj sladce a dala mu pusu na tvář. Když lehce přikývl otočila jsem se v jeho náručí na Ronalda.

"Takže, copak tu pohledáváš? Nestačilo ti před měsícem a půl cca, jak jsem tě odmítla?" zeptala jsem se a Ronald soptil. No jo, už nemá cenu zapírat, že s Dracem nemám nic společného... Tahle zrzavá drba to všem vykecá.

"Chtěl jsem ti dát kytky a znovu omluvit," zavrčel naštvaně. "ALE TY SE TU SPOLČUJEŠ S MALFOYEM," zařval druhou větu až jsem sebou lehce škubla a více se natiskla k Dracovi.

"Ještě něco nebo chceš dále křičet na moji těhotnou snoubenu?" zavrčel teď už také naštvaně Malfoy. A mě vylétlo obočí vzhůru při slově snoubenka. Za to Ronald.

"Ty a Malfoy? Snoubenka? Těhotná?" začal nevěřícně.

"Jo, smiř se s tím a vypadni," zavrčel znovu Draco a zavřel mu dveře před nosem i s ubohou bílou růží.

"Snoubenka?" zeptala jsem se jemně, když jsme dosedli v obýváku na gauč.

"To jsi si myslela, že naše dítě se narodí do neúplné rodiny?" zeptal se a já jsem se mu schoulila v náručí.

"Zatím jsem nesouhlasila ani s titulem přítelkyně, proč si myslíš, že si tě vezmu, když jsi mě ani nepožádal o ruku," odpověděla jsem se smíchem a cítila jsem, jak mi láskyplně hladí břicho.

Něco takhle obyčejného jsem vždy chtěla. A on se zdržel jakéhokoliv komentáře.