Something Just Like This (Dramione)

10. Překvapení

"Draco, tohle není vtipné," zavrčela jsem, když už jsem asi půl minuty šla se zavázanýma očima do neznáma. "Neměla bych se rozčilovat, tak proč mě takhle mučíš?" zeptala jsem se, když jsem uslyšela jeho tichý smích. Jedna z věcí, do které jsem se okamžitě zamilovala byl jeho smích. Ve škole jsem vždycky slyšela jeho posměšné hihňání, což se ani nedalo nazvat smíchem. Ale byla jsem si jistá, že teď je to skutečný smích, měl tak příjemný zvučný mužný podtón, až jsem se se bála, že se mi začnou podlamovat kolena.

"Mě to přijde celkem vtipný, ale neboj se, za chvíli tam budeme," zašeptal mi do ucha a pokračovali jsme v cestě. Nebyly jsme tak daleko od mého domu a ven jsme šli jen kvůli tomu, že si chtěl pro něco zajít k sobě domů. 

"Draco, tohle od tebe není hezké," zamračila jsem se, když v tom mě někam postavil a odešel z mé blízkosti. Začala jsem pociťovat nejistotu a paniku, kam šel? Slyšela jsem jak někde chodil. Něco otevřel? Nebo mu něco upadlo? Sakra, nemohla jsem se na žádný zvuk pořádně soustředit, protože kolem jezdili auta.

Potom ke mně přistoupil a mě se zadrhl dech, když mě políbil. Poté mi rozvázal oči a ustoupil. S hlubokým nádechem jsem se mu nejdříve podívala do očí a po té na co stálo přede mnou. Stály jsme před nějakým bytem. 

"Kde to jsme?" zeptala jsem se a Draco se široce usmál. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Byla jsem doopravdy zmatená, vždyť tady nebydlí a co to mělo být za překvapení? 

"Tenhle dům jsem koupil," usmál se na mě a já jsem zalapala po dechu. "Měly bychom bydlet spolu a ani jeden z našich bytů není dostatečně velký na to, aby jsem tam byli i s dítětem. Malfoy Manor se rozpadá a je daleko na to, abychom chodili do práce pěšky, protože to nám obou vyhovuje."

"Je to moc velké," povzdechla jsem si a znovu jsem se podívala na tří patrovou budovu před sebou. 

"Je dělaný pro velkou rodiny," mrkl na mě Draco a já jsem zčervenala. Byla jsem překvapená, že přemýšlel o něčem takovém. Šlo to na mě moc rychle. Potřebovala jsem si všechno nechat projít hlavou. Zhluboka jsem se nadechla a rozeběhla se pryč. Draco za mnou křičel, ale když jsem za sebou uslyšela jeho kroky, už bylo pozdě. Byla jsem v postranní uličce a přemístila jsem se na jedno z mála míst, kde jsem si připadala v bezpečí.