Something Just Like This (Dramione)

7. Rána

Vyšla jsem z kanceláře, kde jsem dnes už měla hotovo. Draco se nějak vymluvil s prstýnkem, ale já jsem celý den byla jako bez duše. Takže jsem si ani nevšimla, když jsem vyšla z kanceláře, že tam stojí a čeká na mě. Asi si uvědomil, že jsem ho neviděla, protože mě objal a já jsem se hrozně lekla.

"Dneska jsi hrozně smutná," zamumlal mi do krku a lehce ho políbil. Trochu jsem se pousmála, ale nějak jsem do nekomentovala, protože pokračoval. "Co si udělat hezký večer? Večeře? Či horká vana?" zeptal se a dál se ke mně tiskl. 

Připadalo mi, jako by na mě byl závislý nebo měl strach, že mu uteču. Jen kdyby věděl, že já se cítím úplně stejně. 

"Nechám to na tobě," odpověděla jsem a hladila ho po ruce, kterou měl kolem mě obtočenou. 

"Já bych to viděl na to, že ti uvařím a potom se uvidí," pousmál se a konečně mě pustil ze svého sevření. Hned, jak se objevil vedle mě, tak mi dal ruku kolem pasu a vyšli jsme. Sice bylo příjemné jak z něj sálalo teplo, ale já jsem se po chvilce odtáhla a chytila ho za ruku. Bylo to příjemnější a já jsem se mohla lépe pohybovat.

"Zakotvíme to u mě," usmála jsem se a táhla ho směrem, který jsme měli jít ke mně. On se sice nezatvářil vyloženě hezky, asi se mu něco honilo hlavou a bral lepší, kdybychom byli u něj. "Máš něco proti?" ohradila jsem se tedy.

"Ne, ale neznám kolem žádný dobrý obchod, kde bychom mohli nakoupit," odpověděl a já věděla, že to částečně není pravda.

"Kousek je nějaký malý obchůdek," usmála jsem se a když jsme vyšli ven, tak jsem si začala zapínat kabát, protože začalo přituhovat na to že byl konec Října. 

"Je ti zima?" okamžitě se zeptal a já jsem jen s úsměvem zakroutila hlavou a narazila si na hlavu kulich.

...

"Doopravdy nechceš pomoc?" zeptala jsem se, když šel vedle mě se dvěma taškami v jedné ruce a mě vedl za druhou.

"Ne, to je v pohodě, jsou lehké," odpověděl s úsměvem, ale já jsem věděla, že jsou narvané jídla. Sice nevím, proč tolik nakoupil, ale asi hodlá udělat pořádnou večeři. Jestli je hladový jako já, tak možná máme málo jídla.

"Copak bude k večeři?" zeptala jsem se a doufala, že mi do řekne. Už jsme byli jen pár kroků od baráku a já jsem byla hrozně zvědavá.

"To se dozvíš až to bude hotové," usmál se za ruku si mě přitáhl k sobě a políbil. Polibek jsem mu oplatila. A cítila jsem se absolutně šťastná, tedy do doby než se ode mně Draco odtáhl, abychom došli dovnitř a nedostal pěstí.

"HARRY JAMESI POTTERE," zařvala Ginny a než jsem si stačila uvědomit, co se děje, Draco seděl na zemi a držel se za nos z pod kterého mu tekla krev. Překvapeně jsem hleděla na Harryho a vrazila mu facku. Na což Ginny vykřikla: "HERMIONO."

On se okamžitě chytil za tvář a já jsem sklonila k Dracovi s hůlkou, abych mu spravila zlomený nos. S povzdechem jsem na něj podívala a zakroutila jsem hlavou nad jeho zakrvácenou bílou košilí. 

"Co si sakra myslíš, že děláš?" otočila jsem se na Harryho a zvedla jsem se od Draca, který vytřeštil oči a okamžitě se mezi nás postavil. 

"Hermi, přece by ses nerozčilovala nad malou přátelskou pěstí," usmál se na mě snažíc se mě uklidnit. Jenže já jsme začínala soptit, proto se mi snažil dívat přímo do očí. "Víš, co jsme si řekli ráno?" zeptal se a já jsem po chvilce s povzdechem přikývla. Ráno ještě potom, co rozdýchal to s Ethanem, jsme mu slíbila, že se nebudu přetěžovat, tahat těžké věci a rozčilovat se. Málem mě to v tu chvíli rozčililo, protože nejsem bezmocná, ale nakonec jsem na to kývla.

"Jdu dovnitř," prohlásila jsem a obešla je oba. Ginny, která na mě koukala na, jsem vzala za ruku a táhla dovnitř. Nehodlala jsem to řešit venku. Včera mi to stačilo.

...

Když jsem vyšla z koupelny, kam jsem šla, abych se uklidnila a zahřála se, tak jsem našla Harryho, který naštvaně koukal do kuchyně, kde Draco v klidu vařil a Ginny, která je ignorovala a pila čaj.

Pamatuji si na jejich svatbu, vždy jsem chtěla, aby se na mě někdo koukal, tak jak Harry na Ginny a to byl taky jeden z důvodů, proč s Ronaldem nejsme spolu. Po těch letech jsem si nemyslela, že mě pořád miluje a pochybovala jsem i o svých citech. O měsíc později se stala doopravdy poslední tečka s těmi holkami a já jsem svobodná. Tedy byla jsem. Ten blonďatý ďábel v kuchyni mě donutil se do něj zamilovat.

Příkře jsem vešla do obýváku a přešla ho do kuchyně. Měla jsem na sobě šaty, abych svoji návštěvu hezky přivítala. Ale nejdříve jsem šla nakouknout Dracovi přes rameno, co kuchtí. Naštěstí si košili už vyčistil  a vysušil, takže vypadal v pořádku. 

Jenže mi zakryl výhled do pánvičky, takže jsem nic neviděla. Naštvaně jsem si nechala dát pusu a přešla zpátky do obýváku, kde na mě Harry koukal neproniknutelným pohledem.

"Takže, co máš na srdci, že jsi dneska přišel?" zeptala jsem se a když se nadechoval, že mi odpoví skočila mu do řeči Ginny.

"Ráda bych jen řekla, že s tímhle nemám nic společného, kdybych věděla, že ho chce praštit, tak bych ho sem ani nepustila. Mně řekl, že si s tebou chce jen promluvit," usmál se na mě provinile a potom se tvrdým pohledem podívala na Harryho. "S tebou si to ještě vyřídím doma, takhle mě oblafnout."

"Ginny, moc se ti omlouvám, já to původně v plánu neměl. A Hermi, tobě se omlouvám ještě třikrát tolik, jen problém je, že jsem jedna impulzivně, když jsem viděl, že jste se políbili. Jako bych měl mladší sestru, kterou musím chránit před hady," odpověděl smutně.

"Já tě slyšel," ozval se s kuchyně Draco tónem, který jasně naznačoval, že pokud ho praští příště bude připravený.

"To byl účel," odpověděl Harry. "Chtěl jsem se jenom zeptat, jak se ti daří a jestli je to co nám řekl Ron pravda." 

"Kdybych k tomu směl něco dodat, což pravděpodobně nesmím, ale stejně to udělám. Tak by to bylo, že je všechno pravda," odpověděl Draco místo mě a já jsem se na něj překvapeně podívala. Asi nechtěl přiznat to, že mě ještě nepožádal o ruku a já bych to řekla.

Zajímalo mě, proč by to říkal.

Stál kousek za mnou. "Tedy skoro všechno," odpověděl. "Kdybyste dneska ale nedorazili, tak by to bylo všechno pravda."

Znovu jsem se na něj překvapeně podívala. "A i když jsem to chtěl udělat nějak romanticky a o samotě, tak mě nebaví poslouchat všech řeči, kde má Hermiona prstýnek," začal a poklekl. Nevypadal vůbec nervózní nebo vykolejený. Za to jsem překvapením zalapala po dechu. "Sice jsem to řekl teprve včera, ale během obědu jsem byl na Malfoy Manor, sice později než sova s novinami, ale přece jen byl. Pohádal jsem s otcem a požádal mamku o rodinný prsten. Dala mi ho. Proto tady teď klečím a ptám se, vezmeš si mě? I když  jsem hrozný namyšlený a bezhlavě zamilovaný?" 

"Ano," řekla jsem během toho, co mi tekly slzy. Blbé hormony. 

"Tak my asi půjdeme, když víš, že Hermi je doopravdy těhotná a zasnoubená a že tě nepozve na svatbu, protože jsi praštil jejího snoubence," ozvala se Ginny a začala pakovat Harryho z gauče. 

"Jenže ona ho ve třetím ročníku praštila taky," odpověděl vzpurně.

"Ona může," zasmála se Ginny a šla ke mně. Protože už mi Draco navlékl prstýnek. Byl z bílého zlata a v něm vsazený průhledný kámen. Doufám, že to není diamant, protože bych ho musela sundat. "Moc gratuluji, jsem ráda, že jsi si konečně našla někoho normálního. Páni, tak hezký prstýnek jsem neměla ani já," povzdechla si, když ho uviděla a políbila mě na obě tváře.

"Gratuluji," zamumlal Harry, který stál kousek za ní a díval se do ze mě.