Prisli jsme k sobe, ale nestihli jsme si nic rict. Prijel uz autobus a my nastoupili. "No, vis" rekli jsme oba zaroven.
"Ne, ty zacni" rekla Darina
"Ne, ty zacni " rekl Michal
"Tak dobre. Vis ja jsem s tebou vcera chtela moc jet, jenze posledni hodina byla chemie a ta ucitelka nas nechtela pustit. Promin." rekla
" Abych rekl pravdu, bal jsem se, ze se ti neco stalo. Myslel jsem na to porad ani fotbal mi hrat nesel." rekl Michal
"Ja na tebe taky myslela. Premyslela jsem, jestli se nebudes zlobit". odpovedela Darina
Z Michalova pohledu
Po tom co rekla jsem se ji zahledel do jejich hnedych ocich a ztratil jsem se v nich. Nebyl jsem si jisty, jestli za tak kratkou dobu mam odhalit sve city. Darina vsak byla jina nez vsechny holky, tak jsem se rozhodl, ze to udelam.
Z Darinina pohledu
Uprene se mi dival do oci a ja nevedela proc to dela. Zacal jsem se taky na neho tak divat. A v tom mi zaclo srdce radit. Reklo: "Rekni mu pravdu, ze ho milujes". Sebrala jsem vsechnu odvahu a ....
Po chvilce ticha......
"Miluji te!" rekli oba naraz
Oboum se na tvari objevil usmev a v ocich jasne jiskricky.
