Takže nová část a začínáme z pohledu Dariny.
Darina
Celý víkend jsem ztrávila rozmýšlením. Pořád jsem měla před se bou pohled toho kluka, který měl smutek v očích a zlost. Nedokážu si to vysvětlit. A proč mě to k sakru tolik štve? Vždyď mám Michala co víc si přát. Ale já nejsem šťastná, prostě nejsem milujiho, ale co dál. Nemohla jsem ho vidět tak jsem mu napsala, že jsem nemocná a že dnes nejedu autobusem. Chtěl mě navštívit, já mu to však výslovně zakázala. Jela jsem do školy tedy později, zrovna v tu chvíli jezdí i on, na kterého teď pořád myslím. Jak to jen dělá? Ne budu silná pozdravím ho. Překvapivě mi odpoví. Potom uplynou dvě vyučovací hodin a je velká přestávka. Jdu směr dívčí záchody, když mě někdo vezme za ruku a táne mě dolů d šaten. Jsem úplně mimo a jdu s ním. Poznám ho až když se zastavíme v šatně. Je to on co mě ničí, co mě nutí myslet, co ve mně vzbuzuje divné pocity chvění, elektřinu. Dívá se na mě, skenuje každou část mého obličeje. Najednou přistoupí, vezme mojí tvář do jeho dlaní a .............políbě mě. Něžně s city, zastaví se čas, nevnímám to, že chodím s Michalem. Nechávám ho ať mě líbá dál. Když skončí čeká na nějakou odpověď. Nepřichází žádná a on zklamaně odchází. A já ho chci zastavit, chci křičet, nejde to. Slza mi stéká po tváři, co mám dělat? Běžím za svou kamarádkou Dakotou vletím do třídy a vydím jeho. Jeho kamenný výraz,bolest, nepochopení.. Vleču ji ze třídy pryč, vyliju ji své srdce a čekám na její verdikt. Položí mi však otázku, kterou jsem si pokládala celý víkend. Koho vlastně miluji Tobyho (kluka, s kamenou tváří, kterého jsme měla vždy ráda a něco k němu cítila) nebo Michal ( s kterým se znám krátce, ale je to jako věčnost?). Co ji mám říct? Vidí to na mně, uklidňujemě. Je pravá kamarádka,ale co dál. Dalších pět vyučovacích hodin nějak přežiju a napadá mě v té chvíli geniální nápad. Právě že v té chvíli, později ani ne. Vypravím se za Terezu bývalou holkou Michala. Nebude přece tak těžké ji najít. Ani nebylo jen pár minut ztrávených na fb a mám ji. Domluvíe si schůzku na odpoledne. Nevím co od toho čekám. Už ji vidím jsme v kavárně a každá z nás si objedná. Potom začínám ten hrozný rozhovor. Našlapuji pomalu ptám se na její koníčky, školu, kamarády a už se dostávám k Michalovi, mě zastaví. Nechce o tom mluvit, prý ji to moc bolí, měla má ho hrozně ráda neví však jak to spravit. Co vím, že o ní říkal bylo, že ho podvedla, že ho zradila. Říká však, že to bylo jinak a já jí věřím, nadruhou stranu nechápu, proč za to nemohl Max. Jak jsem se dozvěděla tak byla hrozně opilá a on ji viděl, jak se líbá s Maxem a málem došlo i na .....(však vi víte co :) ). Dostala za to ona, ikdyž on opilý nebyl, on si uvědomoval co dělá. Nejradši bych toho machýrka Maxe zabila. Slíbila jsem ji, že jí pomůžu. Vymysleli jsme plán..
No, ten plán si necháme na další díl. Asi to vypadá, že nebude s Michalem, ale nevíte co se v mé hlavě vymyslí. Takže tento týden přidám další část. Doufám, že se těšíte. Jak tohle dopíšu vrhnu se na své první sci-fi tak se těšte. :) PS: písnička v překladu znamená Co dělat mám.
