Darina vyrazila tedy driv. Kdyz uz videla zastavku, hledala mezi lidmi Michala. Ale nikde nebyl. Darine nezbylo nic jineho nez pri prijezdu autobusu, do nej nastoupit bez Michala. Na dalsi autobusove zastavce, vask Michal nastoupil a prisedl si za Darinou.
"Ahoj!"
"Ahoj, ja myslela, ze snad dneska nepojedes."
" Promin, ja ti vcera nerekl, ze nastupuji az dalsi zastavku."
Provynile se usmal.
"Nic si z toho nedelej, jen..... no myslela jsem, ze jsi na me zapomnel".
Pridala smutny vyraz, ktery se hned promenil v usmev.
"Ja bych na tebe nezapomnel."
Septem rekl: "Vzdyt od vcerejska myslim jen na tebe.
Zacervenal se.
" Ja na tebe taky."
Spitla Darina a nachvili se odmlceli.
" A kam, ze chodis na skolu?"
Zeptal se Michal.
"Na gympl v centru. A ty ?"
"Ja chodim na vasi konkurenci na okraji mesta."
" A co rad delas?"
" No hraju fotbal a promin slysel jsem, ze ho budes hrat taky."
Darina se zasmala.
"Tak to jsi slysel dobre budu, ale trvalo dlouho nez jsem mamku presvedcila, abych ho ,mohla hrat."
"Aha, chapu mamky . A kdy se muzem zase videt, vis dalsi zastavku vystupuju."
"No, ja taky vystupuju, ale budou tam kamaradky a to by jsme si asi moc nepopovidali. Ale odpoledne zase pojedu."
" Neber to nejak zle, ale taky by to neslo, protoze na me cekaji kamosi tak abys nemusela poslouchat ruzne uchylne reci. Tak odpoledne se uvidime."
Darina se zasmala.
" Vy, ze vede moc uchylny reci, tak to jsi nikdy neslysel nasi partu holek mluvit."
Oba se zasmali a vystupovali z autobusu kazdy ke sve parte pratel. Nez se setkali s prateli, jeste se spolu rozloucili. Slibili si, ze se uvidi odpoledne, aby o sobe vedeli vic. Oba se na toto odpoledne moc tesili.
