Darina
Hned co jsem přišla, hodila jsem tašku do rohu předsíně. Svlékla jsem si bundu a ostatní věci. Otevřela jsem dveře do obyváku, kudy na mě vanul teplý vzduch. Pozdravila jsem mamku a šla si sednout ke stolu na oběd. Mamka mi podala oběd a zkoumala můj obličej, který byl pořád zasněný a v nepatrném úsměvu. No, prostě před mamkou naším malým detektivem se nikdy nic neutají. Ovšem teď nic neříkala a se šibalským úsměvěm na mě hleděla. Já řekla, že jse jdu učit. Nakonec mě pusťila, ale ten výraz v tváři ji pořád zůstal. Učila jsem se na němčinu, která mě bavila a docela mi šla. Zítra totiž píšeme test. Potom jsem odložila učebnice a šla se dívat na film. Samozřejmě jsem si musela pustit romantický film Romeo a Julie z roku 1996, kde hraje ještě mladý Leonardo Dicaprio. Tu mu to však ještě sluší.
Už začínají titulky. Opět brečím a sháním se po krabici kapesníčků na nekonečný přival slz. Vylezu z pokoje a mířím si to do obýváku za rodiči, protože jde náš oblíbený slovenský seriál. Příjdu k taťkovi, dám mu pusu na tvář. Jeho reakce mě však zarazí. Culí se, jako by viděl andělíčky. Z toho pochopím, že maminka už zprávy rozšířila i dál. Tak si typnu ví to už taťka, babička, její nejlepší kamarádka a zítra celé její pracoviště. Kroutím nad nima hlavou a sleduji náš seriál.
Seriál končí jdu se osprchovat a umýt hlavu, abych zítra nějak vypadala. Dále se rychlostí světla přesouvám do pokoje k počítači. " Ach, ano jsou všechny online". Když jim napíšu, že nás kluci zvou zítra " na skupinové rande". Málem neztíhám číst zprávy, co mi přichází plné radosti, nervů,n starostí o to co si oblečou atd..
23:00
Bože konečně jsem si s nima dopsala. Dořešily jsme co si vezmeme na sebe a jiné věci. Musela jsem se u toho hrozně smát, než jsem si uvědomila, že já nevím co si vezmu. "Hups, doufám, že ještě něco vymyslím. Ps: Do toho všeho se mi snažil psát Michal, ale musela jsem mu říct ať nepíše. Ale předtím jsem mu radši, aby pochopil napsala proč. Pochopil a napsal, že to saé má s kamarády. "A toto jsou kluci no". :D
Michal
Už jsme se museli rozloučit, bohužel. Přišel jsem domů a byl jsem opět sama doma. Učit jsem se nemusel a ani trénink mě dnes nečekal, protože odpadl. Vytočil jsem číslo Maxe a doufal, že to vezme. Má štěstí vzal mi to. Pozval jsem ho k nám a on ani né za 20 minut přišel. Muvili jsme samozřejmě o holkách. Naplánovali jsme zítřek a nakonec se rozhodl u nás přespat. Rodiče přišli až k večeru a nic nenamítali. Zarazili se až u mě jestli nejsem nějak nemocný, že jsem rudý. To to Max nevydržel a dosta záchvat smíchu. Jasně, že rodičům všechno vyklopil a dostali skupinkový záchvat smíchu a já nakonec taky. No nakonec z rodičů vypadlo. že jim ji musím´ukázat. Tak jsem radši všechno odsouhlasil a odvekl Maxe do pokoje, kdy jsme to vyřídili ostatnímm klukům. Měli jsme další záchvat smíchu z jejich reakcí co si oblečou atd. Dokud nám nedošlo, že máme úplně stejné otázky.
Na začatku je fotka Maxe. :-P
