Secret girl

17

Probudila se kolem čtvrté ráno, protože její kočka chtěla jídlo. Vstala z postele, vzala mističku a do ní dala kočičí jídlo. Položila jí to na zem a pak si najednou uvědomila, že je tu vlastně sama. Že už jí kromě tety, hodinek a její kočky nic nezbilo. 

Zvedla se tedy z podlahy, na které dosud seděla a zamířila do koupelny. Sebou si vzala nůžky a líčení. Vyšla z pokoje a narazila na Toma sedícího ve společenské místnosti. Ovšem se jí ho povedlo obejít, protože seděl zády a zase si něco psal doté své černé knížky.  

Když dorazila do koupelny, odložila na umyvadlo nůžky a taštičku s líčením. Podívala se do zrcadla a rozhodla se, že to chce změnit styl. Vzala nůžky, a vlasy, které jí už dorostly po lopatky si zkrátila na mikádo. K tomu všemu si kouzlem vlasy obarvila na černo a nechala udělala si z nich vlny. Vůbec jí nezáleželo na tom jestli je tam zub nebo ne. Bylo jí to jedno. Potom si udělala hygienu a následně vzala odlakovač a lak na nehty. 

 Nehty, která měla natřené na třešňovou barvu, byly teď už stejně jako její vlasy, černé. Víte ona už svým způsobem, byla zlomená, ale proč jim udělat radost a ukázat jim to? Ne taková nebyla. Chtěla, aby ti co jí zabili trpěli, jako ona teď. Nebyla to její kamarádka, ale byla to její sestra. 

-----------------------------

Když vyšla ven z koupelny opět se okolo Toma proplížila jako duch a zmizela do pokoje. Všechno odhodila na svou postel a sáhla pod postel, kde měla malý kufr s oblečením z Ameriky. Vyndala z něj tmavě modrou košili a oblékla si jí, po tom šli na řadu kalhoty. Samozřejmě dámské a hned potom černý kožený kabátek, který si jen tak letmo hodila přes ramena. U košile si ještě ohrnula rukávy a pak se vydala na malou procházku, aby se mohla dál topit ve svých myšlenkách. 

---------------------------------

Šla temnou chodbou, směrem k ošetřovně, protože se včera hned po vyučování dozvěděla, že se Roger probral. Když se náhle objevila modrá záře a přímo před ní stála malá lištička a začala mluvit: ''Je mi to všechno moc líto, ale musela jsem jim postavit. Stejně by mi něco udělali. Budou ti stačit dvě jména. Lestrenge a Malfoy. Prosím postarej se o Rogera, a hlavně na něj dávej pozor, protože teď půjde po něm. Nezapomeň zmizet i s Rogerem hned jak to půjde. Mám tě ráda.'' 

Slzy, které jí tekly po tvářích rozmazali její líčení. Plakala už naplno, nemohla to vydržet, prostě si jen klekla a sledovala, to jak se malá lištička ztrácí. A až když se ztratila úplně jí pomalu začalo docházet, že Vanessa měla pravdu. Ten parchant se jí nevzdá jen tak, a teď se jí bude snažit zlomit, aby mohl hrát roli zachránce a utěšovatele. Jak ubohé. 

Otřela si slzy a kouzlem si upravila líčení, aby nic nebylo vidět. Přece mu takovou radost neudělá, to nikdy. Pak vyšla pevným a přesto ladným krokem směrem k ošetřovně. 

---------------------------

Došla na ošetřovnu a potichu se vkradla k Rogerovy. Roger nespal, nemohl vlastně ani spát. Vzpomínal na svou sestřenici, která ho vždy uměla rozesmát. Po tvářích mu tekly slzy a až po chvíli si všiml, že na jeho posteli sedí Stefany. Chytl jí za ruku a ona se na něj otočila. ''Změnila si vzhled, ale jsi ještě krásnější.'' řekl jí a pokusil se o úsměv. Ruku, kterou jí držel tu její vzala mezi své a hladila mu jí. 

''Jsem ráda, že už jsi v pořádku a že si se probral, Rogere.'' řekla mu a po tváři jí tekla slza, protože si moc dobře uvědomovala, že je to kvůli ní. Z poloviny si to myslela správně, ale jen z poloviny. On jí slzu duchapřítomně setřel. ''Upřímnou soustrast.'' dodala a on jí na znamení díku přikývl. 

Sklonila se k němu a zašeptala mu do ucha:'' Já vím, že to byl Tom. A taky se pomstím za vás oba. Ty odpočívej odpoledne zase přijdu.'' Nakonec ho lehce políbila na krk a on zavrávoral. ''Nechoď, zůstaň tu se mnou. Nechci být sám, prosím.'' řekl chraplavým hlasem a vtiskl jí letmou pusu na rty. ''Dobře, ale jen na chvilku.'' rozhodla se nakonec zůstat. 

Roger jí uvolnil místo vedle něho když si lehla zády k němu přikryl jí přikrývkou a rukou jí objal okolo pasu. Ona se k jeho tělu přitiskla ještě víc a to pro něj bylo naprosto elektrizující, ale ovládl se. Jen si užíval její blízkost. I přesto, že byl smutný ze ztráty, ona pro něj byla světýlko naděje. ''Nějak to spolu zvládneme.'' dodal ještě než oba tvrdě usnuli.  

Hm... Tady je nová kapitolka. Snad se bude líbit. Další části trochu urychlím, abych se dostala ke konci roku, kdy oba utečou. Ano je jim  čtrnáct, ale bude jim patnáct a hlavně  Voldy je Voldy. Samozřejmě budou mít jistou podporu od jejich rodin, i když Stefany přijde o tetu. Ale na to je ještě čas máte se na co těšit. A snad si užijete i tuto kapitolu. Tak zatím papa.... -Vaše Maya